Druhý život Marýny G.: recenze

Marýna, Růža, Josefka, Fany. Čtyři ženy, čtyři generace, čtyři příběhy. Na přebalu se dočítáme, že jde o kroniku jedné valašské rodiny, psanou výhradně z perspektivy žen. Po přečtení knihy se ovšem vtírá otázka – opravdu? Zaručuje ženský pohled autorka, nebo snad zaručují ženskou perspektivu její postavy?

Kniha navíc není pouze kronikou jedné valašské rodiny, lze ji chápat i jako kroniku každodennosti. Život jejích hrdinek je s každodenností nerozlučitelně spjatý – velké příběhy 20. století, jako je první světová válka, partyzánský odboj a totální nasazení, jsou součástí jejich životů, ačkoliv probíhají jaksi v pozadí. Historické události 20. století zastupují muži – to oni bojují na frontě, oni rozhodují o politických změnách.

Hrdinky knihy se však nelitují, berou svůj osud a roli hrdě, ostatně, to se v knize i dočítáme: „Ženská vytváří domov, na té to všechno stojí a padá“. Jestliže se Marýna cele věnovala rodině a domovu, její dcera Růža skloubila rodinný život se svou celoživotní láskou, ochotnickým divadlem. Snad jen u Fany najdeme náznak pochybností, zda její celoživotní oběť rodině byla správná, nicméně i ona odpověď na své existenciální otázky posléze nachází.

Co se týče formy, nutno říct, že kniha je psaná velmi poutavě. Krajina Valašska je popsaná barvitě, stejně jako její obyvatelé, typičtí svým valašským nářečím. Kombinace obojího někdy působí možná až příliš jako idealizace a romantizace moravského venkova, a to zejména v příběhu Růži, která si získá pražské funkcionáře bodrým vystupováním „tety z Moravy“ a specialitami svého kraje – slivovicí, domácími uzenými klobáskami a valašskými frgály.

Všechny čtyři příběhy také hojně obsahují staré „pravdy“ o ženách a mužích (jako například: „Co ženě až k srdci dosáhne, to chlapovi dojde sotva po kolena.“), stejně jako neustálé zdůrazňování potřeby úplné rodiny, jež má být nade vše, a to i když v ní dochází k sociopatologickým jevům, jakým je alkoholismus. Ženy a muže Klimecká ztvárňuje jako zcela odlišné a protikladné bytosti, genderové stereotypy se skrývají za záštitou přirozenosti.

Na druhou stranu lze v textu najít i jisté náznaky subverze – tou může být třeba otázka z konverzace, probíhající na internetu: „Jste to, čím chcete být, nebo jste to, čím vás chtějí mít?“ Je jen na čtenářkách a čtenářích, jak se s těmito jevy vypořádají a jak je budou individuálně číst. Významy zde totiž zůstávají zcela otevřené různým interpretacím.

***