“Až v bezpečném prostředí chlapci začínají přemýšlet nad tím, jak genderové stereotypy ovlivňují jejich chování”

Philipp Leeb. Foto: Archiv Poiky

Philipp a David pracují v rakouské organizaci Poika, která se zabývá genderově citlivým vzděláváním mladých mužů. Dokazují tak, že genderová témata se netýkají pouze dívek nebo žen. Jak se jim s mladými muži mluví o genderu, násilí či otcovství, a jaká jsou ideová východiska jejich práce, jsme se jich zeptaly v následujícím rozhovoru.

Organizace Poika, ve které oba působíte, se zabývá genderově citlivým vzděláváním chlapců. Co vás přivedlo k tomuto zaměření?

David: Pracovat s mladými lidmi jsem začal hned po dokončení studia sociologie. Při práci v centru pro mládež jsem nahlédl do různých oblastí života, které se mi, přestože jsem sám vyrostl ve Vídni, zdály často velmi cizí. Návštěvníky mládežnického centra jsou (nejen) ve Vídni především muži vyrůstající v méně vzdělaných rodinách.

Zacházení s vlastní genderovou rolí je pro mladé lidi vždy velké téma. Proto pro mě bylo a je v roli pracovníka s mládeží a také trenéra Poiky obzvláště důležité přinášet obraz mužství, u kterého je v popředí vzájemný respekt, a ve kterém nemá místo násilí v jakékoliv formě. Obzvláště zajímavé pro mě je, že můžu představovat mužskou osobu, ke které se mladí vztahují, a která není ani členem rodiny, ani učitelem.

K Poice jsem se dostal díky praxi během studia sociální práce, a po praxi jsem zde začal i pracovat. Philippa Leeba, zakladatele Poiky, jsem jakožto experta na práci s chlapci znal již ze své práce v mládežnickém centru. Mimo to se já i Philipp občas oba neplaceně angažujeme ve spolku WUKVerein zur Schaffung offener Kultur- und Werkstättenhäuser (Spolek za vytváření otevřené kultury a dílen), kde se od mládí věnuji hudbě, a kde se Philipp angažuje v oblasti práce s dětmi a mládeží.

Proč je podle vás důležité se genderově citlivým vzděláváním chlapců zabývat?

Philipp: Po celém světě jsou společnosti organizovány většinou patriarchálně, což znamená, že mužské hodnoty jsou základní ideologickou strukturou většiny sociálních sfér. Muži dominují v důležitých společenských oblastech jako je politika nebo ekonomie, což reflektují i mezinárodní statistiky.

Ženy naopak celosvětově drží méně než 14 procent řídících pozic. Vlastní méně než 1 procento světového bohatství a tvoří 70 procent z 1,3 miliardy lidí, kteří žijí v absolutní chudobě. Co se týče politiky, ženy se ani nepřibližují tomu, aby vytvářely polovinu legislativy některých zemí, což je vylučuje z mnoha podstatných procesů rozhodování. Feministická hnutí a různé vzdělávací programy nicméně ženy a dívky povzbudily k tomu, aby bouraly patriarchální struktury a osvobodily se od genderových stereotypů.

Muži se na druhé straně ještě nezačali vymaňovat z utlačujících a vysoce diskriminačních mocenských struktur, čímž aktivně udržují genderovou nerovnost. To nemá negativní dopad pouze na ženy, ale na společnost jako celek. Stereotypy ohledně maskulinity a femininity zobecňují mužské i ženské chování a neberou přitom v potaz individuální talent jednotlivých lidí, a omezují tak jejich svobodné rozvíjení a vyjadřování. Kromě toho přímo ovlivňují lidské chování. S genderem související maskulinní stereotypy jsou navíc považovány za jednu z hlavních příčin domácího násilí vůči ženám, protože tradiční stereotypy povzbuzují muže v tom, aby ukazovali dominanci a agresivitu. Ve vojenském tréninku po celém světě je rovněž běžné spojovat mužnost s brutalitou a znevažovat strach a citlivost jako nemužné.

Nedostatek vhodných struktur a prostorů, kde by muži a chlapci reflektovali způsoby, jakými stereotypy spojené s maskulinitou omezují jejich seberozvíjení a sebevyjádření, jim brání zaujmout aktivní roli v debatě o genderové rovnosti. Chlapci jsou negativně ovlivňováni obrazy maskulinity, které vytváří média a válka. V každodenním životě jsou v televizi, na internetu a v počítačových hrách chlapci vystavováni vraždění, znásilňování, a mužům bez emocí. Dodnes je genderově senzitivní vzdělávání chlapců často diskutováno pouze v akademickém prostředí, a reálné pozitivní mužské vzory jsou vzácné. Chlapci jsou na své otázky o mužství a maskulinitě úplně sami a nemají bezpečný prostor, kde by mohli probírat svoje frustrace a emoce ohledně společensky očekávaného chování.

Až později v životě, ovlivněni rodinou a pracovními zkušenostmi, muži začínají svoji vlastní roli ve společnosti reflektovat. Avšak často nemají možnost se od očekávání souvisejících s genderem osvobodit. Zřízení struktur, které by chlapcům a mužům umožnily zpochybňovat genderové role, a pomáhaly jim vidět, jakým způsobem je genderové stereotypy negativně ovlivňují, by bylo prvním krokem k hnutí za genderovou rovnost, které rovnocenně zapojuje muže i ženy.

Koho tedy konkrétně vzděláváte a kde?

David: Poika nabízí workshopy pro skupiny chlapců od 6 let věku. Workshopy jsou nabízeny pro školy i mimoškolní oblast. Já osobně jsem lektoroval zatím jen ve Vídni a Dolním Rakousku, nabídka je ale zaměřená na celé Rakousko.

Philipp: Já vzdělávám klíčové osoby, které mladým lidem předávají hodnoty ve školách a školkách. Připravuji učitele a učitelky na to, jak podporovat chlapce (ale i dívky) v genderově citlivém myšlení, a aby kriticky konfrontovali sociální stereotypy, které se týkají jejich role ve společnosti, a mohli si tudíž vytvořit své vlastní hodnoty. Poskytuji jim praktické materiály, jako například genderově citlivé pohádky, a profesní orientaci, abych trénoval jejich schopnost kritického myšlení a genderově citlivé interakce s chlapci i dívkami. Vedu je k tomu, aby si uvědomili, že genderová rovnost předchází šikaně, podporuje přátelství mezi chlapci a dívkami, a snižuje stres z genderovaných očekávání, který zažívají jak děti, tak dospělí. Tím buduji síť podporovatelů, kteří jsou schopni hlouběji integrovat genderově citlivé vzdělávání chlapců ve školách a školkách.

Pracujete jenom s chlapci nebo i se smíšenými skupinami?

David: Poika nabízí workshopy jen pro kluky. Spolupracujeme ale i s dalšími organizacemi, jako jsou Selbstlaut, Samara nebo Sprungbrett für Mädchen, které zároveň nabízejí aktivity pro dívky. V centru pro mládež jsem osobně pracoval zejména se smíšenými skupinami.

Philipp: Ano, někdy díky těmto partnerstvím pracujeme i se smíšenými skupinami, a to i v tzv. crosswork nastavení (ženy/chlapci a muži/dívky).

David Stelzig. Foto: Archiv Poiky

Dá se říci, že s chlapci je potřeba pracovat na poli genderově citlivého vzdělávání jinak než s dívkami?

David: Tak to je pro mě zatím nejtěžší otázka. Obecně si myslím, že s každým člověkem se musí jednat individuálně, i když zcela odhlédneme od pohlaví. Důležité je i zdůraznit, že skupiny pouze chlapců nebo pouze dívek otevírají prostor pro témata, která by ve smíšených kolektivech možná diskutována nebyla. Přitom ale nejde o to, že by se určité metody hodily jen pro jedno z pohlaví — jde o to, aby byla citlivá témata diskutována v bezpečném prostoru. Pro mladé lidi je obzvlášť důležité, aby před ostatními nemuseli něco hrát.

Philipp: V bezpečném prostředí začínají chlapci vědomě přemýšlet nad tím, jakým způsobem genderové stereotypy ovlivňují jejich chování, emoce, a to, jakým způsobem se na každodenní bázi rozhodují. Naše workshopy dávají chlapcům příležitost ukázat potlačované emoce a představy o maskulinitě, což snižuje stres způsobený očekáváními, které mnozí z nich pociťují.

Pracujete s některými kolektivy dlouhodobě? Pokud ano, jaké změny na nich pozorujete?

David: Tím, že v Poice ještě nepracuji tak dlouho, jsem měl příležitost působit v té samé škole opakovaně jen zřídka. Proto je následující výrok založen spíše na domněnce než na zkušenostech. Myslím si, že právě školy, které s Poikou spolupracují dlouhodobě, mají potenciál být genderově senzitivnější — a myslím si, že se to děje především díky angažovanosti jednotlivých učitelů a učitelek.

Philipp: Navzdory všem očekáváním jsme navázali blízká partnerství s nejdůležitějšími stakeholdery v oblasti genderové rovnosti, genderově senzitivního vzdělávání a poradenství mužům. Když jsem v roce 2008 Poiku založil, dlouhou dobu zavedené organizace, jako například Rakouská centra poradenství pro muže (ale i další organizace, které se pohybují na poli genderově senzitivního vzdělávání pro dívky), ji najednou viděly jako příchod dalšího soupeře o zdroje. Od začátku jsem ale jasně říkal, že nechci brát omezené zdroje už existujících organizací. Místo toho jsem navazoval nové sponzorské vztahy výhradně pro genderově citlivé vzdělávání chlapců. Nakonec jsem svým pozitivním přístupem, otevřenou osobností a neústupností dokázal přesvědčit mužské i ženské organizace, že pouze úzká spolupráce může vést k genderové rovnosti na všech úrovních.

Jaké vaše workshopy jsou nejvíce populární?

David: Tématem většiny našich workshopů je mužství a/nebo násilí a jeho prevence, ale věnujeme se i kariérnímu poradenství, otcovství, či médiím.

Philipp: Vytvářím formáty workshopů založené na metodách z oblasti genderově citlivého vzdělávání dívek, mírových procesů, divadla a klaunství, abych vytvořil intimní a příjemné prostředí pro kluky, které by jim umožnilo zpochybňovat jejich vlastní tradiční vnímání genderu.

Jak na vaše aktivity reagují školy? Vnímají vás jako své partnery?

David: Podle mého pozorování reagují školy velmi pozitivně! To se ukazuje zejména na tom, že poté, co si jednou workshop Poiky objednají, objednávají si je často zase znovu. První workshopy si často objednávají kvůli tomu, že ve třídě řeší nějaké konkrétní problémy, a následně jsou workshopy dále s radostí přijímány učiteli a učitelkami, kteří tyto problémy řešili.

Jaké jsou reakce rodičů, jejichž děti se vašich aktivit účastní?

Philipp: Rodiče mě často kontaktují s žádostí o radu se vzděláváním, a jsou rádi, že dostanou více informací o tom, jaké je to vyrůstat jako kluk.

Jak se lidé v Rakousku obecně dívají na neziskové organizace, jako je ta vaše?

David: Právě v sociální oblasti je velmi důležité pracovat neziskově! To je mé politické stanovisko, které mi hodně leží na srdci, neboť v současnosti je v Rakousku v řadě oborů kladen důraz hlavně na nízkou cenu, což může vést k velkým problémům co se týče kvality.

Philipp: Existuje pár lidí, kteří se na naši práci dívají kriticky, a zejména pravicově orientovaní lidé nejsou našimi nápady velmi nadšení. Někdy se snaží naši práci sabotovat, ale nakonec dojdou k tomu, že pro ně nejsme zajímavým terčem.

A jaká jsou vaše obecná ideová východiska?

David: Nechci se zde nějak zvlášť zabývat mými politickými názory. Při práci je pro mě důležité, aby všichni lidé měli stejná práva, a to, že by s nimi mělo být zacházeno s respektem. Podle těchto hodnot se snažím žít jak soukromě, tak i profesně, jak jen je to možné, a tvoří základ mého politického sebeuvědomění.

Philipp: Má východiska jsou profeministická a levicově orientovaná — za rozvoj genderové demokracie.

***

David Stelzig po maturitě rok pracoval s lidmi s handicapy, potom začal studovat sociologii. Už během svého studia se zabýval tématem genderu, zaměřoval se při tom tehdy ale zejména na sociologii organizace. Během studia i po něm byl aktivní ve dvou různých mládežnických centrech, kde pracoval s dětmi a mladými lidmi. Nyní si dává menší pauzu kvůli magisterskému studiu sociální práce, ale už se těší na to, až bude brzy moct být zase zpět v práci. K práci s mladými lidmi ho nejvíc motivuje vědomí, že je to práce smysluplná a důležitá, že díky ní může pomáhat lidem zvládnout obtížné fáze v jejich životě, a zároveň si při tom užít zábavu. Je mu 31 let a vyrostl ve Vídni.

Philipp Leeb je pedagog, novinář, kulturní pracovník, a dle svých slov rodinný typ a klaun. 

Rozhovor připravily Kristýna Pešáková a Eva Bartáková