Biceps: “U uměleckého díla mě zajímá, jestli téma sděluje dostatečně srozumitelně a naléhavě”

Ilustrátorský projekt Biceps vznikl v roce 2016 a od svého úplného začátku byl značně ovlivněn děním ve společnosti. Charakter i téma ilustrací většinou vychází z témat ženského těla, stereotypů nebo identity. Biceps je jako sval symbolem především mužské síly, jeho představitelku—která své ilustrace staví do popředí na místo svého jména—ale zajímá spíš chomáč chlupů v podpaží. Ten je pro ni symbolem síly (často té ženské) a svobody.

Bicepse, tvoje ilustrace se objevily v časopisech Forbes, Lógr, nebo H_aluze, vystavovala jsi v rámci LUSTRu, loni na podzim jsi získala cenu Bratislava Artists Book Award s následnou šestitýdenní rezidencí. Můžeš nám popsat, jak jsi vlastně začínala?

Studovala jsem uměleckou školu, zkoušela malbu, kresbu, fotografii, animaci, instalace, a teď se živím webovým designem. Chybělo mi ale brát do ruky místo myši občas i tužku nebo štětec, tak jsem začala po večerech zase kreslit. Nedělám moc komerční ilustrace, spíš volné věci, nebo témata, která mě nějak osloví a baví.

Jak u tebe probíhá takový běžný kreativní proces?

Na začátku nastane situace, která mě zaujme, nebo ji najednou vidím z jiné perspektivy— například nějaký stereotyp, který mě štve. Pak se téma snažím naskicovat tak, aby bylo co nejjednodušší a nejsrozumitelnější, někdy až symbolicky. Co se týče barev, preferuju akvarel, který mi nabízí právě takový rychlý a srozumitelný způsob, jak téma nebo situaci vyjádřit a zobrazit. Pak přichází na řadu skenování a úprava v počítači. Aktuálně zkouším i něco ve stylu komiksu—tady už ale trochu narážím na složitost stavby příběhu a sjednocení ilustrací.

Pracuješ momentálně s nějakou oblíbenou barvou? Probíhají u tebe barevné fáze?

Nemám vyloženě oblíbenou barvu, ráda zkouším různé barevné kombinace podle tématu ilustrace. Ale obecně by se dalo říct, že spíš používám jasné a výraznější barvy.

Tvoje ilustrace téměř výhradně zobrazují ženy, a to ženy zamyšlené, ženy unavené, ženy pracující, ženy normálních těl. Opakující se postavou je Ema—kdo to je?

Ema je hlavní postava z připravovaného komiksu Ema má trable. Ema je čistotná, single, má pěkný domov, ráda čte, tančí, a občas si jde zacvičit nebo zaplavat. Má práci, která jí připadá zbytečná a neužitečná. Občas je zmatená. Hodně přemýšlí a má dost času na to, aby něco vymyslela, ale ono to do sebe nějak nezapadá. Nedokáže prostě věci prokouknout. Ale bere věci s nadhledem a humorem. Každodenní situace, které jí vyvolají úsměv na tváři, jí dodávají jistý únik a klid.

Ve své tvorbě se hodně věnuješ ženské nahotě a tělesnosti. Čím je pro tebe zajímavá?  

Snažím se zobrazovat ženské tělo v jeho přirozené podobě—tělo, které není ovlivněné diktátem módního průmyslu, a v dnešní podobě i sociálních médií, které nám denodenně ukazují vzory ideálního těla. Vytváří nároky, které v nás mohou vyvolávat negativní pocity, protože nezapadáme do obrazu hubené, krásné, okaté, prsaté a hezky oblečené ženy bez chloupku navíc. A s pevným zadkem. Překvapuje mě, jak dlouho už se tenhle stereotyp drží a jak je teď v éře selfíček a našpulených rtů ještě výraznější. Jako bychom měly všechny vypadat stejně, plasticky.

Co si myslíš o “ženské tvorbě” v umění? Existuje? Považuješ svou tvorbu za “ženskou” nebo feministickou?

Spíš než do jaké škatulky dílo zapadá, je pro mě důležité, jestli mě osloví. Jestli sděluje téma dostatečně silně, srozumitelně a naléhavě. Ať už umělec s tématem žen pracuje nebo ne, vždy je pro mě důležité vyznění. Pokud jde o moje ilustrace, feministická a ženská témata či genderové stereotypy převládají, stejně tak mě ale zajímají třeba digitální média, přetechnizovaný svět, nefungující vztahy, emoce nebo intimita.

Můžeš jmenovat někoho, kdo tě v tvém oboru inspiruje?

Mám ráda komiksy z Fantagraphics Books, nebo polské Centrala, baví mě Charles Burns, Simon Hanselmann, Anja Dahle Øverbye, a z českých autorů třeba Jaromír 99, Böhm & Franta nebo i Jiří Trnka. A tématicky mě inspirují filmy, knížky, nebo texty od kapel—třeba The Knife, Peaches, Planningtorock nebo Le Tigre.

A co sama sobě nebo ostatním přeješ do následujícího roku?

Přeji všem, aby si užívali života. Zní to jako klišé, ale je důležité žít naplno bez ohledu na to, co se od nás očekává, nebo jak nám společnost říká, že bychom měli žít, vypadat a chovat se.

***

@_biceps // bicepsi.tumblr.com