Mindráky za flitry ukryté

Vítejte v pekle! Ne, oprava – vítejte v pekle, co se tváří jako růžový ráj na zemi. Americká kabelová stanice TLC už pátou sezónu slaví úspěch s reality show zachycující prostředí volby dětských královen krásy – Toddlers and Tiaras. Do češtiny by se dal název tohoto soft porna pro zakomplexované ženy a upištěné muže přeložit jako Batolata a korunky. Přijde vám to úchylné? Pak nezoufejte, bude hůř… Některé z malých miss už ve Státech vydaly knihy, mají vlastní televizní pořad a nebo natočily svou první demo píseň!

Nehodlám kritizovat volby královen krásy obecně – problém, který lze demonstrovat na  oblíbeném televizním pořadu, spatřuji jinde: v opakovaném podrývání ženské důstojnosti jakýmsi podivným ideálem krásy. A kdo na něm nejvíce lpí? Ty, které po něm celý život touží…

Zatímco v klasické „dospělácké“ soutěži o štrasovou korunku vyrážejí do boje slečny skoro či zcela plnoleté, tedy plus minus s vlastním rozumem, v pageant, jak se tomu za oceánem říká, o titul usilují holčičky nerozlišující ještě ani erotiku od lásky, děti staré několik měsíců až tak devět let. Je možné, že si víkend v kongresovém sále několikahvězdičkového hotelu užívají, že je vzrušuje být roztomilými primadonami a že je baví jejich sestava póz – ovšem za třpytivým pozlátkem každý vnímavější divák narazí na mindráky: zakomplexované lidi, co si na dětech léčí v lepším případě nesplněné sny a ambice. Jak ty pak mají šanci dopadnout? Dost možná stejně jako jejich rodiče. Budou bydlet kdesi ve vystrkově bez vzdělání, smyslu bytí, ale zato s dluhy i nadváhou a celý jejich svět se smrskne na komandování dítěte, které by za ně mohlo vyřešit ono šíleně bolestivé dilema: co s životem?

Byznys číslo jedna? Krása!  

V každém padesátiminutovém díle Toddlers and Tiaras se představují tři rodiny. Divákovi ukážou svůj dům (většinou haciendu dál od města, kde jediné sepětí se světem představuje televize) – obývací prostor, ve kterém se nacvičuje, a samozřejmě dětský pokoj plný trofejí, šerp a blyštivých korunek (některé ze soutěží jsou nastaveny tak, aby si každý odnesl nějakou tu cenu, a tak rodiny nemají o draze zaplacené dreky nouzi). Miloučcí caparti pak odvykládají na kameru, jak moc jsou úspěšní (ne vždy je jim rozumět – mnozí z nich ještě ani pořádně nemluví). Jejich matky dodají, co všechno pro ně soutěž znamená, aby otcové závěrem shrnuli, kolik za to zaplatili. Probírané sumy divákovi vyrazí dech. Tisíce dolarů lítají, jako by se nechumelilo. Dluhy, dva až tři pracovní úvazky i totální krach rodinného rozpočtu – i o tom zde uslyšíte. A jak by taky ne! Jen jediné šatičky pro malou miss (nahoře flitrovaný korzet, dole nařasená sukýnka) stojí stejně jak rodinná dovolená nebo ojeté auto. Ovšem parádu s nimi udělá kráska jen jednou. Když se totiž chcete účastnit skutečně těch nejprestižnějších klání, je nutné obstarat další… a další… ročně jde ve Spojených státech o miliardový byznys.

U kadeřníka a na pedikúře

Fanatické matky dopřávají svým dětem ale mnohem víc: vitamínové zábaly, kadeřníky, pedikúru, umělé nehty. Vodí je na nástřiky opálení, trhání obočí, masáže a samozřejmě malým princeznám holí nohy a najímají i zkušené trenérky, co s nimi procházejí soutěžní sestavy. O tom všem je další část show Toddlers and Tiaras. Dozvíte se v ní, že hlavní je umět vrtět zadkem, pózovat, tvářit se nevinně, vysílat svůdné pohledy na porotce a neustále se při tom usmívat! Ne, tohle není sen každého pedofila. U těch bych si dovolila hádat, že mají děti rádi, protože vypadají jako děti. Tady jde o něco zvrhlejšího – označila bych to za ztělesnění novodobého panoptika. Čtyřleté dívenky vypadají v obličeji na třicet, tělo mají ale své, působí tedy jako liliputáni. A jejich matky? Jsou nadšené. Hystericky kontrolují přehnaně velké účesy svých andílků (příčesky a paruky jsou samozřejmostí), lpí na dokonalém make-upu (bez nalepovacích řas to nejde) i zubních protézách (kdo chce vyhrát, musí mít krásný úsměv)! Když je jejich ratolest hotová, většinou se zasní a pronesou: „Jako panenka!“

Samostatný odstavec si zaslouží trenérky malých miss. Bývají to vysloužilé oblastní královny krásy. Pochlebují ambiciózním rodičům, aby jim pak naúčtovaly i sto padesát dolarů za hodinu výcviku. Vykládají sice cosi o tom, jak moc jim tituly krásy v životě pomohly, na první pohled je ale jasné, že žádnou kariéru za sebou nemají. Nejhorší moment přichází, když kamera zachytí samotný jejich dril – jakmile začnou předvádět, co mají soutěžící na jevišti dělat, jakoby jim bylo zase pět. Nasadí křečovitý úsměv a výraz „diblík“, nepřirozeně poskakují a kroutí zadkem. Nepřeháním, když jejich chování přirovnám ke zvrhlému.

Dvě až tři minuty slávy

Během toho, co jsou pak soutěžící ratolesti na jevišti (to už se dostáváme k vrcholu každého dílu pořadu), ztrácejí jejich matky veškerou soudnost. V hledišti poskakují, ječí a skrze nejrůznější fígle komunikují s potomky, aby jim připomněly kroky, pomohly udržet rytmus a hlavně aby ohlídaly, že se bude to malé neustále usmívat. Ano, je zábavné pozorovat bezmála sto padesátikilovou ženu se třemi bradami a povislým mega břichem, jak dceři předtančuje sestavu Panenka Barbie na pláži, ovšem jen do té doby, než si uvědomíte, že vůbec nejde o to dítě, ale o nesplněné sny té, slušně řečeno, obézní paní.

Matky soutěžících jsou neuvěřitelně ambiciózní, pedantské až kruté, své děti vystavují zcela zbytečnému stresu, který ke všemu přiživují. Nedokážou se ovládat a neuvědomují si, jak málo věcem v soutěži královen krásy jejich ratolesti rozumí. Tříletá holčička chce jenom udělat své mamince radost a dostat korunku jako princezna, se svými vrstevnicemi v růžových šatičkách by si pak ráda pohrála. To ale nejde, nejsou to její kamarádky, jsou to soupeřky a je nutné se vůči nim vymezovat.

Herečka, modelka nebo manželka

Zatímco tátové bývají na pochybách (s výjimkou několika, kteří prožívají soutěž v hysterii hraničící s obsesí), matky se téměř vždy shodnou! Co se soutěží malých královen krásy týče, jde o investici do budoucna! V tom lepším případě vyhrané peníze schovávají své ratolesti na studia, v tom horším (což je častější) se téma hovoru stáčí k jakési slávě, co jednou přijde, nebo k bohatým manželům a titulům Miss Amerika. V čem se jejich malá královna či král (ano, soutěží i kluci) krásy prosadí, přesně neví, bude to ale velké! A tady nastává problém. V Toddlers and Tiaras je totiž většina děti roztomilých, ne však zázračně talentovaných. Ano, svým rodičům dělají radost, avšak v obecném měřítku nejde o geniální dítka á la Shirley Temple. Zvládají sice své sestavy kroků na jevišti, tam ale jejich nadání končí. Jinak jde, v dobrém myšleno, o úplně obyčejné caparty. A pak je tu ta zrádná krása. Které z dětí není hezké, když jsou mu tři? Divákovi se tají dech, když obézní matka na obrazovce vykládá, jak její dcerka uspěje coby modelka nebo herečka, a ihned potom ji nechá vypít přeslazený nápoj a sníst cukrovou tyčinku. Proč? Aby na jevišti působila energicky! Že za dva nebo tři roky bude i její holčička trpět nadváhou, nevyroste nad sto šedesát centimetrů nebo bude mít křivé nohy – o tom nepadne ani slovo, to je tabu. Ovšem i tak je touha většiny matek v soutěži až úzkostlivě jasná: ať mé dítě dopadne líp než já.

Odhadem devadesát pět procent z žen, které skrze reality show poznáte, jsou se svým stavem nespokojené matky v domácnosti. Hysterické ambiciózní štiky a nebo ještě častěji buldočí povahy s nadváhou, které na své děti delegují veškeré své problémy. Jen u mála ze zúčastněných rodičů uvidíte radost ze společné zábavy a nebo zkrátka nutnost vychovat svého potomka pro snobskou společnost bohatých, ve které bude muset umět žít.

V hlavní holi komplexy

A tak se vlastně skrze načančané děti díváme přímo do tváře zamindrákovaných žen v domácnosti – zelených vdov (ženy v domácnosti trávící svůj život ve zlaté kleci, v luxusním domě za městem), které – aby obhájily svůj styl života – vystavují to nejcennější, co mají, perverzním soutěžím. Jako kdyby potřebovaly od cizích slyšet: „Vaše dítě je jedinečné, snad i vy a váš život je jedinečný!“ Jenže kdo jsou ti cizí, kdo jsou porotci? Většinou bezvýznamní podnikatelé, bývalé královny krásy, postarší podezřelé učitelky herectví, majitelky foto studií a oblastních tanečních škol. Nikdo skutečně od kumštu, žádný lovec talentů, choreograf nebo producent, který by v ošklivém kačátku našel budoucí hvězdu. I proto většina dílů Toddlers and Tiaras vypadá stejně. Jeden z porotců odvykládá řečičky o tom, jak hledají talent a osobnost, aby nakonec nejvyšší tituly zase získaly ty nejnazdobenější holčičky s největším příčeskem a nejzářivější róbou. Hned v několika dílech reality show se tak objevují zajímaví soutěžící, kteří ale pohoří, protože jejich rodiče odmítli udělat vše, jak je „ideálem krásy“ nadiktováno.

A tak se vlastně točíme stále dokola: rodiče investují velké peníze do toho, aby jejich dítě bylo jednou slavné a bohaté a mělo krásný život – ovšem skutečný svět show byznysu je pro ně tak vzdálený, že naletí oblastním celebritám, které si na soutěžích dětských královen krásy slušně mastí kapsy. Dítě tak možná vyhraje štrasovou korunku v kongresáku, kam se na jeden víkendový den sjedou všechny slávychtivé matky z okolí, nic to ale ve skutečnosti neznamená. Jen to, že přichází o dětství, nevinnost a na vrchol jeho žebříčku hodnot se dostávají takové banality jako jsou umělé zubní protézy a oholené nohy. Vůbec se mi pak nechce domýšlet, co tohle všechno udělá se sebevědomím a důstojností člověka, když během dospívání zjistí, že ačkoliv má dokonalý účes a sbírku štrasových korunek, je de facto nikdo.

Ztracený svět štěstí

Ale i na tohle dává jeden díl Toddlers and Tiaras odpověď, a to když se do kategorie 10 let a víc přihlásí dvaatřicetiletá blondýna. Divákům se svěří, že se soutěžemi krásy skončila, ale její život pak nestál za nic. Už nebyl krásný a šťastný, jen zoufale obyčejný. Během toho, co jí její matka vytváří účes pro defilé, vychází najevo, že kráska proto trpí depresemi a užívá léky. Když pak vzápětí vyhrává jeden z nejvyšších titulů a pózuje se soupeřkami, kdy ani jedné není víc než deset, člověka zamrazí.

Ano, dost možná jde o americký fenomén, který by u nás nebylo možné dohledat. Na druhou stranu ale pomalu dospívá generace dětí prvních porevolučních zelených vdov, už máme i celebrity slavné proto, že jsou slavné, modelky, co se vyjadřují k celosvětovým problémům, i matky, které za značkové zbytečnosti pro svá vymodlená miminka utrácejí deseti tisíce… takže pozor: nikdy neříkejme nikdy!

***

Podívejte se také na dokument BBC s názvem Baby Beauty Queens, tentokrát z britského prostředí!

foto: 1, 3, 4 (archiv autorky), 2 (Rebecca Drobis / Wikimedia Commons), 5 (INFphoto.com)