Queeriot aneb jak vypadá queer osvěta v Rakousku

V pátek a sobotu 18. a 19. května se konal queer feministický festival s názvem (f)empower_ME QUEERIOT pořádaný v rakouském Grazu. Byla jsem pozvána coby přednášející, mohla jsem se však volně účastnit veškerého programu. Zde jsou některé postřehy z něj.

Celý festival se konal se v architektonicky zajímavé budově Forum Stadtpark uprostřed hlavního parku města Grazu. Hlavním cílem festivalu bylo vytvořit prostor pro spolupráci lokálních spolků zabývajících se feminismem, sexualitou a obecně bojem za rovná práva pro lidi s rozličnými identitami. Festival si rovněž kladl za cíl být impulsem pro individuální emancipaci a připravenost zapojit se do aktivismu za lepší zítřky (zejména tedy z hlediska inkluze lidí odlišných identit a vytváření bezpečného prostoru pro ně). Hlavními částmi programu proto byly networking, osvětové přednášky či tematická umělecká představení.

Páteční program byl zahájen rádiovým workshopem, kde si zájemci a zájemkyně mohli vyzkoušet, jak se natáčí reportáže a rozhovory, přičemž témata byla samozřejmě queer. Dalším — neméně zajímavým — bodem programu byl workshop s názvem Körper ist Arbeit – vom künstlerisch-erotischen Arbeiten als Ausdruck als radikale Selbstannahme, který vedla Alice Moe, a který představoval pro neakademiky a neakademičky pravděpodobně málo známé téma post porna. Jedná se o druh pornografie, která chce být emancipační pro její aktéry a aktérky. Na příkladu snímku, ve kterém Alice sama hrála a který zároveň režírovala, popisovala post porno jako způsob radikálního přivlastnění si vlastního těla (a v důsledku i identity), které je v běžné mainstreamové tvorbě pouze objektem (zejména jde-li o tělo ženské). Součástí workshopu proto bylo i cvičení, v němž náhodně utvořené dvojice zkoumaly hranice komfortu při doteku jinou osobou. Každému doteku musel předcházet výslovný souhlas konkrétní osoby, jež měla být „dotčena“. Téma je v současnosti velmi aktuální, přestože co je a není souhlas bychom měli znát už ze školky. Post porno lze nakonec také vnímat jako uměleckou kritiku mainstreamového porna, která sarkasticky přehodnocuje běžné nerealistické situace i sexuální výkony. Alice se účastnila i zbytku pátečního programu a účastnice a účastníci tak měli možnost s ní o jejím vystoupení i jeho tématu diskutovat v průběhu celého večera.

Na workshop navazovalo představení Bena Jarretta Spring Cleaning. Předmětem této výrazové performance bylo individuální zápolení jednotlivce se zdánlivě pevně nastavenými hranicemi femininity a maskulinity, které jsme více či méně nuceni naplňovat v našem každodenním životě pod přísným dohledem většinové normativní společnosti. Podobně jako Alice byl i Ben velmi otevřený a sám po představení vyzval publikum k diskusi nad tím, co pro ně představení znamenalo, jaké významy v něm diváci a divačky spatřovali, a co svou performancí chtěl vyjádřit samotný umělec.

Páteční večer zakončila slavná Queeriot party, na níž vystoupily feministické a alternativní kapely jako Grrrls, Crush nebo Circle A, a po půlnoci převzala hudební otěže DJane Rain.

Brunch následujícího dne naplňoval slíbený ideál komunitního setkávání lokálních spolků zabývajících se queer a feminismem. Každý spolek měl svůj kmenový stůl, přičemž jednotliví členové a členky (i další přihlížející) putovali se svou snídaní od jednoho stolku k druhému a povídali si o svých ambicích, cílech, aktivitách a především o možné budoucí spolupráci. Po brunchi se konal čtyřhodinový workshop zaměřující se na rozbití představy o binaritě genderu, v rámci nějž se hojně diskutovalo o trans*, non-binary, agender a jiných identitách.

Předposledním bodem programu byla má přednáška o emancipaci žen v queer fandomech, kterou provázel překlad do rakouské znakové řeči. Hovořila jsem zejména o tzv. fanouškovském aktivismu, a to konkrétně ve femslash (tedy lesbicky interpretujících) fandomech napojených na televizní seriály. Na konkrétních příkladech jsem ukazovala, jak funguje fanouškovská mobilizace sil mířená na společný cíl, jako například obnovení zrušeného seriálu, boj za lepší mediální reprezentaci queer identit, boj proti stereotypům v mediální reprezentaci a podobně. Publikum bylo velmi aktivní, a sama jsem se díky němu dozvěděla něco o úzech zobrazování neheterosexuálních postav v rakouských pořadech. Celý festival zakončil Spielabend, tedy večer s deskovými hrami.

Festival byl programově výživný, jeho organizaci považuji za zdařilou, a každý si našel své. Jedinou drobnou námitku mám proti inkluzi německy nehovořících jedinců. Bylo nás sice velmi málo, přesto by mohla být organizátory a organizátorkami zajištěna jazyková transparentnost pro všechny.

Nejdůležitější dojem, který ve mně však festival vyvolal, je potřeba častějšího vytváření takto přátelského prostředí pro setkávání marginalizovaných lidí z různých prostředí. Mezi účastníky a účastnicemi byli lidé rozličných sexuálních orientací a genderových identit, kteří byli více či méně extrovertní či introvertní, při společných diskusích však mohli sdílet své příběhy a dozvědět se zajímavé způsoby, jak navenek komunikovat svou identitu, a to zejména méně osvíceným a otevřeným lidem. Mnohokrát jsem zaslechla příběh o vyrůstání v nehostinném prostředí vedoucí například i k sebepoškozování, naštěstí však vyprávěné příběhy většinou končily dobře.

Do příštího roku dopiluji němčinu a pojedu znovu. Nenechte se odradit geografickou polohou, Graz není tak daleko a je to krásné město plné památek a příjemných míst. Za rok proto na viděnou na dalším ročníku QUEERIOT!

***

Foto: archiv autorky