Czechitas mají světu IT co říct

Foto: Zdeněk Zatloukal
Foto: Zdeněk Zatloukal

Před rokem se rozhodly, že žen je v IT málo, a že s tím něco udělají. Začaly ženy vzdělávat na bezplatných workshopech a dnes je každá jejich akce beznadějně přeplněná a přihlášky musí ve velkém odmítat. Czechitas objevily, že hlad žen po informatických znalostech je velký, jen to zatím skoro nikdo neviděl. Rozhovor jsme během brněnského workshopu v Jihomoravském inovačním centru vedly s Mirkou Jarešovou, jednou z tahounek celé organizace.

Můžete nám krátce Czechitas představit? Co děláte, proč a co vás na tom baví?

Naším cílem je vzdělávat a inspirovat holky a ženy ve světě IT a budovat komunitu žen se zájmem o IT. Za tímto účelem organizujeme workshopy na různých úrovních pokročilosti, které se zaměřují na konkrétní technologie nebo znalosti. Letos máme v plánu také letní školu programování pro holky na střední škole.

Organizace byla oficiálně zapsána před rokem, ale nápad vznikl už před dvěma lety, kdy se uskutečnil první Rails Girls workshop v Brně. Rails Girls je mezinárodní koncept bezplatného workshopu pro ženy na tvorbu jednoduché webové aplikace, který může uspořádat kdokoli na světě. Tehdy spojily síly Dita Přikrylová společně s Pájou Grombiříkovou a oslovily mě, abych Czechitas dala vizuální podobu. O rok později jsme začaly realizovat naše autorské workshopy, kde holky učíme jak si vytvořit vlastní logo nebo webové stránky a provázíme je základy algoritmizace a programování.

Teď se Czechitas věnuji hlavně já a Dita. Obě jsme studentky IT a víme, jak je těžké se na něco zeptat na cvičení, kde je kolem vás 30 kluků. Hrozně chcete něco vědět, něco si upřesnit, ale ten tlak je hodně velký, stojí vás to mnoho úsilí odhodlat se. Na našich akcích se proto snažíme vytvořit takové prostředí, které je pro ženy příjemné, mohou se zeptat na co chtějí a nemusí se bát.

Chceme pomoci více ženám dostat se do IT, protože mají světu informačních technologií co říct.

Jak vypadá takový typický workshop? Koučují ho jenom ženy nebo máte i lektory-muže?

Máme tři hlavní série workshopů. První se jmenuje Tvořím web, kde učíme programovat v HTML, CSS či PHP, a také práci s redakčním systémem WordPress. Druhá se jmenuje Jsem originál, která je zaměřená na grafický design, tvorbu loga nebo úpravu fotografií. Třetí série pak má název Programuju a zabývá se základy programování v Javě a tvorbou mobilních aplikací pro Android.

Na našich akcích se snažíme udržet poměr mezi přednášejícími, aby byly zastoupeny ženy i muži. Myslíme si, že ženský pohled je v IT potřeba, přináší novou perspektivu na věc a podnět k diskuzi. Zároveň ale nechceme sklouznout ani do opačné situace, kdy bychom na workshopech ukazovaly jen jeden z pohledů. Snažíme se spíš najít lidi, kteří ženám dokáží IT dovednosti dobře předat. Nyní už máme docela rozsáhlou databázi lektorů a lektorek, přičemž žen je zatím méně.

Foto: Zdeněk Zatloukal
Foto: Zdeněk Zatloukal

Jak velký je Czechitas tým?

V současnosti je v našem týmu 11 žen. Některé jsou naše spolužačky, ostatní vystudovaly jiné odvětví a do IT se dostaly až později díky svému zájmu a poznaly nás na nějakém našem workshopu. Některé dokonce začaly studovat informatiku dálkově při práci.

Všechny vaše workshopy jsou bezplatné a neděláte jich vůbec málo. Jak se vám daří financovat váš provoz?

Hlavně je to díky spolupráci s technologickými firmami. Loni jsme dostaly například licence a podporu na programovací workshopy od firmy JetBrains. Spolupracujeme s firmami jako Red Hat, Y Soft, a především JIC, kde se koná převážná část brněnských workshopů. Letos jsme začaly být podporované od firmy Adastra, takže jsme schopné pokrýt základní rozpočet většiny akcí. Zaměstnání to pro nás zatím není, ale doufáme, že jednoho dne se z koníčku na plný úvazek stane naše obživa.

Prodáváme také drobné designové předměty a výdělek z nich zase slouží na pokrytí nákladů. Naším dalším partnerem je i Microsoft, se kterým spolupracujeme na letní škole programování a dalších akcích v průběhu roku.

Jaká práce vás živí a co vás baví, když se zrovna nevěnujete Czechitas?

Jednak působím v Brně na Masarykově univerzitě jako doktorandka, kde se věnuji výzkumu vizualizace multidimenzionálních dat. Pracuji také na projektu Newron, což je hra pro děti s poruchou autistického spektra, která jim pomáhá lépe se socializovat. O tomto projektu byla i moje diplomová práce a nyní v ní pokračuji.

Na půl úvazku také pracuji pro softwarovou firmu, kde dělám grafičku uživatelského rozhraní. A z věcí, co mě baví, je tu downhill longboarding, což je takový delší skateboard, na kterém se jezdí sjezd z kopce ve velkých rychlostech.

Foto: Zdeněk Zatloukal
Foto: Zdeněk Zatloukal

Czechitas se poměrně rychle staly známým pojmem, máte hodně ohlasů i v médiích a jste zvány na přednášky. S jakými reakcemi okolí se setkáváte?

Reakce jsou vesměs pozitivně laděné. Kdo se nad touto problematikou zamyslí, uvidí prázdný prostor, který se snažíme naplnit, a podporuje nás. Občas se ale najdou i lidé, především pak na internetových diskuzích, kteří chápou naše aktivity jako diskriminaci vůči mužům a raději by byli, kdybychom spíše než u programování trávily čas u plotny.

Jaké aktivity mají největší přínos pro to, aby bylo více žen v IT? Na podporu žen v technických oborech se už realizovalo hodně projektů, ale posun v této oblasti ještě rozhodně není u konce…

Myslím, že je hodně důležitý osobní kontakt. Vím, že když jsem se sama chtěla něco naučit například z online kurzů, tak to moc nešlo, neměla jsem motivaci, ale při tom osobním setkání je to jiné. Také je důležité o tom mluvit s lidmi, kteří už v IT působí.

Na začátku dubna budeme mít třeba přednášku na konferenci Devel. Na takových akcích o sobě dáváme vědět nejenom ženám, ale i mužům, a ukazujeme, že ženy v IT jsou a dokáží být úspěšné.

Jaké jsou podle vás největší předsudky o ženách v IT? Co vám osobně vadí?

Nejzažitější je předsudek, že tam prostě nepatří, že technika pro ženy není, že tomu nejsou schopny porozumět. Další je o vzhledu holek (ale nejenom jich) v IT – že musí být ošklivé, brýlaté, s mastnými vlasy a shrbené u svého počítače.

Ale třeba krásná americká herečka Hedy Kieslerová byla jedna z prvních, která se ukázala ve filmu nahá a zároveň stála u zrodu patentu technologie pro dnešní wi-fi.

Jakým překážkám ženy v IT čelí?

Je to asi problém obecně technických oborů. Má sestra pracuje ve finančním sektoru a potýká se s podobnými problémy. Všechno jsou to oblasti tak trochu předurčené mužům. Hlavní je najít si v nich své místo a nebát se o něj zabojovat.

Jsou tu také překážky ve studiu, kde je nás málo, aktuálně asi 10 %. Myslím, že je to tím, že se s technikou holky nesetkají tolik jako malé, všechny si mají hrát s panenkami a kluci zatím zjišťují, jak fungují motory, přitom holky by to třeba také zajímalo. Od toho jsme tu my, abychom jim zprostředkovaly naše nabyté znalosti a ukázaly cestu do IT.

Foto: Vít Kopecký
Foto: Vít Kopecký

Setkávám se s názorem – a to i od mnoha žen v IT působících – že dnes už žádné překážky pro ženy v IT neexistují. Kde si myslíte, že se tento názor bere?

Často slyším, že když je někdo dobrý, tak se tam dostane a prosadí. Ale kromě kompetencí je to i hodně o průbojnosti, ta s tím také souvisí. Některé holky bývají ostýchavé a na první krok vstříc technice musí dlouho sbírat odhodlání.

Na našich workshopech si to mohou vyzkoušet a samy se rozhodnout, jestli je to jejich cesta. Jinde by se možná tak dobře necítily.

Hodně holek také studium IT ani nenapadne. Holky, které jsem třeba na studiu poznala já, často měly rodinný background v tom, že rodiče měli technické vzdělání. Ale skoro si nevybavuji holku, která by takové zázemí v rodině neměla.

A co konkrétně přilákalo k IT vás?

Nejsem typickou studentkou IT, například na střední škole jsem nic nenaprogramovala. Po střední jsem se hlásila na dvě vysoké školy – na fakultu informatiky v Brně, kde mě nalákali na virtuální realitu a široký záběr předmětů, a tou druhou byla klasická animace ve Zlíně.

Od mala jsem chodila na výtvarnou školu a moc mě to bavilo, ale bavila mě i matematika. Dostala jsem se na obě školy a nakonec vyhrála informatika, u které jsem si řekla, že mi poskytne širší spektrum příležitostí.

Teprve v prvním ročníku jsem naprogramovala své první věci a zjistila, že programování je také umění – záleží to jen na mě, jak bude výsledná aplikace vypadat. Proto jsem se také zaměřila na grafiku, kde je navíc vidět vizuální výsledek.

A co vás na vaší práci nejvíce baví? Co vám připadá nejvíce vzrušující?

Je to hodně kreativní práce. Na někoho to může působit jen jako ťukání do počítače, ale každý pokrok ve vývoji je pro mě hodně vzrušující. Práci na diplomce jsem si vybrala kvůli tomu, že hra Newron opravdu může dětem s autismem pomoci zlepšit komunikaci se světem – a mě lákalo vytvářet nástroje, které lidem pomohou překonávat překážky.

Foto: Zdeněk Zatloukal
Foto: Zdeněk Zatloukal

Máte s Czechitas nějaký vysnění cíl? Něco, co když nastane, tak už vaše práce nebude potřeba?

Hlavním cílem je dostat IT vzdělání mezi ženy a zvýšit procento žen studujících a pracujících v oblasti informačních technologií.

Naše cesta ale nikdy neskončí. Chceme být v České republice první entitou, na kterou se každá žena obrátí, pokud bude hledat radu, pomoc, vzdělání, inspiraci, nebo práci v IT, a zároveň první entitou, na kterou se obrátí každá firma, pokud bude hledat holky do IT týmu nebo chtít podpořit vzdělávání žen v této oblasti.

Na našich workshopech máme sice jen účastnice, ale není to tak, že bychom účastníky-muže nevzaly z principu. Nabídly bychom jim místo v případě nenaplněné kapacity, ale to se nám zatím rozhodně nestává.

Jen tentokrát jsme udělaly malou výjimku – zítra k nám na workshop přijde paní, která má syna s Aspergerovým syndromem a chce se vzdělávat, aby mu mohla ty znalosti předat. Tak jsme je pozvaly oba dva, ať si to můžou zkusit spolu.

***

Czechitas na Facebooku