Gender před tabulí: recenze

Foto: Veronika Fousková

Autorka svůj text logicky rozděluje na teoretickou a empirickou část. Empirická část je založená na případové studii jedné třídy, ve které autorka prováděla pozorování v časovém období let 2005–2006 – třída byla složena z žáků/kyň ve věku 11–13 let.

Lucie Jarkovská zkoumala dvě hlavní roviny vztahů: vztahy v dětském kolektivu a vztahy mezi žáky/němi a vyučujícími. Právě na základě vlastního pozorování došla autorka k závěrům, které přináší do problematiky vztahu genderu a školství, popřípadě genderové tematiky v dětských kolektivech, zajímavé vhledy.

Těmi jsou například interpretace zasedacího pořádku, v němž se na první pohled projevuje genderovanost prostoru skrze fyzickou separaci dívek a chlapců, a to i v případě, že zasedací pořádek vyplývá z jejich volby. Mezi další zajímavý nález patří mocenského uspořádání školy, které, jak autorka vypozorovala, rozhodně není neutrální půdou, jak by se mohlo zdát. Naopak, školní prostory mají na symbolické úrovni svůj jasně stanovený gender – jídelna má pomyslný ženský gender a existuje v protikladu k mužsky genderovaným sportovištím, a od toho se odvíjejí i rozdílné režimy, kterým prostory podléhají.

Lucie Jarkovská zároveň poukázala na to, že projevy a názory dětí mohou být neobyčejně inspirativní pro genderově senzitivní výuku, a že jsou to často právě děti, které přemýšlejí subverzivním způsobem.

Autorka v knize ukazuje, že školní prostřední je na jedné straně autonomní a izolovanou jednotkou s vlastními zákony, ale na straně druhé je toto prostředí součástí všeobecné struktury společnosti, což nelze ve výzkumu opomenout. Tak jako nelze oddělit školu od společnosti, nelze zkoumat genderovou reprodukci ve školní třídě bez uvážení dalších kategorií, jako jsou věk, národnost, třída atd.

Lucie Jarkovská se věku věnuje již v momentě, kdy upozorňuje na konceptualizaci dětství a proměnlivost v jeho chápání, později v textu pak vede paralelu mezi věkem a genderem. Křížení nerovností se pak projevuje zejména v kapitole Etnicita/národnost a gender: vyjednávání pozice v kolektivu.

Celé dílo zároveň prostupuje vymezení vlastní pozice a neustálá sebereflexe, zahrnující i přiznání vlastních stereotypních očekávání. Jako malý nedostatek se jeví absence problematiky feminizace školství, která je zmíněná jen v náznaku.

Velký prostor autorka naopak věnovala sexuální výchově, protože ji shledala „analyticky obzvláště podnětnou.“ A skutečně na analýze dat získaných při výzkumu dokázala, že sexuální výchova je podnětná nejen pro výzkum genderových stereotypů jako takových, ale že se v ní mnohdy neočekávaným způsobem odráží symbolický řád, o kterém hovoří Pierre Bourdieu. Ačkoliv sama autorka vycházela z předpokladu, že sexuální výchova je tzv. dívčí záležitostí, při výuce byly dívky ještě více zneviditelněné než při jiných hodinách, a chlapci naopak pomocí provokací a vtípků konstruovali a dokazovali svou maskulinitu. Jarkovská to zdůvodňuje tím, že ženská role (spojovaná s mateřstvím) je při výuce stále prezentovaná jako pasivní.

Na závěr nutno dodat, že čtivost odborných publikací nebývá pravidlem. Gender před tabulí ovšem patří mezi ty práce, které čtivé jsou, čímž se jejich aplikační potenciál zvyšuje. Závěry vycházející z výzkumu realizovaného Lucií Jarkovskou tak mohou dále sloužit při genderově senzitivním vzdělávání. Nejen vyučující se mohou inspirovat aktivitami, které Lucie Jarkovská s dětmi prováděla.

Rozhovory s dětmi, které přinášejí výpovědi o tom, jaké výhody a nevýhody by přinesl opačný gender, práce s feministickou pohádkou či fantazijní imaginace o budoucím životě totiž mohou být pro genderově senzitivní výuku opravdu přínosné.

 

***