Dívčí spolek pomáhá vybrat si povolání bez předsudků

Studentka Smíchovské střední průmyslové školy lektoruje přednášku na základní škole.

Představte si, že jdete do květinářství a u pultu vás s milým úsměvem osloví květinář. Skutečně ne květinářka, ale květinář. Překvapí vás to? A pokud ano, proč? Co se stane, když budou děti vyrůstat ve světě, kde některou práci dělají jenom muži a jinou jenom ženy, protože „to tak prostě je“?

Chtěla bych vám představit Dívčí spolek Smíchovské střední průmyslové školy, který jsme se spolužačkami založily, abychom šířily osvětu spojenou s genderovou volbou povolání. Náš přednáškový peer program se ujal na základních a středních školách. Pomáháme mladým lidem v osmých a devátých třídách se správným a svobodným výběrem jejich oboru vzdělávání. Díky přednášce Genderová volba povolání mají možnost si uvědomit, že si už od dětství navykáme na stereotypní mužské a ženské role ve společnosti a s nimi i na předsudky vůči genderově tradičním povoláním.

Proto ukazujeme, že tomu může být i jinak. Představujeme jim slavné a úspěšné muže světa make-upu nebo první programátorky a ředitelky celosvětových IT firem, jako například Taťánu le Moigne, ředitelku Google ČR. Probereme s nimi všechna specifika výběru genderově netradiční profese. Zdůrazňujeme jim, že jejich výběr budoucího zaměstnání není svobodný, jak by se mohlo zdát. Ovlivňují ho nejen rodiče, kamarádi či škola, ale i filmy, seriály, knihy, média a mnoho dalšího.

Vše vysvětlujeme na řadě názorných příkladů. Stačí zajít do prvního hračkářství, kde se nám nabídne hromada panenek v růžovém obalu s fotografií šťastné holčičky, a hned vedle kupa kuličkových pistolí v modrém obalu, na kterém je vyobrazen nejnovější filmový superhrdina-muž. Neměla by s takovým škatulkováním bojovat škola? Nástěnky s nápisem Čím se chci stát, až vyrostu? ukazují řadu dětských snů vyobrazených na papíře. Ze své zkušenosti ale víme, že tam nenajdete jedinou automechaničku ani jediného zdravotního bratra.

Pro děti chystáme také úkol. Chceme, aby nakreslily pracovníka v mateřské školce, zaměstnance skladního prostoru nebo dobrovolníka hasičské služby. Většina z nich namaluje postavu takového pohlaví (pokud je to z obrázku zřejmé), jakého bychom očekávali v souvislosti s genderovými stereotypy. To znamená učitelku, skladníka a dobrovolného hasiče. A pak nastává překvapení. Celá třída ztichne údivem, když jim ukážeme fotografie kominice, pilotky nebo pečovatele.

Zmiňujeme také výsledky studií a výzkumů, které potvrzují, že nejproduktivnější a nejschopnější jsou kolektivy smíšené. Týmy složené z žen a mužů, lidí přicházejících z různého prostředí a s různými životními zkušenostmi, těží z odlišných pohledů na stejný problém. Přinášejí jiné schopnosti a způsoby myšlení. Čím více bude zaměstnání, kde je poměr zastoupení mužů a žen stejný nebo alespoň velmi podobný, tím více se bude dařit ekonomice. Cesta bourání předsudků začíná už u školáků a je dlouhá a složitá.

***