Módní policie: nechte političky chvíli na pokoji!

Mladá fronta si vytkla za cíl zanalyzovat módní styl Lenky Bradáčové. Článek později překlopila do své internetové mutace do sekce Ona dnes.

Že jsou političky a vrcholné manažerky vystaveny neustálému tlaku v podobě dotazů na jejich soukromý život a organizaci jejich domácnosti, se stalo už takřka samozřejmým. Političce je nutné položit několik otázek, které politikovi novinář či novinářka nikdy nepoloží: A kdo se stará o děti, když jste v práci? (Případně: Vy OPRAVDU nechcete děti?) Máte uklízečku? Nevadí manželovi, že jste tak často po večerech v práci? Jste feministka?

O důvodech tohoto jevu bylo napsáno mnohé a jen pro přehled shrneme: ženám je stereotypně přisuzována role pečovatelek, které mají své primární místo v soukromém prostoru. Pokud se chtějí angažovat ve veřejném prostoru, je to vnímáno jako nestandardní krok, který je třeba problematizovat.

Tyto snahy dominantních médií je třeba vnímat v kontextu dosavadního vývoje genderových vztahů v naší společnosti. Přes zřejmou rovnost mezi muži a ženami v mnoha oblastech stále někdy přetrvává představa, že ženy jsou pro určité činnosti vhodnější spíše než muži. I když by se mohlo zdát, že je například v otázce politického zastoupení nerelevantní, jaké jsou ostatní ženy matkami či jaký mají vkus ohledně oblékání, není to tak jednoduché. Pokud jsou ženám přisuzovány určité vlastnosti jako skupině, je stejné jednání očekáváno na všech úrovních, kde ženy působí. U mužů je v tomto kontextu očekávána touha po moci, zabezpečení rodiny a další vlastnosti jako stvořené pro působení ve veřejné sféře. To může působit problémy mužům, kteří se rozhodnou více svého času věnovat péči o rodinu. U žen je pak vyhledávána starostlivost, jemnost a péče o sebe. Tyto vlastnosti se pak stávají důležitými i v otázkách veřejné sféry, která se u běžného muže soustřeďuje na úplně jiné parametry osobnosti.

Článek o tom, jak měla Lenka Bradáčová pěkné šaty, není sám o sobě žádný problém a není třeba takové texty zakazovat. Vždyť i ponožky spícího Karla Schwarzenberga obletěly republiku na předních stránkách novin. Rozdíl ale můžeme najít i v kontextu těchto dvou kauz – zatímco ponožky ministra zahraničí byly hodnoceny v kontextu toho, zda se hodí pro muže jeho funkce a postavení, u Bradáčové to bylo jen okrajové téma. Daleko podstatnější se staly barvy oděvu či počet převlečení.

Podobnému hodnocení módního vkusu se nevyhnuly ani ostatní české političky. Na přetřes v bulváru v minulosti došly i političky Věcí Veřejných, Vlasta Parkanová či Miroslava Němcová. Ženy bývají ponoukány k jemnějšímu chování i vzhledu na základě apelu na jejich přirozenost. Můžeme se tak dočíst, že „tato politička nikdy nepřekvapí: obléká se, mluví a prezentuje jako tvrdá žena. Řekněme, že postrádá určité nevyhnutelné procento něhy, které by žádné ženě nemělo chybět.“

Gilles Lipovetsky ve své knize Třetí žena píše o ženách v politice jako o těch, které se dokážou více vcítit, jsou férovější a dokážou vést otevřenější dialogy. Vzhledem k strukturním nerovnostem založeným na genderu můžeme očekávat, že muži a ženy budou do politiky vnášet různé akcenty, které odráží jejich životní zkušenosti. Tato různorodost pak může přinést i větší diverzitu v rámci pracovního týmu. Týmu, ve kterém by měly být zastoupeny co nejrozmanitější povahy, názory, pohledy na věc. Protože různorodé týmy jsou výhodné. To už zjistila nejedna firma. V různorodém týmu se nikdo necítí sám a nepochopený, lidé zde snadněji najdou vhodné spolupracovníky a spolupracovnice. Různorodé týmy jsou o 15% výkonnější než skupiny složené z lidí s podobnými vlastnostmi.

Po takové různorodosti toužím i v českých médiích. Není třeba se striktně přestat ptát političek na děti, pokud jsou součástí jejich života. Začněme ale tyto otázky také pokládat mužům, kteří se svými rodinkami na předvolebních billboardech rádi pochlubí. Není třeba přestat psát o tom, jestli se někdo vhodně obléká či ne, ale od toho jsou tu části novin věnované životnímu stylu – a že jich není málo. Hlavní zpravodajství deníku, který si chce říkat nejserióznější v České republice, by ale mělo být postaveno na něčem jiném, a dosavadní práce Lenky Bradáčové si plně seriózní přístup zaslouží.

***

foto: Ludvík Hradilek / Aktuálně.cz (Lenka Bradáčová), Ministerstvo obrany ČR (Vlasta Parkanová)