Sexismus na veřejnosti: Natalie LL vs ČSSD

KampanCSSDNejdříve to bylo uzavření výstavy polské umělkyně Natalie LL a nyní je to (snad již stažená) předvolební kampaň zlínské ČSSD, zobrazující torzo nahého ženského těla a odkazující k sexuálnímu styku.

Natalia LL (nar. 1937) je uznávanou a po celém světě vystavovanou představitelkou současného výtvarného umění. Výstava Jestem! vzbudila pohoršení, protože zobrazuje sexualitu, tělesnost a konzumerismus uměleckým způsobem a narušuje tradiční hranice genderových rolí. Umělkyně je tvůrkyní i objektem svých děl a vystupuje sebevědomě a nezávisle. Výtvarkyně pracuje s fotografiemi a videem a na výstavě byly přestaveny její práce ze 70. let 20. století.

Situace okolo uzavření výstavy a značně nepodařená kampaň ČSSD se na první pohled může zdát až komickou, ale jde o něco mnohem hlubšího a to na několika úrovních. S ohledem na galerii jde o nezávislost této instituce, která, přestože je zřizována a financována krajem, by měla být (v ideálním případě) samostatnou a na politickém obsazení města/kraje nezávislou institucí. Jak se ukázalo již na případu ředitele Domu umění města Brna, není tomu tak a pozice ředitele/ky takové instituce je v současné době nelehká. Jak případ Domu umění, tak nynější pokus o zásah do provozu výstavy ve Zlíně ukazuje tendence politiků mocensky ovládat a kontrolovat potenciálně nezávislý a subverzivní hlas umění. Může však umění hrát svou roli zrcadla společnosti, pokud bude odkázáno do role pasivní a dekorativní? Má být soudcem „přijatelnosti“ galerijního obsahu politik/politička?

Co se týká předvolební kampaně, je opravdu zarážející, že i v dnešní době je možné, že přední politická strana vyprodukuje (resp. nechá si vyprodukovat a schválí) kampaň, která je jasně sexistická. Sice byl banner z facebookové stránky zlínské ČSSD velmi rychle odstraněn, ale to, že byl vůbec zveřejněn, vypovídá jasně o stavu nejen této strany, ale obecně celé společnosti.

Pořád platí ono feministické heslo ze 70. let, že osobní je politické. To znamená, že i to, co považujeme za privátní, je součástí politik těla, genderu a sexuality. A politické je také vše, co se odehrává ve veřejném prostoru a co je spravováno psanými i nepsanými normami a nařízeními. Političnost veřejného prostoru a toho co v něm je a není akceptovatelné naznačuje vyspělost naší společnosti. Nejedná se totiž o případy, které by se odehrávaly ve vzduchoprázdnu. Jde o kontext současné politiky a společnosti, v rámci kterého se stalo možným, aby znepokojení vyvolané zobrazenou tělesností a sexualitou, vedlo na jednu stranu k uzavření výstavy (na základě politických tlaků). Na druhou stranu, je v současném politickém diskurzu možné zveřejnit sexistickou kampaň. To znamená, že k mocenskému potlačení dochází tam, kde jsou hranice tradičních rolí překračovány. Za znepokojivé však nejsou považovány projevy genderu a sexuality, které stereotypy potvrzují – ať už je to sexistická reklama na internetu, bilboardech či objektivizace žen ve spojení s automobilismem (jak bylo k vidění v rámci zlínské Barum rallye).

Dění okolo uzavření výstavy i kampaň ČSSD dokazuje to, že témata genderu, sexuality a tělesnosti jsou pořád aktuální. Naše společnost potřebuje ukázat a pocítit znepokojení z rozrušování stereotypů a tradičních rolí. A čím více se ti u moci snaží subverzivní hlasy umlčet, tím více je jich třeba. Jak říká Marcia Tucker ve svém eseji Zlobivé holky: „Mít moc – moc pojmenovat samu sebe, stát se z mlčícího objektu myšlenek, formulací a obrazů někoho jiného hovořícím subjektem – s sebou nese možnost působit.“ (286) A Natalia LL promlouvá jasně a nahlas – křičí Jestem!

***