Slam poetry Sexistické prasátečko II.

Foto: Eugen Kukla

Normální, tedy cokoliv, co je od přirození (sic!) jasný,
Je, že holky měly by mít stavebnice růžový a krásný.
Že normální holky neprdí a nesmrdí,
Každej normální týpek, tedy defaultní člověk, ti potvrdí.
Že normální je svlíkat se k nařezání dřeva,
Že v kuchyni u dřezu ženy je třeba,
Že normální muži ještě nevyměkli,
A že bavit se můžeme, jen pokud nám vložky ještě neprotekly.

Normální je vyměnit staré za nové,
Tak prosím sbalte si kufry pánové,
Protože normální tempo je zkrátka takové,
že dokud ty břišáky nebudou jak lahve tlakové,
nedostanete žádnou normální ženu do kolen.

A ty, když nebudeš pěkná, bude tě mít dost.
Já tyvole nechápu, že radši nedělaj něco pro radost? (jsem z Prahy teď už, tak asi proto)
Dyť radost není bejt pěkná a učesat si vlásky,
Radost je válet se smíchem po zemi a vysrat se na vrásky,
Radost je stavět si lego nebo si házet míč,
Kašlat na lila kostky a princeznovskej kýč.

Je radost oběhnout deset obchodů kvůli párty?
A abych byla sexy, si deformovat nárty?
Najít ty správný šaty a řasy na lepení,
A nemít ani šajn, jak nosit potěšení, a kde sehnat naplnění?
Nežrat a přijít o ranní sraní? To krásné a většinou včasné zavolání
Mého zažívání?

Tak to nasrat, vždyť přece mi nic nebrání,
Dělat věci jinak a být trochu míň normální.

***