My 2: emancipací nabitý příběh

Knihy od Radky Denemarkové mám ráda, proto jsem si nenechala ujít ani její nejnovější knihu My 2. Jedná o literární předlohu stejnojmenného filmu, který režírovala Slobodanka Radun. Způsob psaní, délka odstavců a někdy strohé dialogy tomu napovídají.

Kniha je o blízkosti dvou lidí – o navázání vztahu, který sami nedokážou pojmenovat, o znovuobjevení sebe sama, o získání vnitřní rovnováhy. Je o Emě a o Tonym – dvou lidech, kteří jsou charakterově zcela odlišní a na první pohled by se mohlo zdát, že nemají nic společného, ale svede je dohromady sled událostí jedné noci v Praze.

Ema po zkušenosti s domácím násilím utíká z domova ke svému kadeřníkovi Tonymu, který je gay. Jeho byt představuje v příběhu jakési útočiště – místo klidu a bezpečí, kde Ema „vykvete“ v sebevědomou ženu, která ví co chce, sebere odvahu a odpoutá se od svého manžela s násilnickými sklony. Tonyho byt připomíná přání Virginie Woolf – aby každá žena měla vlastní pokoj jako místo pro svou seberealizaci (i když v této knize je potřeba vlastního pokoje zasazena do jiného kontextu). Ema pokoj dostane a pomůže jí to získat zpět ztracenou nezávislost a sebevědomí. A to je dle mého názoru nejdůležitější téma celé knihy – umět se i po bolestivé zkušenosti postavit znovu na nohy a získat zpět svou nezávislost. Emancipovat se.

Osobně se mi přeci jenom o trochu více líbil film než kniha, protože jednotlivé situace lépe vykresluje a v knize jsou přeci jenom „slabší“ místa, které ubírají příběhu spád.  Obojí bych ale doporučila k přečtení či shlédnutí, a to zejména pro emancipující atmosféru celého příběhu, který je zároveň krokem kupředu v nestereotypním zobrazování gayů.

***