Gravitace: od vizuální atraktivity k vnitřnímu prožitku

Lidská dramata ve vesmíru - to je Gravitace. Ilustrační foto: NASA / Wikimedia Commons

Důvodů je hned několik. Prvním z nich je celková vizuální kvalita. Z hlediska stylového zpracování sice nepřináší Gravitace nic výrazně nového, tvůrčímu týmu se ovšem podařilo oživit a efektivně využít již osvědčených filmařských postupů. Kromě toho má Gravitace na rozdíl od jiných snímků nepopiratelný potenciál k využití 3D efektu.

Největší přednost filmu ovšem spočívá v příběhu odehrávajícím se ve vesmíru, který vyniká nejen svou jednoduchostí, ale zaujímá především i tím, že navzdory běžnému předpokladu z hlediska tématu filmu není muž, nýbrž žena.

Ženu jako hlavní hrdinku nevidíme v tematicky podobných snímcích příliš často, a pokud ano, jedná se převážně o takové postavy, které buď nemají v rámci příběhu velký význam, nebo se charakterově projevují v ryze povrchové rovině.

To ovšem není případ Gravitace, kde je právě postava ženy zcela zásadní. Jejím prostřednictvím je budována dramatická atmosféra, která je pevně spjata s příběhovou linií.

Mise raketoplánu Explorer má za úkol provést drobné úpravy na Hubbleově teleskopu a vrátit se na Zem. Zdánlivě bezproblémový úkol se však změní v boj o přežití poté, co dojde k  sestřelení vysloužilé ruské družice a její úlomky putují obrovskou rychlostí směrem k raketoplánu. Nevyhnutelný střet nakonec přežije pouze letová specialistka Ryan Stone (Sandra Bullock) a nadporučík Matt Kowalski (George Clooney). Jejich přežití závisí především na náhodě, štěstí a množství kyslíku ve skafandru.

Od tohoto okamžiku je pozornost publika směřována výhradně na postavy, které záhy přestávají působit jako anonymní figurky vydané na milost a nemilost vesmíru, ale částečně nám odhalují podstatu vlastní osobnosti. Díky tomu se nejen rozšiřuje rozměr jejich povahy, ale také se zvyšuje kontrast mezi krizí, jež vznikla prostřednictvím vnější vesmírné katastrofy, a krizí osobní.

Zatímco u Matta tento posun příliš nepozorujeme, u Ryan je nepřehlédnutelný. S každou další extrémní situací dochází k postupnému odkrývání jejího charakteru, přičemž důležitou roli hraje především tvůrčí záměr zobrazit Ryan ne jako neohroženou hrdinku, ale jako ženu, která (i přes počáteční paniku) dokáže v nezáviděníhodné situaci zachovat chladnou hlavu a svádět boj nejen s nepředvídatelným vesmírem, ale také sama se sebou.

To vše bez okázalých projevů odvahy, ale naopak s vyšší mírou lidskosti – což je faktor, jež v současnosti vzbuzuje mnohem větší divácký zájem. Zvláště pokud je důraz kladen na postupný rozvoj celkového charakteru, jako je to v případě Gravitace.

Sandra Bullock - hvězda na zemi i ve vesmíru. Ilustrační foto: Wikimedia Commons

V krizových chvílích vyplývají u Ryan Stone na povrch běžné lidské vlastnosti, které umožňují divácké ztotožnění se s postavou, a zároveň výrazně umocňují celkový zážitek z filmu. Nutno dodat, že velkou zásluhu na tom má velmi dobrý herecký výkon Sandry Bullock.

Ztotožnění se s Ryan představuje také zásadní zlom v rámci příběhu. Jako publikum se zbavujeme počátečního sklonu k obdivování unikátnosti vesmíru a naopak jej začínáme vnímat jako nepřítele, jehož nejsilnější zbraní je právě stav beztíže, kvůli kterému se veškeré snahy o pohyb v prostoru mění v nahodilé rotování a bezmocné propadávání se do hloubek nekonečna. Přes  vnější nebezpečí zároveň vnímáme sílu vnitřních prožitků hlavní postavy, které se projevují skrze její strach, smutek, bezmoc, ale také krátké okamžiky nezištné radosti.

Jako celek je Gravitace rozhodně výbornou ukázkou nejen technické preciznosti a schopnosti oživovat již zaběhlé postupy, ale ukazuje především možnosti, jak vytvořit i přes zdánlivě nezajímavé téma dramatický příběh, který není vystavěn na efektech, ale hlavně na schopnostech a potenciálu hlavní ženské hrdinky.

***