Gentleman není úchyl

Stop obtezovani na pracovisti!A pokud přeci jen ano, nejspíš jste ho přešli, jelikož v rámci našich předních médií vlastně netvrdí nic výjimečného. Já bych však velice ráda alespoň v krátkosti představila jiný pohled na problematiku sexuálního obtěžování a sexismu ve školních a pracovních prostorách než tu, jež na nás každodenně dýchá z novin a televize.

„Představuji si vás na svém gauči, milostivá,“ řekl mi při rozhovoru jistý režisér. Bylo to před pár lety. Říct to jiné ženě a teď, měl by průšvih. Dnešní trend je podobné věty hlásit. Nejlépe hned celému světu, přes sociální sítě, noviny a televizi. (Wilková, Scarlett. Vyspíme se spolu? DNES magazín+TV. 2014, č. 38, s. 12-17.)

Článek začíná vyobrazením příběhu, který se v českých médiích sotva objevil. Pokud si však jména aktérů zadáte do vyhledávače, naleznete v angličtině desítky článků věnujících se sexuálnímu obtěžování na pracovišti:

Konzultant a investor Pavel Čurda na konferenci v Berlíně během noci poslal e-mail další účastnici konference, Američance Gesche Haas. Jeho doslovný obsah byl: „Hey G. I will not leave Berlin without having sex with you. Deal?“ E-mail se stejným obsahem pak tu samou noc poslal i jiné ženě, také přítomné na konferenci. Gesche Hass tento e-mail druhý den zveřejnila, včetně uvedení konzultantova jména a adresy. Čurda se nejprve bránil tím, že se mu někdo naboural do jeho e-mailové schránky, což se Scarlett Wilková rozhodla neprozradit. Nebylo mu to však nic platné. I přes jeho následné přiznání a omluvy s ním mnoho firem vzápětí přerušilo spolupráci, což mu značně zkomplikovalo jeho profesní život. Můžeme se nekonečně dohadovat, zda je „trest“, jenž si teď Pavel Čurda odpykává, neúměrný jeho prohřešku, faktem ovšem zůstává, že takováto zpráva je v prostředí mezinárodní konference velice nevhodná a žena, která ji dostala, se plným právem cítí jako oběť sexuálního obtěžování.

Autorka na to má však jiný názor a k Pavlu Čurdovi se staví shovívavě.

Gesche Haas je přece velmi atraktivní, kdo ví, jestli mu něco nenaznačila… On sám navíc říkal, že podobné nabídky již několikrát dostal. To jeho čin však vůbec neomlouvá! Scarlett Wilková pak stejným tónem popisuje situaci na českých školách, kde tvrdí, že dnes už by se jen „velmi odvážný či spíše nerozvážný muž“ studentky zeptal: „Když se s vámi budu chtít vyspat, slečno, a nabídnu vám pět stovek, jaký je to ekonomický model?“ Správná ženská by podle autorky měla zavtipkovat, jelikož přece vůbec o nic nejde. Navíc si fakt, že se se sexuálním obtěžováním setkalo 67 % studentů a studentek, vykládá tím, že dnes už se všechno opravdu velmi přehání. Neuvědomuje si však, že mezi vyučujícími a studujícími, ať už jakéhokoli pohlaví, je velmi nerovný vztah, kterého lze snadno zneužít vzhledem k tomu, že vyučující jsou ti, jež hodnotí a na nichž závisí budoucnost studentů a studentek. Případní chlípní vyučující mají tedy, bohužel, situaci opravdu snadnou. Obtěžování z jejich strany se lze bránit jen obtížně vzhledem k tomu, že můžou studujícím výrazně uškodit. K tomu bych ještě zdůraznila, že jakákoli vyzývavost ze strany studujících není důvodem ani omluvou pro sexuální obtěžování.

Pokud by článek zůstal pouze v této rovině, dal by se snad ještě přejít s tím, že autorka se s podobným problémem nikdy nesetkala a tak ho poněkud zlehčuje. To však vyvracejí první věty článku, kde se píše, že mezi flirtem a sexuálním obtěžováním leží dnes velmi tenká hranice. Dále se spouští kolotoč ženských svědectví, kde různé ženy říkají, jak jim lichotí, když s nimi muži flirtují, chválí jim různé části těla a když se za nimi otáčejí. To se samozřejmě spojuje s oblíbenou kritikou Severní Ameriky, kde ženě jeden chudák český muž otevřel dveře a ona začala šílet, že ji obtěžuje. V Kanadě by se zas na ženu dle jakési autorčiny známé žádný muž ani nepodíval, jelikož by se bál okamžitého obvinění ze sexuálního obtěžování. A příběh, ve kterém byl americký chlapec na dva dny vyloučen ze školy, jelikož políbil spolužačce ruku, už jen absurdně dokresluje chatrnost argumentace. Puritánská a extrémně konzervativní část Spojených států nemá nic společného s ideálem světa bez sexismu, navíc na obyčejném políbení ruky není samozřejmě nic špatného ani podle té nejmilitantnější feministky. Sexuální obtěžování je dle autorky v dnešní době jen ze Severní Ameriky pocházející konstrukt, jelikož se většinou jedná pouze o obyčejný flirt.

Autorka nám tak podsouvá své stanovisko, podle kterého většina českých žen touží po lichotkách a flirtování natolik, že jsou ochotny přehlížet a snášet i sexuální obtěžování. Nakolik však dvacetileté studentky touží po sexuální přízni profesorů v letech, je však vážnou otázkou a text k tomu nic neříká. Názor autorky ještě dokreslují obrázky, kde jsou polonahé fotky žen obalených páskou s nápisy „Zákaz vstupu“, z čehož vyplývá, že ženy muže samy provokují, baví je s nimi flirtovat a o sexuální obtěžování, jež stejně znamená jen vykonstruovaný problém, si vlastně samy říkají. Pokud si však žena opravdu o sexuální obtěžování říká, mohla by si také rovnou říkat přímo o znásilnění, jelikož k tomu už je opravdu jen malý krůček. Všimněme si, že rétorika lidí, kteří vyčítají znásilněným ženám, že na sobě měly v okamžiku znásilnění krátkou sukni, má s tímto stylem argumentace hodně společného.

Článek využívá typickou českou představu o pojetí feminismu, ve kterém jejich zastánkyně a zastánci chtějí mít z žen druhé muže, kteří neprovozují sex a samy si otevírají dveře. To je samozřejmě naprostá hloupost! (A považuji za ubohé, že někteří lidé to ještě dnes nechápou.) Opravdu mě uráží, když někdo směšuje pojmy flirt a sexuální obtěžování. Také to, když si někdo plete políbení na ruku a noční email od kolegy s nabídkou sexu.

Pokud si někam večer nebo na víkend vyrazím, tak mě baví, když se na mě někdo podívá, oblékne mi kabát a řekne mi, že mi to sluší. Ale hnusí se mi, když jsem na brigádě jako servírka v hotelu, oblečená v naprosto asexuální pracovní uniformě, a o 40 let starší obtloustlý muž mi říká „zlato“ a šahá na mě. Já s tím nemůžu dělat vůbec nic, jelikož „on je host a platí“. A opravdu by mi nelichotilo, kdybych se během svých studií dostala do situace, kde by ve stejném kontextu platilo, že „on je učitel a dává mi známku“. Bohužel znám mnoho případů studentských i pracovních míst – a jistě je znáte také vy – kterých lze dosáhnout výhradně „přes postel“.

Sexuální obtěžování a jakékoli jiné projevy sexismu v pracovním či studijním prostředí (a také samozřejmě kdekoli jinde) jsou však pro mě naprosto nepřípustné. Jedná se o prostor, kde by každý měl být hodnocen dle svého intelektu a výkonu. Jak může někdo objektivně posoudit moji práci, když při tom bude řešit jen moje nohy? V soukromí nechť si každý dělá, co chce, a je na příslušných lidech, zda mu to budou tolerovat – ale na pracovišti, kde se lze jen velmi obtížně bránit, jsou jakékoli sexuálně laděné výroky absolutně nepřijatelné a diskriminační, nemluvě o tom, že vypovídají o hlouposti člověka, který je pronáší.

Poslední větou bych pouze ráda zdůraznila to, o čem jsem si myslela, že úplně všichni víme – ženy si o sexuální obtěžování rozhodně neříkají!

***

Foto: Public domain via Wikimedia Commons