Čínské matky v reality show kolaborují s patriarchátem

Diskvalifikovaná „bohyně“ čínské reality show.

V Číně se o Vánocích objevila nová seznamovací reality show. A jak se brzy ukázalo, show ponižující ženy – a to nazíráno nejen perspektivou euroamerické společnosti, ale i samotných Číňanek. V tomto pořadu totiž pro své syny vybírají nevěstu výhradně rodiče. Budoucí ženiši sedí v zákulisí, vše sledují a můžou se pokusit o intervenci, nicméně nejsou těmi, kdo nakonec rozhodnou. Otázky, které matky adresují potenciálním snachám, přitom odhalují staré známé požadavky na krásu, péči a schopnost úspěšné reprodukce.

Pořad se okamžitě stal velmi populárním, přičemž první odvysílaný díl nastínil jasná pravidla. Přihlášené ženy se ucházejí o pět mužů prostřednictvím jejich rodičů. Ti se jich nepokrytě vyptávají na nejrůznější věci a testují jejich připravenost být dobrými manželkami pro jejich syny. Mezi běžné dotazy položené uchazečkám (mezi nimiž byly ženy s několika vysokoškolskými tituly) například patřilo, jestli vykonávají domácí práce. Jedna z nich navíc dostala otázku, zda by jí nevadilo, kdyby měl její partner nižší vzdělání než ona. Žena okamžitě odpověděla, že by jí to vůbec nevadilo. V Číně je přitom na univerzitách celkově více dívek než chlapců, byť je vzdělání tradičně ceněno jako kvalita u mužů i u žen.

Ke slovu se dostaly rovněž předsudky a mýty. Jeden z nich (v Číně velmi rozšířený) říká, že žena se studenýma rukama má rovněž „studenou dělohu“, čili není schopná spolehlivě donosit zdravé dítě. Přestože nebyla tato souvislost nijak prokázána, řada lidí v Číně tomu věří. Proto v reality show padl dotaz i na teplotu rukou potenciálních nevěst, které by se evidentně zcela samozřejmě měly stát i matkami. Ptát se jich, jestli chtějí, evidentně nikoho ani nenapadlo.

Největší dávky ponížení se pak dostalo čtyřicetileté svobodné matce, jež se do reality show rovněž přihlásila. Než se tyto dvě skutečnosti dostaly na povrch, byla pro většinu mužů i jejich rodiče jasnou favoritkou. Označili ji dokonce za bohyni. Obdivovali její krásu (bez zásahu kosmetických operací, jak se ujistili), schopnost vařit (žena přinesla na ochutnání polévku, kterou uvařila) i její vlastnosti. Když však moderátorka odhalila ženin věk a fakt, že má za svobodna dítě, ve studiu zavládlo trapné ticho. Přestože se nakonec nejmladší z mužů odhodlal a projevil o ni zájem, jeho matka se postavila proti, a to rozhodlo. Žena před kamerami stěží potlačovala slzy.

Bylo by snadné říct, že má, co chtěla, a svalit tak vinu na ni. Ano, riskovala ponížení a navzdory tomu, co věděla o společnosti, v níž žije, zkusila v televizi najít někoho, kdo by s ní chtěl být. Nejde o to dohadovat se, kolik šancí na seznámení taková žena má, a jestli jí to celé stálo za to. Měli bychom se spíš bavit o tom, proč podobné pořady vůbec existují – a co skutečnost, že jsou tak úspěšné, vypovídá o společnosti.

S tradicí dohodnutých sňatků, která kromě Číny existuje například i v Japonsku nebo v Koreji, sice souhlasit nemusíme, ale měli bychom ji jako odlišnou kulturu respektovat. Ovšem domluvit v soukromí svatbu muže a ženy je jedna věc – přebírat nevěsty jako ovoce na trhu před očima miliónů lidí u obrazovek pak druhá. Zkusme však pominout kulturní rozdíly. Slabší odvar této reality show se přeci před několika lety objevil i v Česku a na Slovensku pod názvem Mami, ožeň mě.

Problematické je (stejně jako v případě reality show Výměna manželek), že obráceně by to jako zábava nefungovalo. Co by ženy zjišťovaly o potenciálních manželích? Kolik vydělávají peněz? Jestli umí luxovat a zda by vstávali v noci k dětem? Co by museli mít studeného, aby to z nich předem dělalo špatné otce? Přeznačkovat genderové stereotypy nebo obrátit ty tradiční proti mužům sice lze, ale nikdo by se na to nedíval. V patriarchální společnosti totiž nejsme zvyklí na to, že by se s muži zacházelo jako se sňateční komoditou.

Ano, v Číně musí i oni prokázat, že mají budoucí manželce co nabídnout, bez práce a auta totiž můžou na svatbu zapomenout. Postavit je však před kamery, ukazovat a nabízet je ženám by nicméně bylo vlastňákem patriarchátu. Ženě se naopak můžete podívat na zuby či se optat na dělohu, zda je dostatečně funkční a hezká. Žena musí umět dokázat, že se o muže zvládne postarat a uspokojit ho ve všech rolích, které ji v manželství čekají. Nad tím se nikdo moc nepozastaví.

Tato konkrétní reality show však navíc zdvojnásobila moc a dohled nad ženami. Kromě mužů jakožto partnerů vstupuje do hry další instance v podobě jejich rodičů. Byť to v naší společnosti není tak explicitní, ani tento fenomén není ničím novým. „Mamánci“ si sice ve zmiňované reality show čas od času zarebelovali a vyměnili matčin okurkový salát za partnerčin, ale osvědčené, jednodušší modely často zvítězily a oni se brzy vrátili do svých „mamahotelů“. Ženy tedy musí být dvakrát tak dobré – kromě vzorných manželek je navíc čeká úloha vzorných snach. Podmínky se zpřísňují, alespoň je propříště přejde potřeba rozptylovat se studiem na vysoké škole. Matky kolaborují s patriarchátem, jejich mateřská role je totiž v tomto případě přednější než solidarita s ostatními ženami.

A nad tím vším se chechtají televizní producenti. Jen houšť a větší kapky! Provozovatelé soukromých stanic by se však mohli zamyslet nad etickými problémy a nad tím, jestli skutečně chtějí, aby i na jejich dcery lidé pohlíželi jako na zboží v supermarketu. Apelovat na morálku se zdá být naivní.

Co ale v případě médií veřejné služby? Vzpomínám si na díl Pošty pro tebe, kterou vysílá Česká televize. Zde se kdysi zoufalý mladík snažil kontaktovat svého otce, jenž ho kdysi opustil. Otec se našel, ale na svého syna se vykašlal podruhé. Nikdy nezapomenu na výraz toho mládence a na to, jak mi běželo hlavou, kde se na Kavčích horách nejspíš oběsí. Cynička ve mně se chechtá, ale ve skutečnosti mi ho bylo opravdu líto. A přepadl mě vztek na Českou televizi, placenou námi všemi. Opravdu se musí tolik podbízet publiku, aby je citově vydírala? Podle mě nejenže nemusí, ale hlavně by neměla. Využívat zranitelnosti různých sociálních skupin, které nejsou u kormidla, je zkrátka špatné.

***

Foto: archiv autorky