A co její příběh? Významné ženy jako součást genderově citlivého vzdělávání

Víte, že březen byl vyhlášen měsícem, v němž si připomínáme roli žen v dějinách? Pamatujete si ještě, o kolika významných ženách jste se ve škole dozvěděli? A všímáte si, kolik prostoru je v médiích věnováno významným mužům a kolik významným ženám?

Jako učitelce, která ve své výuce na prvním stupni využívá principů genderové citlivosti, mi dlouhodobě vadí nerovné zastoupení žen a mužů ve výukových materiálech. V tomto článku proto uvedu konkrétní příklady genderové zatíženosti učiva a dalších výukových zdrojů, které jsem si zapisovala po dobu dvou let. V souvislosti s genderovou problematikou zmíním současnou výuku dějepisu a na závěr nabídnu několik možností, jak ve škole seznamovat děti s příběhy významných žen.

14. června 2014
Ve svém učitelském portfoliu s rozšiřujícími výukovými materiály narážím na článek staršího data s názvem Významní a známí Češi, kteří zemřeli roku 2010 (MF Dnes, 29. 12. 2010). Ve výčtu jsou uvedení samí muži. Znamená to, že v daném roce nezemřela ani jedna významná žena, nebo že výjimečnost v tomto roce zesnulých žen zůstala z nějakého důvodu nedoceněna?

10. září 2014
V rámci přípravy výukového projektu o Evropě se mi dostává do ruky powerpointová prezentace mé kolegyně, která zpracovávala projekt na stejné téma. Ve shodě s kolegyní se domnívám, že se jedná o vynikající a inspirativní evropské osobnosti, o kterých by se děti měly rozhodně dozvědět, ale není možné pominout, že dětem zároveň takovým výčtem sdělujeme, že mezi významnými Evropany nestojí ani jedna žena za zmínku. Rovný pedagogický přístup k dívkám a chlapcům?

12. září 2014
Jdeme s dětmi do knihovny načerpat informace o jednotlivých evropských zemích a já se chci poohlédnout po medailoncích významných osobností, abych z nich sestavila obsah projektu. Namátkou vybírám tři knihy z regálu.

Galerie géniů aneb kdo byl kdo. 222 osobností, které změnily svět (Haškovec, Vít, Müller, Ondřej, Praha 2003. Nakladatelství Albatros). Z uvedených 222 osobností je jedna žena.

100 nejvlivnějších osobností dějin (Hart, Michael H., Banská Bystrica 2003. Nakladatelství Knižní klub). Ze 100, resp. 110 zmíněných osobností, jsou tři ženy.

Největší Čech. 100 nejvýznamnějších osobností Čech, Moravy a Slezska (publikace vydaná ke stejnojmenné televizní soutěži. Redaktorka: Cabalková, Klára. Praha 2005). Z uvedených 100 osobností je 18 žen, z nich je 6 zpěvaček nebo hereček.

Kdybych vycházela z knih v místní knihovně, měla bych problém vytvořit výukový materiál, v němž budou stejnou měrou figurovat významné ženy jako významní muži.

16. září 2014
Zpracovala jsem genderovou analýzu encyklopedií pro děti a mládež, které vycházely v edici Odkaz nakladatelství Fragment v letech 1993 – 2011. V roce 2000 tato edice získala ocenění Zlatá stuha a dodnes patří mezi často používané doplňkové výukové materiály. Celkové zastoupení žen ve všech knihách edice je 21%.

17. září 2014
Cvičení v metodické příručce k učebnici Český jazyk pro 4. třídu, nakladatelství Fraus. Z jedenácti osobností pouhé dvě ženy, typicky jde o zpěvačku a sportovkyni.

22. září 2014
Mezi vyučujícími oblíbená kniha Škola? V pohodě! (Tomáš Koten, Hněvín, 2006) nabízí cvičení, v němž je testována znalost literárních děl a jejích autorů.

25. září 2014
V rámci projektu o Evropě jsem se rozhodla představit dětem stejný počet významných mužů a významných žen, ačkoliv hledání informací o zajímavých ženách bylo velmi časově náročné. Mezi evropskými osobnostmi se objevily například: Florence Nightingale, Lise Meitner, Anna Bayerová, Ada Lovelace, Maria Montessori, Irena Sendlerowa nebo Bertha von Suttner. Mnoho žen, o kterých se děti dozvěděly v projektu, nemohlo studovat nebo měly ztížené studijní podmínky, narážely na předsudky ve svém okolí, jejich práce zůstávala dlouhou dobu nedoceněna.

To, že jsme se s dětmi zabývali příběhy tolika žen, otevřelo ve výuce prostor pro otázku genderové nespravedlnosti. A platí to i naopak: pokud ve výuce ženské příběhy chybí, problém genderové nerovnosti zůstává neviditelný.

10. ledna 2016
V Magazínu Dnes č. 52/2015 rekapitulují nejvýznamnější události roku 2015. Na dvoustraně jsou portréty osobností, které v daném roce zemřely. Z celkového počtu 34 lidí jsou čtyři ženy, z toho jedna sportovkyně, jedna herečka, jedna tanečnice a jedna komunistická prokurátorka.

3. března 2016
Na nejmenované základní škole nedaleko Prahy zkusila paní učitelka Daniela Malá s dětmi ve druhé třídě spočítat, kolik ulic je v jejich městě pojmenovaných po slavných mužích a kolik ulic nese jméno nějaké slavné ženy.

Na otázku paní učitelky, proč jsou v jejich městě pouze dvě ulice pojmenované po slavných ženách, děti odpověděly, že ženy byly doma, nic nevynalézaly, staraly se o děti, žádné slavné mezi nimi nebyly.

Krátký výčet ukázek dobře ilustruje, jakou roli zastávají ženy v tradičním výkladu historie. V učebnicích, encyklopediích nebo v populárně naučných knihách se setkáváme především s počiny významných mužů, zatímco ženy se z historie vytratily. Takový pohled je, řekněme, genderově slepý. Pokud se na historii podíváme optikou genderové citlivosti, máme šanci uvidět i jiné příběhy.

Způsob, jak se děti v českých školách učí dějepis, má však dosud k genderové citlivosti daleko. Výzkum aktuální podoby výuky dějepisu na základních a středních školách, realizovaný v letech 2005 – 2006 se zhruba třemi stovkami vyučujících, ukázal, že genderovou tematiku přes všechna ministerská doporučení neakceptuje ve své výuce až 43% vyučujících dějepisu.

Proč je genderová zatíženost ve výuce dějepisu problém, vysvětluje Irena Smetáčková v knize Gender ve škole (Otevřená společnost, o.p.s., 2005): „Historicky se dějepis utvářel jako chronologický popis velkých, společnost měnících událostí. Těmito událostmi byly nejčastěji bitvy a politická rozhodnutí. A na těch historicky participovali výhradně muži. Jaký může být implicitní postoj k historii a k předmětu dějepis u dětí, které jsou učeny podle této koncepce? Na vývoj světa mají vliv pouze výjimeční a mocní lidé.”

Příkladem dobré praxe mohou být v tomto smyslu některé cizojazyčné učebnice dějepisu, které uvádí Denisa Labischová ve své studii Genderová tematika v učebnicích dějepisu – zahraniční inspirace (2010). Společným rysem zkoumaných zahraničních publikací je větší důraz kladený na dějiny rodiny a dětství, každodenní život, životní styl. Učebnice pracují s různorodým pramenným materiálem: fotografiemi, karikaturami, dobovými texty, úryvky z krásné literatury, výňatky ze zákoníků, prohlášeními významných osobností, požadavky představitelek ženských organizací a spolků, statistickým materiálem, principy orální historie. Výsledek? Učebnice nabízejí mnohovrstevnatější obraz minulosti, dávají prostor i hlasům, které v androcentricky vyprávěné historii nemají šanci zaznít.

A jak konkrétně můžeme reagovat na výukové materiály, v nichž je výrazný nedostatek ženských osobností? První krok spočívá v tom, že si této historické jednostrannosti začneme všímat. Velkou výhodou je znalost angličtiny, protože anglickojazyčných biografických knih o zajímavých ženách existuje velké množství. Je také možné založit si vlastní portfolio ženských osobností s výstřižky z novin a časopisů. Takže až přijde řeč na určité téma či profesi, mohou vyučující sáhnout do svého učitelského portfolia a doplnit učebnici o alternativní výukový zdroj.

Mnoho informací o zajímavých ženských osobnostech minulosti i dneška je k dispozici například na stránkách Women’s History Month 2016, A Mighty Girl, Fact Monster nebo Deník citlivky.

Na závěr mi dovolte jeden příklad genderové citlivosti ze zahraničí. Sedmnáctiletá Angličanka Jessy McCabe se připravuje na závěrečné zkoušky Edexcel z dějin hudby. Zarazí ji, že v syllabu programu nefiguruje mezi hudebními skladateli ani jedno ženské jméno. Napíše otevřený dopis vzdělávací organizaci Pearson, která v rámci britského vzdělávacího systému zajišťuje různé typy závěrečných zkoušek (včetně Edexcel). K dopisu, v němž je požadována revize vzdělávacího obsahu, se na internetu přihlásí přes 3000 lidí. A Jessy McCabe dosáhne vítězství. Syllabus pro rok 2016 obsahuje také pět děl hudebních skladatelek: Clary Schumann, Rachel Portman, Kate Bush, Anoushky Shankar a Kaiji Saariaho.

Dětem ve škole je třeba předkládat plastičtější pohled na minulost. Dnes už neobstojí školní chodby plné sádrových bust významných vousatých osobností, jak si to pamatuji ze svého vlastního dětství. Na světě je polovina žen a polovina mužů, a z logiky věci tedy vyplývá, že svou minulost nemají jen muži. Proto je třeba tradiční výklady historie obohacovat o tzv. dějiny žen. Existuje anglická lingvistická hříčka, která vykládá pojem history jako his story (jeho příběh). Paralelně je možné uvažovat o herstory – her story (jejím příběhu). Nabízí se otázka, jakou minulost by vyprávěly ženy. Když se nebudeme ptát, bude to vypadat, že to není důležité. A to není pravda. Jak tedy zní její příběh?

Peanuts, 8. 11. 1976 zdroj: A Mighty Girl (www.amightygirl.com)

***