Czech Feminisms: historická sonda do plurality feministického hnutí v ČR

Jusová, Iveta, Šiklová, Jiřina (Eds.). 2016. Czech Feminisms: Perspectives on Gender in East Central Europe. Bloomington: Indiana University Press. 325 stran.

Kolektiv autorek: Iveta Jusová, Jitka Malečková, Karla Huebner, Alena Wagnerová, Pavla Frýdlová, Simona Fojtová, Hana Hašková a Zuzana Uhde, Linda Sokačová, Karolína Ryvolová, Mária Strašáková, Kateřina Nedbálková, Iva Šmídová, Jiřina Šiklová, Zuzana Štefková a Jana Valdrová

V říjnu 2016 vydala Indiana University Press antologii s názvem Czech Feminisms: Perspectives on Gender in East Central Europe. Publikace vyšla v anglickém jazyce a je editovaná Ivetou Jusovou, vedoucí programu Women’s and Gender Studies na minnesotské Carleton College, a socioložkou, bývalou disidentkou a zakladatelkou pražské organizace Gender Studies Jiřinou Šiklovou. Většinu autorek pak tvoří české akademičky působící v USA a České republice, jejichž široký záběr oblastí zájmu představuje jednu z nejsilnějších stránek tohoto díla. To je sice na první pohled přes 300 stran dlouhou akademickou publikací, zároveň ale představuje jedinečnou sbírku kapitol, kterými se jako společná nit táhne genderová optika. Kniha je rozdělena do dvou částí: situace před a po roce 1989. Obě dvě sekce mají své velké přednosti: první soudržnost, druhá diverzitu.

Chronologicky starší tematická část je neobyčejnou historickou exkurzí do situace žen a mužů během více než sta let před sametovou revolucí. Obsahuje dějiny ženského emancipačního hnutí včetně jeho diverzifikace, radikalizace a zasazení do kontextu imperialismu habsburského císařství, českého národního obrození a s ním souvisejícího antisemitismu (Malečková). Později popisuje období socialismu a rovnost žen a mužů se všemi svými výhodami a limity jako klíčovou součást tehdejší politické agendy a analyzuje absurdní, ale zajímavou cestu žen od objektů po subjekty vlastní emancipace (Wagnerová). Zabývá se rovněž kolizí socialistického modelu rovnosti a západního feminismu, který nastal po roce 1989, a problematičností reflexe situace žen socialistického Československa prizmatem západního feminismu (Jusová, Frýdlová).

Z této první části výrazněji vystupuje kapitola Karly Huebner, která se individuálně zaměřuje na provokativní surrealistickou umělkyni Marii Čermínovou (známou pod pseudonymem Toyen) s ambivalentní genderovou prezentací a neskrývanou queer sexualitou, která vyrostla v tolerantním meziválečném období plném širokých společenských diskusí o potratech, homosexualitě a sexuální výchově, a před komunistickým režimem emigrovala do Paříže.

Zatímco až na tuto výjimku působí první část publikace jako jedno velké historické sousto, druhá část je co kapitola, to téma. Na období pádu komunismu navazuje přehledem vývoje situace žen v raných 90. letech, která byla charakteristická potřebou v první řadě vyreflektovat čtyři dekády socialistického modelu rovnosti namísto nekritického přebírání ideí západního feminismu, jehož představitelky, akademičky z USA, Kanady a zemí západní Evropy, přijely specifickou situaci žen do nově se formující České republiky studovat (Fojtová). Další kapitoly se věnují postupnému vzniku občanských iniciativ, neziskových organizací a v období příprav vstupu ČR do EU i rozmachu institucí zabývajících se rovností žen a mužů (Hašková, Uhde) či genderovým aspektům v porevolučním umění (Štefková). Zajímavou etnografickou výpravu představují texty o situaci LGBT komunity před a po revoluci (Nedbálková) a o situaci vietnamských žen, která je spíše (neméně poutavou) sondou mezi kořeny vietnamské komunity v ČR obecně (Strašáková). Dozvídáme se rovněž o situaci českých seniorek jako specifické skupiny lidí, jejichž životy byly ovlivněny událostmi pohnutého 20. století, a které nyní na rozdíl od mužů čelí statisticky vysokému věku a nerovným důchodům (Šiklová). Již bez výraznější souvislosti s komunistickým odkazem představují další autorky studie o genderových rolích v komunitách Slovenských Romů v ČR (Ryvolová), hegemonní maskulinitě v hierarchickém prostředí českých porodnic (Šmídová) a jazyce jakožto nástroji sexismu (Valdrová).

Dalším příspěvkem do pozoruhodné mozaiky této publikace je text Lindy Sokačové o anarchismu, který se po roce 1989 u nás začal objevovat jako alternativa ke zdiskreditovanému socialismu a nedůvěryhodnému kapitalismu, a o následné formaci anarchofeministické skupiny 8. března okolo roku 2000. Sokačová v něm reflektuje vznik, působení a zánik skupiny, ústředním bodem jejíž kritiky byl liberální, institucionalizovaný a akademicky orientovaný feminismus, který je zaměřen příliš individualisticky a někdy nerovnosti ve společnosti i reprodukuje. Bravurně zároveň vysvětluje potřebu přeznačit feminismus z úsilí o moc a prestiž jednotlivých žen na prostou možnost žít svůj život naplno, autonomně se rozhodovat a mít za svá rozhodnutí zodpovědnost. Jako poněkud problematické však vnímám formulace „Český anarchofeminismus vrcholil v letech 2001-5” (s. 144) a „(Hip-hopovou skupinu) Fakné je možno považovat za nepřímého následovníka českého anarchofeminismu” (s. 156), které redukují anarchofeministické hnutí na aktivity pouze této jedné skupiny, což je na příkladu decentralizovaného, samosprávného hnutí značně paradoxní.

Za druhou kapitolu o tématu, které je třaskavé v samotných feministických kruzích, považuji vynikající text Simony Fojtové o problematice obchodování s lidmi, nucené prostituce a dalších formách nucené práce. Fojtová v něm představuje dva základní tábory mezi feministickými aktivistkami a akademičkami, které rozděluje odpověď na otázku Existuje svobodná volba pracovat v sexbyznysu? Autorka zde osvětluje postoje abolicionistek, které prostituci za všech okolností pokládají za vykořisťování, versus aktivistek za práva sexuálních pracovnic, podle nichž je třeba vlastní agendu sexuálních pracovnic uznávat a respektovat, a které zdůrazňují potřebu vnímat rozdíl mezi sexbyznysem a nucenou prostitucí. Zmiňuje rovněž lidskoprávní stanovisko organizací La Strada a Rozkoš bez rizika, podle nichž mají ženy právo svobodně migrovat a zvolit si práci v sexbyznysu jako způsob obživy, a které v boji proti obchodu s lidmi považují uzavírání hranic a kriminalizaci prostituce za kontraproduktivní.

Troufám si tvrdit, že Czech Feminisms je šířkou svého záběru publikací dostupnou nejen úzce specializovanému akademickému publiku, ale naopak komukoli, kdo se zajímá o historii českého ženského hnutí, postavení žen za socialismu a horká feministická témata současnosti. Kniha pochopitelně není vyčerpávajícím přehledem feministických témat, studií a aktivit v ČR, ale umožňuje nahlédnout do vybraných oblastí zájmu zahrnutých autorek. Pro ty, kdo se do představovaných témat chtějí ponořit hlouběji, tato publikace obsahuje také úctyhodnou bibliografii. Czech Feminisms je povinná četba pro studující genderových studií, sympatická tematická ochutnávka pro zahraniční akademické publikum a výborná intelektuální krmě pro nás ostatní.

***