Deník citlivky aneb jak na genderově citlivé vzdělávání

Foto: Anna Babanová

Učím na prvním stupni ZŠ, považuji se za genderově citlivou učitelku a již skoro deset let se pokouším zvyšovat povědomí české pedagogické veřejnosti o genderové problematice.

Genderově citlivá pedagogika totiž například na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze stále ještě netvoří součást povinného vzdělávání budoucích vyučujících, ačkoli dílčí úspěchy tu už jsou. V roce 2014 pod taktovkou ministra pro lidská práva a rovné příležitosti vznikla Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014 – 2020, která se mimo jiné věnuje i oblasti vzdělávání – a to konkrétně nerovným podmínkám zacházení s dívkami a chlapci nebo nedostatečnému zohlednění genderové problematiky v kurikulu a vyučovacích metodách. Mimo jiné se ve Vládní strategii také píše, že vyučující je potřeba v genderové problematice systematicky vzdělávat a nabízet jim v tomto smyslu metodickou podporu.

Přesto se v českých médiích, když přijde řeč na gender, dostávají mnohem častěji ke slovu kritické, mnohdy až posměšné hlasy na úkor těch, které k genderovým otázkám mohou na základě své erudice nabídnout srozumitelné argumenty a hlavně fakta. Postrádám zde kultivovanou debatu.

Narážím především na mediální smršť minulého léta, jež se strhla po zveřejnění zmiňovaného vládního dokumentu. Opakovaně se ukazuje, že v genderových otázkách netápe jen odborná pedagogická veřejnost, ale do velké míry i média, která často přispívají ke zkreslování genderové problematiky a jejímu znevažování.

Konkrétním příkladem takového hrubého zkreslení byl například článek Genderové šílenství, který napsala Scarlett Wilková pro Magazín MF v létě 2015, v němž si bere na paškál snahy ministra Jiřího Dienstbiera začlenit požadavek genderové citlivosti do tvorby výukových materiálů. Manipulativní způsob argumentace Wilkové vynesl nominaci na Kyselou žábu – soutěž, jejímž smyslem je upozorňovat na různé formy sexismu v českých médiích.

Články zesměšňující genderovou korektnost v učebnicích, jako například Genderové šílenstvíZbavte Emu mísy, je to ponižující! (Milan Tesař pro Reflex, 6. srpna 2015) či Dienstbier se postará o rovnost holčiček (Jan Jandourek, komentář k článku Milana Tesaře, 23. července 2015), přehánějí uváděním nesmyslných příkladů a šroubují argumentaci ad absurdum. Ivana Recmanová k tomu trefně poznamenala, že „tento způsob medializace bohužel znemožňuje seriózní diskuzi.”  (Dientsbierovy genderové slabikáře, Deník Referendum, 26. srpna 2015).

Vrátím se ale nyní ke svým osobním zkušenostem učitelky na malé základní škole. Rozhodla jsem se zapisovat si v průběhu dvou let každodenní situace z genderové perspektivy. Na několika vybraných příkladech z Deníku citlivky, jak jsem své záznamy nazvala, bych ráda vysvětlila, že problém stereotypních rolí dívek a chlapců v učebnicích a dalších výukových materiálech nespočívá v tom, že jsme v textu narazili na jednu “Emu s mísou nebo mámu, která mele maso,” jak se posmívala média, ale že se typické role dívek a chlapců opakují napříč různými materiály, a to na úkor alternativních modelů chování nebo genderových rolí. To jednak neodpovídá žité zkušenosti většiny dětí ve třídě, ale především tyto stereotypy ovlivňují postoje dívek a chlapců k sobě samým i k jiným dětem, mohou mít vliv na sebeidentifikaci dívek a chlapců a jejich představy o vlastní budoucnosti.

Deník citlivky, 7. října 2014

Poznámka k genderovému stereotypu v Přehledech českého jazyka pro 3. – 5. ročník ZŠ a úvod do 6. ročníku, nakladatelství Alter. Na straně 21 je na příkladu jednoho souvětí vysvětleno, že každá věta v souvětí má vlastní základní skladební dvojici.

Foto: Anna Babanová

Děti se zároveň dozvídají, že dívky se sluní, zatímco kluci zlobí. Fajn, proč by nemohli kluci dovádět a dívky ležet na dece? Problém nastává ve chvíli, kdy se dívky v drtivé většině výukových materiálů o sobě dozvídají, že jsou pasivní a neprůbojné a chlapci dominantní a draví. Proč? Protože děti o genderu vědí a velmi jim záleží na tom, aby jejich chování bylo vnímáno jako „normální.“ Pokud jim jako „normální“ budeme předkládat pouze stereotypní ženské a mužské modely, pak se podílíme na budování genderového řádu, který ve výsledku přispívá k prohlubování nerovností a nespravedlnosti v naší společnosti. Z Global Gender Gap Report za rok 2014 totiž vyplývá, že Česká republika je na 96. místě v řebříčku 142 zemí, hodnocených z hlediska rovnoprávnosti žen a mužů.

Deník citlivky, 12. prosince 2014

Analýza diktátů v učebnicích českého jazyka pro 3., 4. a 5. třídu, vydaných nakladatelstvím Fraus v letech 2009 a 2010. Ve všech třech učebnicích bylo nepoměrně více vět v diktátech věnováno chlapcům a mužům. V učebnici pro 3. ročník se v diktátech objevuje 40 vět v mužském rodě, ale pouze 17 vět v ženském rodě. Navíc jsou mužské a ženské postavy ve větách popisovány zcela stereotypně. To znamená, že se vztahy a projevováním emocí, vykonáváním domácích prací nebo se svým vzhledem, jsou spojovány výhradně dívky nebo ženy. Zatímco se sportem, fyzickým výkonem, plánováním budoucnosti, vidinou úspěchu či přímo s úspěchem, ambicemi, pestrými povoláními, koníčky a zálibami jsou spojováni výhradně muži a chlapci. Takže zatímco “Eva myslela na svou kamarádku,” “Viktor přemýšlel o běhu na sto metrů” a o tom “Kolikátý skončí?” protože by “chtěl být úspěšný,” a sousedovic synovec by zase chtěl “mít úspěch” jako “dobrý hudebník.” Milena mezitím “sype sůl do polévky” a “děvčata myjí podlahu.” Jediná věta, v níž je anonymní chlapec nebo muž spojován s domácími pracemi zní: “Odbyl úklid bytu.”

Deník citlivky, 9. března 2015

V knihkupectvích často narážím na stejný titul, prodávaný ve dvou variantách – pro dívky a pro chlapce. Sešit se samolepkami s názvem 2000 samolepek z nakladatelství Svojtka & Co. určený pro chlapce má na obálce podtitul s aktivní výzvou Kresli, maluj, hádej a nalepuj! Sešit pro dívky je naopak opatřen podtitulem Aktivity a domalovánky pro malé slečny. Ve kterém sešitě je více zábavy, strašidel, sportu, detektivních zápletek, dinosaurů a mimozemšťanů, asi netřeba jmenovat.

Deník citlivky, 15. dubna 2015

Jedna dívka ze 3. třídy vydává vlastní časopis. Ve dvou vydáních: pro dívky a pro chlapce. Když se jí ptám, v čem se liší jejich obsah, říká, že v ničem! Pouze dívky mají navíc Recept a Radu týdne.

Deník citlivky, 16. srpna 2015

Práce na genderové korektuře publikace Písmena s písničkou pedagožky Jitky Rubínové a grafičky Radany Lencové. Jde o učebnici českého jazyka pro 1. ročník základní školy s psacím písmem Comenia Script, využívající k výuce čtení tzv. genetickou metodu. Sdílíme potřebu vytvořit výukový materiál, který bude skutečně genderově vyvážený a v tomto smyslu se nebude podílet na reprodukci genderových stereotypů, kterým jinak musí děti ve škole při práci s učebnicemi tak často čelit.

Foto: Anna Babanová

 

Při analyzování obsahu učebnice, resp. pouze samostatných vět, nikoliv textů písniček nebo obrázků a slov, jsem zjistila, že v knize jsou opět častěji zmiňováni chlapci a muži než dívky a ženy (127 vět v mužském rodě versus 80 vět v ženském rodě). Stejně jako v učebnicích českého jazyka z nakladatelství Fraus, i zde převažovalo tradiční zobrazování žen jako těch, které mají na starosti péči o rodinu, domov, potažmo sebe a svůj vzhled, a zobrazování mužů jako fyzicky zdatných a úspěšných či vykonávajících různá povolání. Porovnejme například nákupy žen a mužů. Zatímco ženy kupovaly “kabát, boty, nanuk, závoj, krém na ruce a malý dárek,” muži kupovali “puky, kabát, bič, prut, traktor, novou vanu, novou košili, pexeso, novou síť a novou udici.” Zatímco ženy vařily: “peče koláč, pekla bábovku, dává sůl do polévky, upekla čerstvý chléb, má formu na bábovku, má dobroty, vařila maso, krájí celer, cibuli, salám,” muži se v učebnici věnovali konzumaci: “jí párek, okurku, má rád špenát a zelí, má rád rybí filé.” Ženy byly v učebnici spojovány s domácími pracemi: “štrikuje, šije, plete čepici, rukavice, umyla zrcadlo, stará se o dítě, vyprala tílko, bělila prádlo” a v jediném případě v souvislosti s povoláním: “hraje si na kadeřnici.” Muži byli zmiňováni naopak v souvislosti s kariérou: “učí, učí cizí jazyky, poučuje, je král, lovec, myslivec, cizinec, truhlář, umělec, rybář, fotograf, boxer, krejčí, rytíř, sběratel, zahradník” a v jediném případě s péčí o dítě: “chová miminko.“

Analýza ukázala, že bez genderových brýlí hrozí genderová slepota. A i když máme sebelepší pohnutky, zkušenosti a předpoklady vytvářet kvalitní pedagogické materiály, bez reflexe genderu existuje velká pravděpodobnost, že se do naší práce začnou bezděčně promítat stereotypy, které máme tak silně pod kůží.

Genderová korektura v publikaci Písmena s písničkou se nakonec povedla – a to především díky tomu, že obě autorky souhlasily se změnou velkého množství vět. Někde jsme měnily podměty: místo chlapců byly aktérkami dívky a naopak. Přidaly jsme na počtu dívek, protože na mnoha stránkách učebnice se dívky vůbec neobjevovaly. Jinde jsme se snažily dívkám a chlapcům přiřazovat činnosti, zájmy nebo povolání, které tradičně považujeme za „mužské” nebo naopak za „ženské.”  Takže kromě babičky, která „peče bábovku” a „má deset slepic,” či maminky, která „vařila hovězí maso” se v nové úpravě knihy objevila také maminka, která „pracuje na počítači” nebo „jako fotografka,” teta, která dostala k svátku místo šátku „švihadlo,” hráčka, která „zlomila novou hůl,” či truhlářka, která „pracuje se dřevem.” Kromě tradičních mužských rolí, jako je tatínek, který se „vrátil večer z práce,” Matěj, který „je vítězem dnešního závodu” či Otík, který „naštípal dříví,” jsme chlapce a muže zmínily také v souvislosti s péčí o rodinu, domácnost či sebe: „Jáchym upekl čerstvý chléb,“ „Pepa dává sůl do polévky,“ „Dan umyl zrcadlo,” „Filip si fouká vlasy fénem.” Takový popis mužského a ženského chování totiž ukazuje dětem mnohem plastičtěji, v jaké společnosti doopravdy žijí, a z jakých rolí si pro sebe mohou do budoucna vybírat.

Kritika (nebo lépe genderová korektura) jedné učebnice ale problém nevyřeší. Na požadavek genderové citlivosti v učebních materiálech je totiž potřeba hledět kontextuálně. Smysl bude mít teprve tehdy, až bude genderová vyváženost součástí standardního požadavku na obsah každé učebnice. Ani to však samo o sobě nezaručí genderově citlivou výuku. Ještě jsou tu vyučující, děti, rodiče, vliv širší komunity, médií, a tak dále.

Pro začátek by myslím stačilo, kdybychom o genderu začali hovořit mezi sebou a s dětmi ve třídách. Možná bychom byli překvapeni, jak moc si děti o genderu chtějí povídat. Jako se to třeba stalo ve 2. třídě, v níž při hodině českého jazyka paní učitelka Daniela Malá nabídla dětem, aby spolu ověřily platnost tvrzení v učebnici českého jazyka, že kluk a holka jsou slova opačného významu. Děti vytvořily diagram, který jim ukázal, že ženy a muži jsou si ve skutečnosti bližší, než by se dle stereotypu o opačných pohlavích mohlo zdát.

Foto: Daniela Malá

Jako vyučující nemůžeme mít ke svému žactvu respektující vztah bez efektivní komunikace. To vyžaduje poměrně velkou míru citlivosti. A být „citlivka” nemusí být synonymem pro směšné nebo neschopné chování. Záleží na nás, jakými slovy budeme komunikovat a jaké významy svým slovům budeme přikládat. Možnost bourat zažité stereotypy a předsudky máme přece všichni.

***