Single ženy aneb Smějící se bestie

Bestie neuhánějí muže za každou cenu. Bestie se smějí. Foto: Ponsuwan / freedigitalphotos.net

Takto začíná článek o singles na serveru aktuálně.cz. Ale pozor, autorka zde nehovoří obecně o lidech bez stálého partnera či partnerky, na mysli má pouze ženy. Zase ty problémové ženy.

Podle citovaného článku se zdá, jakoby do třicítky každá žena stála před volbou mezi a) vdavkami s jedním z těch báječných chlapíků, kteří jsou přinejmenším tak fajn, jako ona sama, b) bezuzdným vyděláváním a také utrácením peněz.

Dnešní single třicátnice dle autorky odkládají zásadní životní rozhodnutí (rozuměj výběr možnosti A), protože dávají přednost bezstarostnému životu bez závazků, plnému wellness zážitků a večírků s kamarádkami. Prostě jsou to sobecké potvory. Ale i na ně dojde, autorka jim věští neradostnou budoucnost: jednoho dne budou staré a opuštěné. Naproti tomu dobře vydělávajícím a nezadaným mužům třicátníkům prorokuje šťastný manželský život, který zrealizují po čtyřicítce či padesátce s roztomilou dvacítkou, která nebude tak bláhová, aby zásadní životní rozhodnutí odkládala do třicátých narozenin.

Přemýšlím o single ženách po třicítce ve svém okolí a nemůžu si vybavit ani jednu takovou požitkářskou fúrii, jakou popisuje článek. Většina jich je značně usazená – mají stabilní práci, bydlení, kromě wellness a večírků pomáhají třeba hlídat děti svých kamarádek a/nebo se občansky angažují za spravedlivou společnost. Některé mají velmi náročnou a nestabilní práci v neziskovém sektoru nebo ve vědě a výzkumu. Ale ani to mi nepřipadá jako zásadní prohřešek proti všeobecné morálce.

Některé partnera pro život aktivně nehledají, jiné to zkoušejí třeba na seznamkách. Podle toho, co mi o svých zkušenostech s nimi vyprávěly, se mi nezdá, že zásadním problémem jsou prostopášné ženy, které jdou raději na masáž než by si vyšívaly výbavu.

Kolegyně Hanka s doktorátem v přírodních vědách se například na prvním seznamkovém rande dozvěděla: „Příště mi napiš předem, že máš prsa po tatínkovi.“

Jiná známá mi poslala několik seznamkových inzerátů:

Tak jo, slevím tedy ještě trochu ze svých požadavků.. Uvítám odpověď od dívky, která nevypadá jako hroch (BMI = normal) a zvládne i složitější věty (IQ cca 120) než otřepané “Zaujal mě tvůj inzerát” či “Chci se s tebou seznámit”. PS: Vy, ženy, kterým biologické hodiny odbíjejí poledne, či již dokonce nějaký rok jedete na rezervu, prosím, ušetřete mě svých odpovědí… pohádky o tom, jak mládí začíná po třicítce, vyprávějte raději později před spaním svým embryím v programu in vitro fertilizace.

No holky, to se tu mezi vámi opravdu nenajde žádná zoufalka, která nevypadá jako Michelinkova ségra, nemá IQ tykve, je trochu soudná, má kultivovaný projev (jak ústní, tak písemný) a do důchodu jí zbývá ne méně než 35 let?!

Věčný snílek a optimista hledá partnerku, která by ho uklidnila a kterou by on mohl těšit. Starší 30 ani nepište. (uvedený věk 41)

A jsou i pánové, kteří nepředstírají opravdu vůbec nic. Na základě článků podobných tomu na aktuálně.cz nejspíš předpokládají, že ženy, které se zatím nedostaly pod čepec, vezmou za vděk kýmkoli. Než by riskovaly osamělé stáří, s vděčností přijmou roli služky.

Nehledám zde žádnou rovnoprávnou partnerku… spíš se tu jen tak rozhlížím, zda by se mezi zdejšími zoufalkami nedala najít nějaká adekvátní náhrada za mou již pomalu dosluhující matku – v podstatě jenom taková kuchařka, uklízečka, pradlena, služka a otrokyně v jednom, která by navíc měla příjemně nízké provozní náklady, nebyla moc náročná na údržbu a hlavně při všem zbytečně neremcala. Pokud by náhodou dotyčná byla i pohledná, mohl bych jí za odměnu čas od času propůjčit i funkci domácí bohyně!

Koho čeká osamělé stáří: nezávislou a spokojenou ženu, nebo muže, který si hledá služku? Foto: Idea Go / freedigitalphotos.cz

Připadá mi zajímavé, že dotyční pánové (kromě jedena- čtyřicetiletého optimistického snílka) v inzerátech nepovažují za nutné nějak představit sebe, jen diktují své požadavky na potenciální partnerky. Hlavní předností chlapa je prostě to, že je to chlap. Díky příslušnosti k tomuto pohlaví může ženě nabídnout přeci to nejdůležitější: osvědčení o normalitě a zdánlivou ochranu před temným a osamělým stářím.

Matně si vybavuji celkem slušnou řádku žen, které po smrti partnera upadly do depresivní agónie a posledních patnáct, dvacet i více let svého života dožily v jakémsi zásvětí, mučící své děti vzpomínkami na to, co měl jejich tatínek tak rád k obědu. Stejně tak znám několik žen, které se nikdy neprovdaly, neměly děti, ale kolem šedesátky žijí aktivním životem. Byly vždy zvyklé spoléhat samy na sebe, nezaskočila je ani smrt partnera, ani odchod dospělých dětí, jako některé jejich vrstevnice, kterým rodina vyplňovala 150 % jejich existence. Celý život budovaly dobré přátelské vztahy nebo vztahy s dalšími členy rodiny, takže by to chtělo nejspíš nějakou morovou ránu, aby o všechny tyto vazby přišly. Ale možná mám jen divné známé, které nějakým ošemetným fíglem způsobily, že nejsou osamělé, i když by podle všeho měly být.

Jak řekla maminka mé kamarádky Adély: „Po třicítce raděj rozvedená, než svobodná.“

Takže, jak si najít alespoň partnera, se kterým se můžu za nějaký ten měsíc rozvést? Zajímavou možnost představuje speed-dating. Seznamovací agentura pronajme bar nebo restauraci a za poplatek zprostředkuje setkání nezadaných. Každý stráví průměrně 5 minut u stolu s dalším účastníkem či účastnicí a nezávazně si povídají. Po uplynutí času se všichni posunou k vedlejšímu stolu a povídají si s dalšími protějšky. Nakonec vyplní zúčastnění formulář, ve kterém uvedou, koho by chtěli vidět znovu. Pořadatelé pak dotazníky zpracují a když se nějaká dvojice ve svém zájmu shodne, předají jim na sebe telefonní čísla a e-mailové adresy. Zní to celkem příjemně – žádné sáhodlouhé dopisovaní se zajícem v pytli.

Nicméně známá, která se již několika takových akcí účastnila, mi je popsala následovně: sedí tam deset příjemných, upravených, nezávislých a zajímavých žen, proti deseti buď obézním nebo rachitickým zoufalcům s mastnými vlasy a v zapocených svetrech. O většině z nich se v průběhu rozhovorů dozvíš, že bydlí u rodičů, nemají práci a „poslední rok byli nějak mimo“. Akce je to prý skvělá, ne však k hledání partnera, ale k nalezení prima kamarádek. Chlapci po akci odejdou do svých dětských pokojíčků a děvčata zůstanou a mají příjemný večírek s vrstevnicemi podobného naturelu a v podobné životní situaci.

A jsme zpátky u toho – zase ty dámské večírky nezodpovědných žen. Místo aby nabídly svým protějškům, že převezmou péči o ně od jejich matek, raději sedí v baru a smějí se svým humorným historkám ze seznamky. Svobodné smějící se bestie. Osamělé stáří na ně.

***