Meeting Brno ženám – čas re:vize „feminismu”

Letošní ročník Meeting Brno, jehož program probíhá od 25. května do 9. června, bilancuje stoletou historii novodobého česko/slovenského státu. Neopominul ani ženy, jejich historii i současnost, a tak se návštěvnice a návštěvníci mohli ženskoprávním tématům věnovat celé dva dny za doprovodu pestrého programu.

V rámci sekce Meeting Brno ženám, která proběhla 30. – 31. května, bylo možné zopakovat si feministickou procházku Brnem s historičkou Hanou Krutílkovou. Také bylo možné užít  si vernisáž výstavy Hrdinky proti proudu ztvárňující významné ženy brněnské historie první poloviny 20. století. Nechybí mezi nimi například Eliška Machová a Marie Steyskalová, zakladatelky ženské útulny spolku Vesna a jeho vůdčí osobnosti, ale i známější postavy jako Alice Masaryková nebo Milada Horáková. Jak procházka, tak výstava odkazovaly k brněnským oslavám Mezinárodního dne žen, v rámci kterého oba projekty vznikly. 

Kromě historie ale Meeting Brno ženám připomnělo i palčivá témata současnosti. Jedním z nich je i nedostatečná reprezentace žen ve veřejném prostoru, na niž upozorňuje projekt I žárovka má sochu. Konkrétně v Brně má svou sochu například žárovka nebo razítko, ale pouze jedna žena. To se projekt rozhodl změnit, a po zmapování brněnských soch a významných žen vyhlásil hlasování o ženu, jejíž socha by v Brně neměla chybět. K soše Marušky Kudeříkové, odbojářky popravené gestapem, by se tak mohla připojit například královna Eliška Rejčka, Marie Tugendhat, která během druhé světové války zahynula v Treblince, nebo blahoslavená Marie Restituta Kafková.

Současným tématům ženských práv a feminismu se věnovala i diskuze nazvaná Feminismus po česku aneb Žena mezi socialismem a kapitalismem. Diskusi moderovala literární historička Eva Klíčová, která si jako hostku zvolila historičku Denisu Nečasovou a jako druhého hosta literárního kritika Jiřího Peňáse. Diskuse o konstrukci ženství za dvou odlišných politických režimů v některých momentech rozvířila hlediště. Zejména vstupy pana Peňáse byly přinejmenším neinformované a tak se diskuze proměnila na střet s Peňásem proklamovanou „toxickou maskulinitou” a vyjasňování základních principů feminismu, místy i v dialog s biologickým determinismem. Mnoho divaček a diváků tak odcházelo na pokračování programu Stand up meets gender nalazeno na sarkastickou notu. V něm Adéla Elbel a její hosté nahlédli stereotypní vnímání žen z pozice nadsázky a humoru, která ale až příliš často vyznívala jako sexismus.

Vzhledem k celkově nabitému programu přišlo všem zúčastněným vhod občerstvení, které mělo sociální přesah. Výtěžek z jeho prodeje putoval organizaci Na počátku, o.p.s. pracující se ženami s dětmi v tísni, a to konkrétně na koupi sušičky do jednoho z jejich azylových domů. Ačkoli se organizace Na počátku zaštiťuje formulací o „ochraně a rozvíjení lidského života”, jak uvedla na Meeting Brno ženám, v jejich informačních materiálech byl jasně zřetelný cíl zákazu interrupcí a pro-life agenda. K tomu se však organizace v rámci festivalu otevřeně nehlásila, a tak zůstaly informace o „ochraně nenarozeného dítěte ohroženého umělým potratem” pouze v podtextu celého dění. Jakkoli se cíle této organizace neslučují s principy feminismu, výtěžek z prodeje občerstvení byl organizaci darován na konkrétní účel, kterým je zlepšení zázemí azylového domu pro ženy s dětmi, které se rozhodly tuto službu vyhledat. Přesto spolupráce Meeting Brno a Na počátku o.p.s. působí minimálně kontroverzně.

Druhý den Meeting Brno věnovaný ženám lákal na promítání dokumentu Apoleny Rychlíkové Biologicky předurčené k chudobě nebo diskuzi Mýtus superhrdinky — ženy a média. Po prvním dni, jehož program vyzníval slibně, ale přinesl spíše zklamání, jsem si události dalšího dne nechala ujít. Nezbývá než doufat, že témata jako feminizace chudoby nebo reprezentace žen v médiích byla pojata lépe než ta předchozího dne.

Meeting Brno ženám představilo ženy v různých situacích a kontextech, s důrazem na diverzitu, na minulost, ale i budoucnost ženského hnutí a jeho potřebnost. Přesto ale několik momentů celého programu jasně dokázalo, že ženskoprávní hnutí potřebuje uplatňovat (a znát) feministické principy na mnohem vyšší úrovni. Limitem celého festivalu tak nebyla nízkoprahovost probíraných témat, ale naopak jejich často až plytké vyznění.

***

Foto: archiv autorky