Wonder Woman: Největší feministické vzrušení a zděšení tohoto léta

Na nejnovější zpracování komiksového příběhu o bájné Dianě jsem se těšila od chvíle, kdy byl projekt oznámen. Příběh o idealistické ženě nezávislého smýšlení, která vyrostla na ostrově plném žen, a do světa lidí, kde poprvé poznává muže a patriarchální kulturu, přichází s posláním sloužit vyššímu dobru, byl příslibem přehlídky ženské síly a schopností. Dojem z potenciálu filmu umocnila ještě vlna odporu, která se v USA zvedla jak proti existenci samotné superhrdinky, tak proti několika čistě ženským promítáním. Feministická bublina okolo filmu se ale brzy ukázala být asi tak mýtická, jako samotný Dianin příběh.

Hlavní hrdinka je zdatná bojovnice, která vyrostla v obklopení Amazonek, trénovaná od dětství tak, aby obstála ve válce. Víc se o ní bohužel nedozvídáme – její postava o moc komplexněji vykreslena není, a je proto poměrně těžké se s ní na nějaké úrovni ztotožnit, nebo se do ní aspoň s nějakými sympatiemi vcítit. Diana je prezentovaná jako silná a emancipovaná, ale zároveň naivní a tvrdohlavá bohyně, která má sice tu moc postavit se zlu, ale tuto misi plní bezhlavě a tragicky nezkušeně.

Její mimoňskost ve světě lidí, do kterého přichází pod vedením vlastnoručně vyloveného pilota Steva, je dokonalou záminkou k její infantilizaci, která mimochodem začíná už na jejím rodném ostrově. Dianě je neustále vysvětlováno, že se má stále co učit, v Londýně jí pak Steve v podstatě kompletně mansplainuje, jak to ve světě chodí, platí za ni, přerušuje ji před ostatními, a představuje ji jako svou sekretářku. Diana vše sleduje nevinnýma, přímo koloušíma očima a s pootevřenými ústy, a proto nepřekvapí, že je její postava i řádně sexualizovaná. Omráčené reakce na Dianu nám připomínají, že krása je to hlavní, čím žena ve společnosti musí disponovat, aby získala pozornost okolního světa a co předčí jakékoli jiné její kvality, a je proto i její hlavní zbraní. V Dianině arzenálu se sice nachází ještě meč, štít, a kouzelné laso, které ze člověka vymáčkne pravdu, ale i ty (mistrně) ovládá v botách na platformě, minisukýnce a s lesklými, symetricky vlajícími rozpuštěnými loknami.

Je pravda, že Diana si svou stylizaci do role umlčené ženy-dítěte periodicky nechává líbit jen do určité doby. V nahodilých okamžicích vzdoruje, nedbá dobrých rad, matrilineárně se identifikuje, apeluje na morálku přítomných mužů, a dokonce jim velkolepě proráží cestu na válečné frontě. Stereotypizaci však nemá šanci uniknout – je to atraktivní žena, která na všechno kouká jak na zjevení, dokud jí to není vysvětleno, ačkoli je chápavá a neobyčejně silná (fyzicky i duchem). Je automaticky mateřsky naprogramovaná, a neumí si na chvíli přiznat úspěch – místo toho okamžitě připisuje kredit celému týmu. V jedné ze závěrečných scén, kdy jí vize Steva dá sílu prolomit kovové semknutí a zasadit Areovi smrtelný úder, je zdrojem její síly a motivace láska k muži. Proč to ve filmu tohoto ražení nemohlo být vlastní přesvědčení, spása světa nebo láska k matce?

Přesto, že se díky samotné existenci, schopnostem a průbojnosti hlavní hrdinky může film zdát subverzivní a feministicky laděný, představuje v podstatě stereotypní a sexistický obraz ženství, ztělesněný zastánkyní IDF, která pózovala pro Maxim, a veřejně hájila izraelské intervence v pásmu Gazy, přičemž jako Diana útoky na ženy a děti ironicky odsuzuje. Toto absurdní pozadí (i popředí) filmu bohužel převálcovalo jeho feministický potenciál. Je zajímavé, jak málo byla vytěžena například dynamika ženského společenství na Dianině rodném ostrově, a přitom já bych tolik chtěla vidět ženskou komunitu ve filmu, kde po sobě ženy nešlapou (a není to zároveň jen malá skupina kamarádek). V době, kdy se víc než kdy jindy ozývá volání po nutnosti vrstevnatého, intersekcionálního přístupu, je tento film zoufale nedostačující.

Musím proto kvitovat sentiment Dianina spolubojovníka, jehož vzrušení ze schopné a sebevědomé ženy vystřídalo zděšení – tentokrát ale nikoli z toho, že by se její síla mohla obrátit proti mně, ale z toho, že od této Zázračné ženy žádný zázrak čekat opravdu nejde.

***