Když sexuální násilí páchá novinář

Během silvestrovské noci se v Kolíně odehrály útoky asymetricky cílené na ženy. Ty byly okrádány a sexuálně obtěžovány. Pachateli byli převážně migranti, a to i ti, kteří přišli v uprchlické vlně posledního roku.

Útoky získaly velkou pozornost nejen v Německu. Vzbudily rozpaky, jak o celé kauze informovat mezi těmi, kdo práva uprchlíků hájí, a pocit „my jsme to říkali“ mezi těmi, kdo by rádi hranice pro nově příchozí opevnili.

Sexuální útoky na ženy jsou jednoznačně odsouzeníhodné a pachatelé za ně mají být potrestáni. Zákony musí dodržovat všichni a kolínská policie také incidenty náležitě vyšetřuje. Nikdo snad nepředpokládal, že mezi těmi, kdo prchají před válkou, různými formami totality či extrémní chudobou, jsou jen samí charakterní jedinci. Naopak je spíše s podivem, že masy lidí uvržených do chaosu migrace a čelících extrémním podmínkám nezpůsobily v Evropě daleko větší vychýlení z běžného řádu věcí. Stabilita evropských společenstev čelících migrační vlně naopak dokládá, že to není tak špatné ani s námi, ani s nimi.

Nechutná je ovšem skutečnost, že někteří tzv. obránci evropských hodnot se k sexuálním útokům na ženy ve veřejném prostoru přidávají. Místo aby demonstrovali ušlechtilost vlastní civilizace, která podle nich ženy respektuje a váží si jich, rádoby vtipně předvádějí, že také umí ukázat „holkám,“ kde je jejich místo.

Učinil tak naposled JXD v článku Kolínské nepokoje? Přímá výzva českým dobrovolnicím!, ve kterém vyzval české ženy pomáhající v minulém roce uprchlíkům, aby přispěly ke smíru a pokoji v Evropě nikoli zbraní, ale svým klínem, a položily na oltář multikulturalismu svá bělostná těla.

Jeho článek je dokladem toho, že akt násilí nevyžaduje hrubou sílu a fyzický kontakt. Slovo totiž může být stejnou zbraní jako ostrý nůž. JXD však rozhodně není sám – sexuální ponižování žen prostřednictvím sexualizovaných narážek a impertinencí má v našem kulturním kontextu svou tradici. Je oblíbenou kratochvílí mnoha známých i anonymních pánů – své o tom ví např. bývalá ministryně školství Petra Buzková, velikost jejíhož poprsí s gustem propíral český bulvár.

V nedávné kauze výstavy aktů odstraněných z knihovny AV ČR rovněž zazněl nejeden nevkusný příspěvek – například že kritičky výstavy jsou sexuálně frustrované, a pomohlo by jim i společnosti, kdyby je někdo náležitě o*****l. Verbální sexuální útoky také často míří na konkrétní ženy (které jsou na veřejnosti vidět a slyšet) ve zcela nesmyslných kontextech, a nahrazují smysluplné argumenty (viz např. diskusi pod článkem o výkonné ředitelce Yahoo! Marisse Mayer).

Ve stejném duchu se nese i Doležalova výzva. Nejde mu o věcnou kritiku dobrovolnických aktivit – argumenty nemá a nehledá, vystačí si totiž se sebeukájením nad bělostnými těly dobrovolnic, které se tím snaží pošpinit, zdiskreditovat a zesměšnit. „Ženy, hleďte si svého místa.“ V tomto jsou šovinisté celého světa za jedno, bez ohledu na víru či občanství.

Útoky na ženy jsou netolerovatelné, a to bez ohledu na to, zda je páchá uprchlík ze severní Afriky nebo novinář s českým pasem. Ten druhý by se však neměl tvářit, že jeho počínání je na rozdíl od prvního vtipné, chytré a evropsky civilizované.

***