Evropským migračním politikám a azylovým zákonům chybí feministická analýza

Společná fotka účastnic setkání (autorka zcela vpravo)

20. červen je Světovým dnem uprchlíků. Je ovšem také světovým dnem uprchlic.

Podle statistik UNHCR ženy tvoří polovinu z 68,5 milionu lidí, kteří utíkají, jsou vnitřně přemístěni nebo bez státní příslušnosti. Migrace a uprchlictví jsou témata, která evropské politiky intenzivně skloňují s ohledem na bezpečnostní otázky. Jak zajistit bezpečnost hranic, bezpečnost občanů a občanek zemí EU?

Otázka bezpečnosti by však neměla být otázkou privilegií určité skupiny lidí. Měla by být diskutována jako základní lidské právo. Změna této perspektivy ve složitých diskuzích o migraci a uprchlictví by měla být doprovázena i dalším aspektem, který souvisí s příčinami migrace a uprchlictví. S ohledem na nepřehlédnutelný fakt feminizace migrace a uprchlictví je totiž spolu s perspektivou bezpečí jakožto lidského práva potřeba zohlednit také data, která poskytuje feministická analýza migrace. Požadavek na přijetí této analýzy v kontextu tvorby migrační politiky byl jedním z hlavních bodů pracovního setkání Migrant and Refugee Women’s integration and Empowerment in Europe, kterého jsem se zúčastnila 15. června v Římě.

Panel k tématu výzev a možností pro integraci žen se zkušeností migrace a uprchlictví v Evropě

Více než 40 zástupkyň organizací spolupracujících se ženami se zkušeností migrace či uprchlictví se setkalo v prostorách Casa internazionale delle donne (International Women’s House). Mezi zástupkyněmi byla řada žen s migrační či uprchlickou zkušeností, které aktivizují lokální skupiny a usilují o to, aby se hlasy a zkušenosti žen, které v rámci migrace čelí nejrůznějším formám genderově podmíněného násilí, dostávaly do veřejného prostoru a byly zohledňovány v migračních politikách evropských zemí.

Migrant and Refugee Women’s integration and Empowerment in Europe není jen názvem samotné akce, ale i projektu, na kterém spolupracují organizace Differenza Donna z Itálie, KARAT Coalition z Polska, Red Acoge ze Španělska a Latin American Women’s Rights Service z Velké Británie. Samotné setkání otevřel příspěvek italské zastupitelky za region Lazio Marty Bonafori, která svým prohlášením „Feminist revolution is ongoing“ odstartovala řadu inspirujících příspěvků nejen k tématu genderových aspektů migrace a uprchlictví, ale také současného postoje mnoha evropských zemí k problematice genderové rovnosti či ratifikaci Istanbulské úmluvy.

Jedním z klíčových témat setkání bylo volání po feministické perspektivě při analýze současné migrace. Navzdory statistikám, které jasně ukazují feminizaci migrace včetně fenoménu žen jakožto nezávislých aktérek migrace, je dosud v migračních politikách přehlížena feministická perspektiva, která by umožnila nahlédnout hlubší souvislosti migrace s ohledem na postavení žen a mužů ať už v zemi původu, v průběhu pohybu nebo v hostitelské zemi — a to vše v souvislosti s tématy, jako je genderově podmíněné násilí, segregace žen ve vzdělávání, ekonomický status, a přístup k zdravotní či psychologické péči.

Jak upozornila Ilaria Boiano, právnička z organizace Differenza Donna, genderová perspektiva s ohledem na migraci žen poukazuje také na velmi zásadní aspekt, který souvisí s tělem ženy. To, jakým způsobem je nakládáno s tělem ženy ať už v zemi původu, během migrace či v hostitelské zemi, nastavuje zrcadlo demokracii, a jak řekla Ilaria, „Sféra těla ženy tak stále ukazuje limity demokracie i v kontextu evropských zemí“.

V souvislosti s tematikou těla ženy a problematikou genderově podmíněného násilí byla diskutována také Istanbulská úmluva, která v České republice stále čeká na ratifikaci, a která se v poslední době stala prostředkem toho, jak zpochybňovat genderový rozměr násilí páchaného na ženách.

Stephanie Futter-Orel ze sítě evropských feministických organizací WAVE, která přináší aktuální zpravodajství a informace týkající se Istanbulské úmluvy v členských zemích EU, upozornila na zásadní problém neznalosti samotného dokumentu. Tento fakt, stejně jako chybějící data, která by přinesla feministická analýza migrace, vytvářejí půdu pro zpochybňování důležitosti Istanbulské úmluvy, a to i ze strany politických reprezentací v zemích, kde je smlouva již ratifikována.

Kinga Nowicka-Lohmann z KARAT Coalition, koalice sdružující organizace ze střední a východní Evropy a střední Asie, komentovala situaci v Polsku slovy: „Navzdory tomu, že v Polsku byla Istanbulská úmluva ratifikována, znovu ji začíná politická reprezentace zpochybňovat, čímž dává najevo, že v rámci nastavení politik, zejména migračních, nejsou zohledňovány genderové souvislosti migrace, v nichž je genderově podmíněné násilí na ženách závažným problémem”.

Aborto legal y gratuito, sí (momentka z ulic Říma)

Pracovní setkání bylo v neposlední řadě zaměřeno také na to, jakým způsobem podpořit prvek sebeorganizace žen se zkušeností migrace a uprchlictví v evropských zemích. Vivienne Hayes z britské organizace Women’s Resource Centre, která zastřešuje přes 500 členských organizací napříč Velkou Británií, podotkla, že „dokud nebudeme schopny zahrnout do diskuze všechny ženy, neděláme svou práci dobře“. A právě právo na sebeorganizování a na vlastní hlas je v tomto procesu zásadní.

Jedním z úspěšných příkladů sebeorganizace žen se zkušeností uprchlictví a migrace může být feministická a antirasistická grassroot organizace z Manchesteru Safety4Sisters (S4S), která podporuje ženy ohrožené násilím, s omezeným přístupem k bezpečnému bydlení či zdravotním službám. Jde zejména o neúspěšné žadatelky o azyl a o ženy, které kvůli svému neidentifikovatelnému imigračnímu statusu nemají žádný přístup ke službám, nicméně čelí sexuálnímu, fyzickému i psychickému násilí. Tyto ženy se v rámci kampaně za prolomení svého sociálního vyloučení, za své právo na bezpečí a legalizaci svého imigračního statusu rozhodly vydat zprávu Migrant Women’s Rights to Safety, která přináší konkrétní hlasy a data o genderových aspektech migrace a násilí páchaného na ženách.

Podle této zprávy jsou ženy nejčastěji vystaveny domácímu násilí, sexuálnímu zneužívání, nuceným sňatkům, mrzačení ženských pohlavních orgánů, a násilným aktům ze cti či kvůli věnu. Toto násilí je pácháno jak ze strany partnerů, rodiny, širšího příbuzenstva, členů prostitučních gangů, tak i ze strany státních úředníků či lidí, které ženy v nové zemi z počátku považují za přátele. Sandhya Sharma, která má sama migrační zkušenost a je jednou z iniciátorek kampaně S4S, hovořila o síle slova a nutnosti pojmenovávat to, co ženy skutečně zažívají — správnou terminologii s odvoláním se na zákon: „Jedině tak, že budeme hovořit o znásilnění a ne o něčem, co je podmíněno kulturou, mohou ženy získat pevnou půdu pod nohama v tom, že si začnou uvědomovat svá práva.“

Pracovní setkání, kterého se účastnily zástupkyně evropských ženských a feministických organizací včetně samotných žen, které v minulosti čelily mnoha z výše popsaných problémům spojených s migrací, mělo obrovský smysl také pro podporu práce samotných organizací a grassrootových iniciativ. Možnost bezpečně a otevřeně diskutovat genderová témata a feministické perspektivy a ve vzájemné diskuzi hledat další zdroje pro velmi náročnou a často ze strany společnosti odsuzovanou práci, byla jedna z hlasitě projevovaných emocí účastnic setkání. A to i proto, že současné evropské politiky důležitost genderové rovnosti jako takové čím dál více zpochybňují.

***

Foto: archiv autorky