Grantovka u pejska a kočičky

Sídlo GAČRu v pražských Dejvicích. Foto: ŠJů / Wikimedia Commons

Proti stávajícímu vedení Grantové agentury ČR a jeho kontroverzním krokům i problematické komunikaci už se nebouří jen ortodoxní „troublemakeři“ (například z fóra Věda žije! nebo NKC – Ženy a věda), ale i ctihodné instituce jako je Akademie věd nebo největší české univerzity a jejich představitelé nebo akademické senáty.

Špinavá věž ze slonoviny

Nedělám si iluze, že by problémy možné legitimity nebo nelegitimity rozhodování i tak významné grantové agentury nějak zásadně zajímaly lidi stojící mimo akademickou obec. Koneckonců vědecké bádání bývá často bagatelizováno a nepochopeno s odkazem na jeho uplatnění v praxi („Proč by to/takový blbosti jako měli daňoví poplatníci platit, když z toho nebudou nic mít?“) – to postihuje zejména celkově základní, ale také konkrétně společenskovědní výzkum.

Na druhou stranu, když už se tato problematika dostane na první stránky tištěných novin, o něčem to vypovídá.

GAČR v tom nejhorším slova smyslu naplňuje stereotyp akademické sféry jako věže ze slonoviny – jedná se o strukturu netransparentní a uzavřenou, navíc ještě zaplněnou vědci, kteří se nemusí starat o rodinný krb a mohou tak být zcela oddáni svému bádání. Ženám a dívkám vstup zakázán a šup k plotně. Chceš mít děti a k tomu grant? Máš smůlu, musíš si vybrat – pokud se totiž podíváme na zadávací dokumentaci, otázka slaďovaní mateřství a průběhu grantu, který vědkyně dostala, je zde řešena buď velmi vágně, anebo vůbec.

V českém kontextu jistě nic překvapivého, nicméně o to překvapivější je přetrvávající ignorace systémového řešení tohoto problému ze strany vedení GAČRu i poté, co se vědkyně z NKC – Ženy a věda obrátily na ombudsmana – a uspěly.

Tato ignorance a neochota řešit problém se projevila i v nastavení podmínek pro novou formu grantů pro mladé vědce (spíše než vědkyně) – granty juniorské, o které se nemůžete ucházet, pokud neabsolvujete v rámci postdoktorátu aspoň půlroční nepřetržitou stáž v zahraničí bez alternativy. Zahraniční stáže jsou pochopitelně důležitou součástí kariéry vědce či vědkyně, nicméně nemalá část akademické obce se shodne na tom, že by dávalo daleko větší smysl do takového kritéria, pokud už je nastavené, započítávat i zahraniční pobyty v průběhu doktorského studia, případně sčítat i kratší stáže.

Staré struktury a klid na práci

Petr Matějů a za ním se schovávající celé předsednictvo se do jisté míry chová jako klasická „stará struktura“, která se zuby nehty drží svého teplého místečka i přes sílící nesouhlas různých částí akademické obce. On přece nedělá nic špatně, má obrovský citační index a posvěcení různých „rad starších“.

Když jsem v několika článcích četla, jak arogantně se staví ke kritice zejména ze strany mladých vědců z fóra Věda žije!, připomnělo mi to legendární projev komunistického funkcionáře Miroslava Štěpána z listopadu 1989 o tom, že o tom, „kdy odejde prezident, nebudou rozhodovat nějaký děti“.

Petr Matějů a vedení GAČRu by si evidentně přálo příslovečný „klid na práci“ a to, aby akademická obec držela ústa a krok navzdory jejich velmi podivnému přístupu při nastavování pravidel rozhodování o přidělování financí na českou vědu. Ač se často zaštiťují evropskými standardy a péčí o kvalitu a srovnatelnost české vědy s tou evropskou, ne-li světovou, v některých aspektech připomíná jejich „snaha“ spíš dort pejska a kočičky.

Samotné nápady nebo záměry mohou být dobré, jejich provedení a smísení s dalšími však přináší místy skutečně nestravitelný koktejl. Česká věda, vědci a vědkyně si zaslouží poněkud vydatnější stravu.

***