Krotitelky duchů: megalomanské béčko s feministickým poselstvím

Foto: Ghostbusters.com

Jako jedna z horkých letních novinek se v kinech po celém světě nedávno představil remake slavné osmdesátkové klasiky Krotitelé duchů (Ghostbusters, 1984/2016), a hned přinesl silně rozporuplné reakce.

To by nemuselo být nikterak překvapující, přeci jen fanoušci a fanynky kultovních snímků tohoto typu jsou velice kritičtí k novým pokusům o zpracování originálu. Hlasy nevole se ozývaly a ozývají i z řad fanouškovských, ale zásadní rozporuplnost v reakcích se objevuje mezi muži a ženami. Ptáte se proč? Jednoduché: tvůrci filmu tentokrát obsadili do hlavních rolí čtveřici žen.

Již na první pohled se jedná o letní oddechovku s klasicky megalomanským hollywoodským rozpočtem, plnou ohromujících speciálních efektů. Příběh se rovněž příliš nezměnil: čtveřice osob v šedivých overalech zachraňuje svět pomocí expertních znalostí vícero oborů přírodních věd a výdobytků nejmodernější techniky. Nutno podotknout, že jej zachraňují od duchů casperovského pohádkového vzezření – jak říkám, oddechovka pro horké letní dny.

Hlavních rolí se tentokrát ujala čtveřice známých amerických komediantek. Mnohým pravděpodobně nejvíce zarezonují jména Melissa McCarthy jako Abby Yates a Kristen Wiig v roli Erin Gilbert. Třetí herečka Kate McKinnon (Jillian Holtzmann) proslula především svým účinkováním v pořadu Saturday Night Live (SNL), odkud mohou diváci a divačky znát i čtvrtou hrdinku – Leslie Jones alias Patty Tolan.

Film je však zajímavý zejména negativními reakcemi (především) mužského publika na sociálních sítích, zatímco ženské publikum si pohled na čtyři emancipované, inteligentní a v zásadě drsné hlavní představitelky užívá. Přestože film neaspiruje na to být sofistikovaným zážitkem nedělního odpoledne, je důležitý, protože zobrazuje čtyři samostatné a vynalézavé ženy, jejichž úkolem není být mužům pro pohled, ale pohánět děj kupředu svými vlastními činy. Navíc nám film poskytuje jedinečnou reprezentační směs – zobrazuje totiž dvě ženy mediálně nestandardní postavy, které by mnozí stereotypně označili jako plus-size.

Bohatosti příběhu dodávají rovněž komplexní postavy, které jsou jednak značně inteligentní, ale také různorodé, a to nejen charakterem, ale i barvou pleti a sexuální orientací. Na druhou stranu je škoda, že jediná afroamerická postava z našich čtyř hrdinek působí trochu našroubovaně a reprezentace různorodosti tak zdaleka není to, čím by mohla být: Patty Tolan se ke zbylým třem krotitelkám přidává až jako poslední, což vyvolává dojem, že je jen jakýsi sidekick, a stereotypně je na rozdíl od tří bílých doktorek přírodních věd její postava vykreslená spíš jako ženská se selským rozumem (ostřílená prací v newyorském metru) a od rány (čehož je doslova využito ve scéně, kdy Abby posedne duch). Pozitivní novum filmu ale určitě přináší aspekt ženského přátelství na život a na smrt, jež se vymyká klasickému rivalskému schématu v boji o toho pravého muže.

Přestože máme tu čest s tzv. béčkovým bijákem, můžeme se opravdu jen obdivovat relativně vysoké propracovanosti postav a odvaze postavit obdobným filmům a jejich typické patriarchální samolibosti zrcadlo. Hrdinky zde nehledají lásku na celý život, ale bojují o dobro lidstva. Jediný náznak touhy po párování možno hledat u Erin, která neodbytně a komicky sexualizuje a objektivizuje postavu Kevina ztvárněného Chrisem Hemsworthem. A právě Kevin je ten neblahý odraz zrcadla, jež mnoho mužských diváků kritizuje. Jeho postava je totiž naprosto k ničemu, je nešikovný, jednoduchý a zcela bezpředmětný, jediný jeho úkol je dobře vypadat. Ano, je těžké sledovat, jak je jediný reprezentant vašeho genderu ve snímku vyveden do podoby objektivizovaného skeče.

A ačkoli jeden z mužských hodnotitelů na IMDb.com označil film za „nepotřebný remake“, já s ním nemohu souhlasit. Filmů, které si berou na paškál dlouhou tradici umenšování a zneviditelňování žen v mediálních obsazích (jako mimochodem další film Melissy McCarthy Špiónka/Spy, 2015) je dnes potřeba stále víc. Děkuji proto herečkám i tvůrkyním a tvůrcům filmu za příjemné letní odpoledne, a zároveň vyjadřuji lítost nad tím, že musejí čelit zcela nepatřičným šovinistickým a rasistickým reakcím na sociálních sítích, které nemají s filmovou kritikou pranic společného.

***