Raddatz for president! Moderátorky letošních prezidentských debat v USA

Došlo zde totiž letos k významnému posunu. Jedná se o výběr moderátorek. Z celkem čtyř vysoce sledovaných debat (tři jsou mezi kandidáty na prezidenta, jedna na viceprezidenta), tradičně moderovaných čtyřmi různými osobnostmi vybranými z osvědčených novinářských a reportérských osobností, byly letos vybrány moderátorky dvě.

Jedná se o Marthu Raddatz, která excelovala v nezvykle ostré debatě mezi Joe Bidenem a Paulem Ryanem. Raddatz, zkušená novinářka v oblasti zahraničních zpráv, a to zvláště z Afghánistánu, Pákistánu a Iráku, podala natolik přesvědčující výkon, že se následující den objevily mnohé komentáře, že vítězkou debaty je právě ona. Některé titulky byly více než výmluvné: Raddatz for President!

Další moderátorkou, tentokrát ještě významnější debaty mezi Barackem Obamou a Mittem Romneym dne 16. října, bude Candy Crowley. Crowley je dlouhodobou reportérkou obzvláště v oblasti americké domácí politiky. Dlouhodobě se specializuje právě na volby.

Mohlo by se zdát, že na genderové vyváženosti mezi mužskými a ženskými moderátory (dva muži a dvě ženy na čtyři debaty) není nic zvláštního. Ovšem jen do té doby, než se dozvíme, že tahle vyváženost rozhodně není normou. Uplynulo totiž již 20 let od doby, kdy prezidentskou debatu moderovala žena. Bylo to v roce 1992. Carole Simpson tehdy moderovala debatu mezi Billem Clintonem, George Bushem starším, a Rossem Perotem.

Vkrádá se otázka, jak je možné, že od roku 1992 americké televizní stanice o genderovou vyváženost nedbaly. Jedním z obvyklých vysvětlení nabídnutých světovým tiskem je fakt, že ženy jsou stále málo zastoupeny nejen na televizní obrazovce, ale právě v rozhodovacích komisích různých médií, jako je právě Komise pro prezidentské debaty (Commission on Presidential Debates). Z jejích 17 členů jsou jen dvě ženy, a i když její předsedkyní je také žena, Janet Brown, je to zoufale málo. Brown se ale brání nařčení z diskriminace v genderově nevyváženém výběru. Komisi se zřejmě zdálo dostačující, že dala doposud šanci ženě moderovat alespoň dvě viceprezidentské debaty. Byla to Gwen Ifill v roce 2004 a 2008. (Pro úplnost je třeba dodat, že v předchozích letech moderovala prezidentskou debatu dvakrát i Barbara Walters, a to v roce 1976 a 1984. To bylo ovšem ještě před ustavením komise).

Nebyla to ovšem žádná komise, která by vycítila čas na změnu. Stojaté vody rozvířila až trojice šestnáctiletých dívek, Emma Axelrod, Elena Tsemberis a Sammi Siegel. Tyto středoškolačky z New Jersey zorganizovaly dvě petice za změnu, které podepsalo na internetu přes 100 tisíc lidí. Dívky dosáhly úspěchu. Brown, předsedkyně zmíněné komise pro debatu, se nakonec rozhodla vyjít vstříc jejich výzvě, která až nečekaně získala velkou podporu veřejnosti.

Trojice dívek, možná uvažujících o vlastní budoucí kariéře v médiich, se tak vydala ve šlépějích první moderátorky prezidentské debaty v historii americké televize vůbec, a to Pauline Frederick (1908-1990). Ta moderovala debatu mezi Richardem Nixonem a Jimmym Carterem v roce 1972. Kromě tohoto prvenství jich Frederick nasbírala více. Byla totiž skutečnou pionýrkou v oblasti televizního zpravodajství v dobách, kdy se ještě ani termín “moderátorka zpráv”, anglicky “anchorwoman”, ani nepoužíval. Nebylo totiž koho jím označovat. Nyní se již vžil genderově neutrální výraz “anchor” pro obě pohlaví, i když, jak se zdá, média potřebují zpětnou vazbu od mladé generace, aby jim připomněla vývoj tohoto výrazu, a položila znepokojující otázku, zdali z něj také nevyplývají nějaké závazky.

***

foto: Ruby Goes / flickr.com (M.R.), Mark Knight a Jordan Miller (C.C.), buzzfeed.com (S., E., E.)