Vikulka se ptá! Štafetu diskuze o sexismu v reklamě předává NESEHNUTÍ veřejnosti

„Mami, co když nechci být hodná holka?“ ptá se Vikulka v Praze na ulici Křižíkova. Jedna nevinná otázka malé holky. Odpověď může mít dopad na celý život.

„Já jsem vždycky byla ta hodná holka, která je potichu a nedělá problémy,“ „Hodná holka znamenalo to, že souhlasíš s tím, co říkají,“ „Mlč, buď hodná holka,“ slyšíte pak v dospělosti. Za těmito větami je toho schovaného tolik — a nabádání k tomu být hodnou holkou v tomto kontextu rozhodně není ničím nevinným.

„Tati, pojď si se mnou povídat, jak se dneska cítíš,“ říká Vikulka v brněnském parku Hvězdička na ulici Hvězdova. A táta tápe. „Chlapi nepláčou, nebuď taková cíťa“, slýchával celý svůj život. Nebyl nikdo, kdo by ho podporoval v tom, aby o svých emocích mluvil a tak to vlastně moc neumí.Vikulka se ptá na různé otázky a budete ji moci postupně potkat na různých místech v Brně i Praze. Tato malá holka vnímá svět okolo sebe a s pomocí své mámy a táty ho chce pochopit. Proto, když vidí nahou paní na reklamním billboardu s pračkou, ptá se logicky, jestli jí náhodou není zima. Když vidí mámu, která musí prosit svého manžela o peníze na nákup večeře, ptá se jí, jestli až bude velká, mohla by vydělávat spíše jako táta. Když zaslechne v televizi debatu, že ženy, které začaly mluvit o sexuálním obtěžování, jsou jen hysterky, ptá se táty, jestli má tedy raději mlčet, když jí někdo bude ubližovat.

Vikulka se ptá otevřeně, nahlas a na různých místech veřejného prostoru. A s jejími otázkami přichází řada dalších. Co Vikulce chtějí máma a táta odpovědět? Co jí chce odpovědět veřejnost? Co si vlastně máma, táta a všichni okolo myslí o násilí na ženách, potlačování emocí u mužů, platové nerovnosti a dalších tématech, které ovlivňují životy žen i mužů, ale o kterých se na veřejnosti buď nemluví, nebo je jejich závažnost zpochybňována. A jak s těmito problémy souvisí věty, které do veřejného prostoru pronáší například hlava státu, a ve kterých zesměšňuje připoutání aktivistek na Šumavě tím, že je ti dřevorubci měli raději přeříznout, či ve kterých doporučuje potrestat české dívky unesené v Pakistánu ohnutím přes koleno.

A jak s těmito závažnými problémy souvisí různá zobrazení na reklamních billboardech či v médiích, kde ženské tělo často i bez tváře plní pouze roli pro upoutání pozornosti k prodeji nožů, ojetých aut či střešní krytiny? Ve kterých je žena aktivní a personalizovaná jen v souvislosti s krásou, mytím nádobí, úklidem či péčí o děti? Kde jsou muži zesměšňováni, když jsou příliš emocionální, či kde zpochybňují jejich schopnost se postarat o své děti? Jakým způsobem necháváme bez povšimnutí nebo přímo vytváříme ve společnosti prostor pro to, aby v důsledku docházelo k tak závažným problémům, jako je násilí na ženách, homofobní šikana či nerovné odměňování?

Jedním z projevů sexismu je to, že jednáme s lidmi na základě předem daných stereotypů o tom, co znamená být mužem a ženou. Mužskost a ženskost jako jasně dané balíčky schopností, vzhledu, jednání, které máme od narození v kolébce na základě toho, jestli máme penis nebo vagínu, neexistují. Přesto silně a stereotypně ovlivňují naše životy, a v důsledku vytváří naši schopnost či neschopnost čelit násilí, šikaně, znevýhodnění či diskriminaci, a to v nejrůznějších sférách našich životů. Od školního prostředí, přes volbu povolání, vyjednávání o mzdách v profesním životě, v intimních vztazích, až po násilí podmíněné různými genderovými identitami, které je páchané přímo na veřejnosti.

Sexismus má dopad. A Vikulka v podobě maleb ve veřejném prostoru nás všechny povzbuzuje k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jaký. Abychom si sami za sebe odpověděli na to, jak chceme, aby s námi lidé jednali, a jak na základě našich zkušeností chceme jednat s těmi, kteří ještě svůj balíček stereotypů, sexismu a představ jiných o tom, jak by měli vypadat, chovat se a raději nic z toho nezpochybňovat, nemuseli na vlastní kůži tolik otestovat.

#VikulkaSePta doprovází poslední ročník anticeny Sexistické prasátečko, která už deset let upozorňuje na sexismus (nejen) v reklamě a vtahuje českou veřejnost do diskuze. Vikulka svými malbami předává štafetu této diskuze nám všem a posouvá ji ještě více k tomu, co je opravdu zásadní — jakým způsobem sexismus ovlivňuje a dopadá na konkrétní životy nás všech.

***

Malby v Praze a Brně vznikají v diskuzi s veřejností a veřejnost se na nich také finančně podílí. Podpořte i vy!

Foto: archiv NESEHNUTÍ