Herstory gdaňské Solidarity

Areál gdaňské loděnice. Foto: Barbora Doležalová

Zaměstnanci a zaměstnankyně bývalé Leninovy gdaňské loděnice v Polsku měli nemalý vliv na politické změny ve středovýchodní Evropě, které vyvrcholily pádem komunismu v roce 1989. Určitě znáte osobnost Lecha Wałęsy, nositele Nobelovy ceny míru, kterou získal právě za své působení v této loděnici. Nejen za úspěchem Lecha Wałęsy, ale i dalších dělníků a politiků stálo mnoho žen, které po změně režimu zůstaly ve stínu mužů. Herstorický projekt Metropolitanka (z ang. „her story“ – „její historie”, na rozdíl od „history“ – „jeho historie”), který realizuje Městský kulturní institut (Instytut Kultury Miejskiej) a skupina osob z Trojměstí, odhaluje zapomenuté příběhy žen. Tato iniciativa je projevem úcty k dosud anonymním ženám, které jsou spojeny s gdaňskou loděnicí – pracovnicím, politickým činovnicím a umělkyním. Součástí projektu je i organizování „herstorických“ prohlídek po areálu bývalé loděnice.

Vše začalo propuštěním jeřábnice

Anna Walentynowicz během stávky v Leninově gdaňské loděnici v srpnu 1980. Foto: Aleksander Jasiński

Dne 14. srpna 1980 vypukla v areálu Leninovy gdaňské loděnice generální stávka na protest proti propuštění Anny Walentynowycz – jeřábnice, vedoucí pracovnice a členky odborové organizace. Alina Pienkowska, odborářka a zdravotnice, informovala o stávce Jacka Kuroně, pracovníka Výboru společenské sebeobrany (Komitetu Samoobrony Społecznej KOR), jehož prostřednictvím se informace o stávce dostaly do rádia Svobodná Evropa. S podporou veřejného mínění se k protestu připojila pracoviště po celém Polsku. Stávka na obranu propuštěné jeřábnice se postupně změnila v hnutí vzájemné podpory stovek polských podniků, které vyvrcholilo oficiálním založením Nezávislého samosprávného odboru „Solidarita” (Niezależny Samorządny Związek Zawodowy „Solidarność“, NSZZ) – první organizace tohoto typu ve východním bloku.

Ženy v této době rovněž stávkovaly, upravovaly a projednávaly požadavky, kontrolovaly dění v loděnici, připravovaly jídlo, upravovaly informační materiály, podepisovaly se pod srpnovou dohodu mezi stávkujícím výborem a zástupci vlády. Politické změny, ke kterým došlo začátkem 80. let, vyústily v prosinci 1990 ve zvolení Lecha Wałęsy, pracovníka loděnice a vedoucího dělnického hnutí Solidarita, prezidentem (již) demokratického Polska.

V dobách stávek. Foto: Zdzisław Andrzej Fic, Evropské centrum solidarity

Dělnice v rizikových provozech

Zatímco historicko-dějový potenciál oněch událostí byl využit v celé řadě vědeckých i politických publikací, „herstorický“ náhled zůstal doposud téměř bez povšimnutí. V gdaňské loděnici pracovalo na pozicích jeřábnic, malířek i svářeček okolo pěti tisíc žen. Jejich přínos pro fungování a rozvoj tohoto místa je však stále nedoceněný. Ženy musely spojit celodenní fyzicky namáhavou práci s rolí matky a manželky. Zároveň neměly přílišnou šanci na povýšení, ačkoli se komunistický režim rovnoprávností mužů a žen oháněl. Ženám se nevyhnuly ani pracovní nemoci a úrazy. Například onemocnění plic zvané azbestóza postihovalo především ženy izolátorky, které díky menšímu vzrůstu pracovaly na velmi rizikovém provozu izolace plechových trubek. O uznání azbestózy jako nemoci z povolání však musely dlouhá léta bojovat. Zaměstnankyně loděnic také častěji postihoval samovolný potrat. V loděnicích docházelo rovněž k sexuálnímu zneužívání žen. Jedním z následků znásilnění byl i případ „dítěte loděnice”, jehož matka byla při práci na izolaci roury znásilněna. Loděnice uznala dítě za své a matce později vyplácela alimenty.

Nechyběly ani umělkyně

Kde se v přísně průmyslovém prostoru vzaly výtvarnice? Do roku 1989 v loděnicích fungovalo kino, koncertní sál, mužský orchestr a také výtvarné dílny, kde vznikaly materiály pro komunistickou propagandu. Později bylo také třeba vytvářet transparenty ke stávkám. Ke skutečnému rozmachu uměleckého dění došlo teprve po pádu komunismu, kdy část majetku loděnic vykoupily firmy obchodující s pozemky. Ve snaze zatraktivnit areál pro potenciální výstavbu nových sídlišť pozvaly firmy do loděnice umělce a umělkyně. Díky tomu vznikla v roce 2001 Umělecká kolonie (Kolonia Artystów) a v roce 2004 Institut umění „Ostrov” (Instytut Sztuki „Wyspa”). V loděnici působily rovněž nezávislé umělkyně jako Iwona Zając, Magdalena Małyjasiak, Agata Nowosielska, Ania Witkowska a mnoho dalších.

Rovněž je třeba připomenout sochařku Elżbietu Szczodrowskou, spoluautorku Pomníku padlých pracovníků loděnice (Pomnik Poległych Stoczniowców), který se stal specifickým monumentem a důležitým místem Gdaňsku.

Herstory tour po areálu loděnice. Foto: Barbora Doležalová

O Metropolitance

Projekt Metropolitanka je cyklem setkávání s těmi, kteří nehledě na pohlaví, věk a přesvědčení chtějí vyslechnout herstory, navštívit bývalou loděnici a seznámit se s alternativním pohledem na dnes již kultovní místo. To umožňují prohlídkové trasy „S“, „P“ a „A“, které se rovněž snaží podnítit návštěvníky a návštěvnice ke spolupráci v projektu. Trasy jsou vyznačeny v dostupných mapkách s legendou. Mezi návštěvníky jsou nezřídka i bývalé zaměstnankyně, které o loděnici vypráví na základě vlastních zkušeností. Díky jejich aktivnímu zapojení při prohlídkách jsme měly možnost vytvořit síť kontaktů a tyto ženy jsou pro nás zdrojem inspirace. Herstory ale ještě zdaleka není u konce – v životopisech žen stále zůstávají prázdná místa, nevyslovená svědectví a zatajené příběhy, které chceme pozorně vyslechnout.  Na základě těchto svědectví by měla v roce 2013 vyjít kniha věnovaná ženám gdaňské loděnice. Výsledkem podobného projektu krakovské nadace Prostor žen (Fundacja Przestrzeń Kobiet) bylo vydání bezplatné publikace. Plánujeme projekty také v jiných částech našeho regionu a na našem blogu sbíráme informace o ženách Pomoří.

Vzájemná inspirace, podpora a spolupráce jsou pro nás velmi důležité. Dějiny polské Solidarity však souvisí i s dějinnými procesy v Československu. Pracovnice Městského kulturního institutu v Gdaňsku angažované v iniciativě Metropolitanka se dostaly k pramenům, ze kterých vyplývá, že demonstranti a demonstrantky gdaňské loděnice spolupracovali na přelomu 70. a 80. let se signatáři a signatářkami Charty 77. Jedna z našich hrdinek, Joanna Duda-Gwiazda, se spolu se svým mužem, Andrzejem Gwiazdou, zúčastnila v roce 1979 protestní hladovky v kostele sv. Kříže ve Varšavě na vyjádření podpory a účasti se zatčenými chartisty a chartistkami.

Velmi rádi se pustíme do spolupráce s našimi jižními sousedy a sousedkami za účelem vytvoření společného projektu týkajícího se žen v obou zemích. Jsme přesvědčené, že spojení našich sil přispěje k realizaci dalších „herstorických“ projektů, diskuzí a společenských iniciativ.

Srdečně zveme do Gdaňsku na návštěvu loděnice po stopách žen. Sledujte také náš blog (zatím pouze v polské verzi), nebo nás kontaktujte na e-mailu metropolitanka@ikm.gda.pl.

***

Článek vznikl ve spolupráci Iwony Majszyk a Anii Urbańczyk.

Z polštiny přeložila Jana Tomášová.