Abstinence jako prevence?

Paul Gauguin, Ztráta panenství, olej na plátně (1890-91)

Tento nový trend se však ani zdaleka netýká pouze okruhu nábožensky založených lidí. Posuďme například částku, kterou americká vláda v době vlády George W. Bushe vynaložila na to, aby se na školách učilo o sexuální abstinenci (takzvaná abstinence-only sex education). Za Bushova prezidentství se z federálního rozpočtu vydalo 178 milionů dolarů ročně na to, aby se ve školách v sexuální výchově učilo převážně o tom, že mladí lidé by se měli sexu co nejdéle zdržet, ba dokonce by si měli uchovat panenství až do manželství. I když prezident Barack Obama v roce 2010 ze svého rozpočtu veškeré finanční prostředky určené na program sexuální abstinence vyškrtl, federální legislativa neustále vyžaduje, aby se podle tohoto programu i nadále v amerických státních školách vyučovalo.

Jak si dovedeme představit, takové “vzdělávání” o sexualitě, kde se více moralizovalo než učilo, se setkalo s velkou vlnou kritiky ze strany vyučujících, rodičů i studentů a studentek. A na to, že se samotní studenti dožadovali adekvátní sexuální výchovy, poukazuje i dokumentární film nazvaný Vzdělávání Shelby Knox (The Education of Shelby Knox, režie: Marion Lipschutz a Rose Rosenblatt, 2005), ve kterém se Shelby Knox, tehdy patnáctiletá studentka z Texasu, snaží společně se svými spolužáky změnit nedostačující sexuální výchovu na jejich střední škole. Podle současných amerických odborných studií sexuální výchova zaměřená na abstinenci nejenže nevede ke kýžené sexuální abstinenci, ale také se ukazuje, že ve státech, které sexuální výchovu ve školách zaměřují pouze na abstinenci, je větší počet těhotenství a porodů mezi dívkami školního věku než v těch státech, kde se studenti dozví o tom, jak používat antikoncepci.

Sexuální výchova zaměřená na abstinenci nejen nechrání studentky před nežádoucím těhotenstvím, ale je navíc velmi sexistická a heteronormativní. Když se studentky učí, že by si měly uchovat panenství do manželství, pro neheterosexuální studentky a studenty, kteří se nemohou legálně vdávat a ženit, by to znamenalo, že by se měli vzdát sexu navždy. Feministická autorka Jessica Valenti ve své knize nazvané Mýtus neposkvrněnosti (The Purity Myth, 2009) analyzuje současný přístup k sexualitě, který nabádá především dívky, aby si uchovaly panenství až do manželství. Protože většina výuky sexuální abstinence se soustřeďuje na “odstrašující” případy dívek, které se podle této ideologie pohlavním stykem poskvrnily, Valenti ve své knize ostře odsuzuje to, že se společenská hodnota a morálnost dívek váže k jejich tělům. Hlavní a jediné kritérium pro posuzování hodnoty dívky/ženy je, zda měla či neměla předmanželský sex. A jakkoli se americký kontext může zdát tomu českému vzdálený, nedávné snahy o zavedení pojmu sexuální zdrženlivost do rámcových vzdělávacích programů poukazují na to, že ani v Česku čert nikdy nespí.

***