Taková obyčejná modelka

 

Venda Koblížková alias Modelka XXL. Foto: HaDivadlo

Hlavní hrdinka uzavírající svůj život do šedesáti minut a prostoru dvou metrů čtverečných se šípy svého ostrovtipu umně strefuje do terče současného ideálu ženské krásy. Tímto ideálem samozřejmě rozumíme digitálními fotoaparáty zachycené a důmyslnými počítačovými programy „přirozeně“ přikrášlené třicetikilové bohyně z předních stran všemožných magazínů, pouličních billboardů či televizních a snad i rozhlasových reklam.

Sama anotace inscenace se vyznává ze své stěžejní inspirace: „Sebevědomí žen je devastováno kultem superštíhlých modelek. Už s velikostí 38 patříte do kategorie Plus a nedejbože, nosíte-li číslo 42, 44 nebo ještě vyšší!“ Paradoxně ovšem může vyznívat skutečnost, že Venda chce tohoto ideálu přes svou kritiku dosáhnout. Tato kritika totiž mnohdy působí jen jako hrdinčin alibismus.

Venda se přítomnému obecenstvu zpovídá prostřednictvím opakujících se pokusů o natočení medailonku finalistky Miss XXL. Každý nový „záběr“ je tak trochu záminkou, jak představit sama sebe a svůj pohled na svět, který však většinou končí nespokojeností a je impulsem pro další a tentokrát snad už lepší provedení. Tím může být charakterová hra na chtivou koketu, bodró děvčicu zo Slovácka či dvoudenní bulimičku.

Jak se postupně dozvídáme, Venda se sice snaží podřídit diktátu krásy, ale její horoucí láska k čokoládě a dalším skvostům z pohádkové říše cukráren, případně dokonale odměřený lok životabudiče, rozumějme osmačtyřiceti procentního alkoholu, stojí jí i její sebedisciplině tak trochu v cestě. Lačnému polykání cukrovinek občas brání počítání kalorií a jejich následovná úporná likvidace na rotopedu, která nemůže být komičtější, ani kdyby chtěla.

Po dobu představení mohou tedy diváci a divačky pobaveně sledovat, jak se Venda zarytě a disciplinovaně mění v hlásnou troubu přísných podmínek udržování dokonalého těla, aby tuto masku záhy strhla v roli obyčejné holky od vedle, která prostě nechápe, proč by si tu jednu řádku čokolády nemohla dopřát, zvlášť když ten život vždycky nejde úplně podle plánu.

Vendini minulí i současní mužští jsou plejádou mamánků, sebeláskařů a prasáků, léta ani kila sama od sebe neodchází a člověk ještě aby se upachtil při snaze zavděčit se nesoudným rodičům, nekompromisním společenským ideálům a hlavně nárokům, které si na sebe klade sám.

Postava Vendy nejen výborně glosuje nesmyslné útlaky modelingového a tzv. „zdravovýživového“ průmyslu, dokonce komicky a lidsky představuje frustrace žen středního (a vlastně každého) věku, které od společnosti slýchají nejvíce nároků na to, jaké by měly a neměly být a za své snahy „po právu“ sklízejí nejméně ovoce.

Inscenace Modelka XXL je skvělá komedie s důležitým poselstvím, a pokud jste ji v rámci festivalu nestihli, neváhejte vynaložit úsilí a zakupte si lístek do HaDivadla. Zakončila bych heslem z představení: „Chci rovnost pro svoje stehna!“

***