Pohřbi své gaye: (fan)fikce nebo realita?

Grafika: Nona Draws / http://nonadraws.tumblr.com
Fan art: Nona Draws / http://nonadraws.tumblr.com

Zahraniční televizní produkce, jež se čím dál tím rychleji dostává i na české televizní obrazovky, se v současnosti zdá být bohatou paletou diverzity. Setkáváme se v ní s rozmanitými sexuálními, genderovými i rasovými identitami. Otevřenost a senzitivita vůči všem těmto kategoriím je však zdánlivá – příkladem nám může být většinově společný a (evidentně) nevyhnutelný osud lesbických a bisexuálních seriálových i filmových postav, tedy smrt.

Novou šanci a odlišný osud však těmto hrdinkám a hrdinům mohou poskytovat televizní fanoušci – publikum, jehož příjem mediálních sdělení je aktivní, investovaný, emocionální a u mnohých i kreativní. Fanoušci nejsou pasivní a konsternovaní hltači televizního toku – někteří z nich mají naopak potřebu vykládat si mediální sdělení odlišně, než jak bylo myšleno, protože to, co vidí, slyší nebo čtou, neodpovídá jejich životní zkušenosti. Typicky se proto jedná o diváky a divačky, kteří nezapadají do hegemonních škatulek západní společnosti, tedy nejsou to středostavovští bílí heterosexuální muži. Jejich kreativita potom propuká v takzvanou fanouškovskou fikci (fanfikci) neboli příběhy navázané na původní mediální obsahy (seriály, filmy, knihy apod.), které originální osudy postav určitým způsobem alternují. Populárním a klasickým příkladem je femslash, čili lesbické interpretace originálně nelesbických vztahů. A proč? Třeba proto, že z historického hlediska byla nejčastějším osudem lesbické (ale i gay) postavy v seriálu či filmu smrt. Lesbické, bisexuální a obecně queer postavy jsou totiž paradoxně zejména v současné televizi popravovány, vyvražďovány a odepisovány v dosud nevídaném tempu.

České publikum vídá tento trend na svých obrazovkách dodnes (vyjma např. seriálu Až po uši, 2014), v zahraničí však zhruba před 5 – 6 lety došlo ke změně, a v seriálech se začaly objevovat lesbické a bisexuální hrdinky, které přežily i více než tři epizody. (Záměrně zde vynechávám cele lesbický seriál The L Word (2004) a cele gay seriál Queer as Folk (2000), jež byly a jsou pro queer komunitu klíčové, ale širší veřejnosti stále zůstávají většinově vzdáleny.) V předchozích dekádách se však fanoušci museli neustále loučit s mnohými oblíbenými postavami. V roce 2001 heroicky odešla Xena, o rok později dostihla zbloudilá kulka Taru ze seriálu Buffy přemožitelka upírů. Další léta kupila více těl – při autonehodě zemřely např. Marissa Cooper z The O. C. (2005) či Cat MacKenzie z Lip Service (2012). Z nejnovějších obětí pak jistě zarezonují jména jako Sara Lance ze seriálu Arrow (ta byla ale letos oživena), Lexa z The 100 a nejčerstvěji postava Root ze seriálu Person of Interest. Zde vyjmenované ženy jsou pouhou hrstkou z více než 157 „odejitých“ lesbických a bisexuálních postav, z čehož zhruba 30 pochází z minulého a letošního roku. Nepřekvapí proto, že se pro osudy queer postav dávno vžil idiom pohřbi své gaye (bury your gays).

Teoretik fanouškovských studií Henry Jenkins již v 90. letech identifikoval zásadní motivaci k fanouškovské tvorbě a fanouškovským interpretacím, a to nápravu škody napáchanou médii. Jak je vidět, fanoušci k ní mají v současnosti více než dobré důvody, chtějí-li se setkávat s relativně šťastnými, realistickými a komplexními osudy postav, se kterými se lze ztotožnit. Ubíhají se proto do fikčních světů, které paradoxně reflektují fungování světa tak, jak ho znají v reálu, a obsahují širší paletu prožitků, než která jim je nabízena. Pro někoho je to odpočinek, pro jiného únik z reality, pro dalšího potřeba sounáležitosti a vidiny toho, že takový/taková, jaký/jaká je, není sám/sama.

A právě proto je otázka toho, co se děje v televizi, filmu či knize, důležitá. Mediální obsahy upravují naše vnímání každodennosti a je záhodno, aby byly za prvé vyvážené a pestré, a za druhé nespojovaly v našich myslích queer identity s nevyhnutelnou a rychlou expirací.

***

Věnováno obětem orlandské monstrosity.