Identity: ženské? Slovenské?

foto: www.aspekt.sk

VESELKOVÁ, Marcela. Identity. 1. vyd. Bratislava: Záujmové združenie žien ASPEKT, 2013. 56 s. ISBN 978-80-8151-007-6.

Po literárním debutu, básnické sbírce s názvem Najzvláštnejšie je neľúbiť ťa, který vyšel v roce 2005 a který se – slovy literárního kritika Jaroslava Šranka – „povedl nad očekávání“ (kniha získala také prestižní prémii Ceny Ivana Kraska), se po osmi letech autorka opět „vrhá“ do vod (současné) slovenské poezie s básnickou sbírkou, která nese název Identity.

Sbírka obsahuje 28 básní, většinou kratšího rozsahu (nejdelší báseň – Masky – zabírá prostor jenom tří stran), i když často o to intenzivnějšího vyjádření. Obsahové či tematické zaměření textů je pestré a i když se básně vyjadřují k různým (nejenom) sociálním problémům současnosti, často „vyrůstají“ z minulosti, z tradice či z toho, co identifikuje, tedy utváří samotnou identitu (ne nevyhnutně ženského) lyrického subjektu a jeho vztahy k jiným/jinému: „… ak neviete prečo ste tu / zaškrtnite / iné“ (z básně Childe Harold na imigračnom úrade, s. 13); “… minulosť využíva každú šancu / zanechať stopu na prítomnosti…“ (…) „… toto sme my a tamto oni / budeme to opakovať tak dlho / až sa to stane pravdou“ (z básně My a oni, s. 22); „… krajinou pastierov drevorubačov murárov olejkárov a drotárov / bolo slovensko za feudalizmu aj po ňom / ba z historickej perspektívy takmer celkom nedávno / presvedčovali nás že nemáme nijaké dejiny / nemáme minulosť / a teda ani budúcnosť…“ (z básně Odhaľovanie sochy Jánošíka v Terchovej, s. 24).

Odkazy k traumatizující historii (starší či nedávné) lze najít také v básních My a oni, Front, Kolektivizácia či Masky. Tyto texty můžeme vnímat i jako jisté pokusy o překonání minulosti, avšak ne tím, že jí popřeme, ale tím, že tuto – často bolestivou – minulost přijmeme.

Čtenářskou výzvou či přímo nabízenou možností hledání/vytváření dalších významů může být i intertextualita některých básní.  Je sice otázkou, nakolik dokáže skryté významové odkazy na slovenskou literaturu (či národní historii) český čtenář odhalit či vnímat v dnes už do jisté míry odlišném (cizím?) jazykovém kontextu.

Tam, kde je intertextualita vyjádřena explicitně, např. v názvu už výše zmiňované básně Childe Harold na imigračnom úrade (s. 13), k větším interpretačním problémům zřejmě nedojde. Ale v případě odkazu na –  dnes už možná pro slovenské čtenáře „tradiční“ – poezii M. Válka (a na jeho sbírku Slovo), si už český čtenář nemusí být tak jistý: „na nahrávke z roku osemdesiatosem / som válka počula prvý raz / jeho slová mali byť kamene / v pravekej dielni / kde práve vynachádzajú jazyk / slovom o slovo…“ (z básně Odhaľovanie sochy Jánošíka v Terchovej, s. 24).

Náročnější interpretační situace může nastat u implicitních odkazů (v některých případech možná dokonce i neuvědomělých). Například v básni Pripovidka o pepru (s. 30) – která je psaná šarišským dialektem – je možné vnímat motiv požití popela zesnulé příbuzné, v domnění, že šlo o černé koření, jako nejednoznačný odkaz na leitmotiv divadelní hry Teta na zjedenie významného slovenského dramatika a spisovatele Ľ. Feldeka. Možná však taková identifikace není pro čtenáře ani důležitá; báseň je jakýmsi „mikropříběhem“ s absurdním vyústěním, a to bez ohledu na intertext.

Zajímavé – a různé – je také autorské „pojetí ženskosti“, které někdy nabývá expresivních až naturalistických podob: „… žena sa len zasmiala / ústa rozďavené ako kremačná pec…“ (z básně Masky, s. 31), jindy je zase sebevědomým vyjádřením se a fyzickým/tělesným vymezením se v mužském světě (např. v básni Ženy ktoré vedia, s. 48) či situačně sdíleným „pocitem společného osudu“: „… je nás tu čoraz viac / prešľapujeme z nohy na nohu / ako piesty / to na čo čakáme / neprichádza“ (z básně Na zastávke, s. 49).

Nejnovější knížka Marcely Veselkové může být pro čtenáře i jistým obrazem světa (Slovenska? Světa žen? Nebo světa, ve kterém jsme – i navzdory konfrontaci s tradicí – vždycky osamoceni?). Světa, ve kterém je identita ženy, identita národnosti i identita Identity (z minulosti skrze přítomnost) něčím, co se neustále vytváří, neustále mění svůj význam a tím i pokračuje.

Básnická sbírka Identity může být pro české publikum zajímavá také tím, že ukazuje, jak lze „jistou“ tradici (historickou, společensko-politickou, literární) „zpracovávat“ netradičně.

***