Homofobie a šlehačka na polských školách

Na tuto otázku odpovídá nedávná zpráva jedné ze dvou největších polských LGBTQ organizací Kampaň proti homofobii (Kampania Przeciw Homofobii – KPH) s názvem „Lekce rovnosti. Postoje a potřeby žactva a mládeže vůči homofobii ve škole.“ KPH se na toleranci v Polsku dotázala 600 LGBTQ žáků a žákyň. Kromě nich zodpovědělo dotazník také 211 učitelek a učitelů, předpokládám, že těch, kteří se považují za tolerantní a ochotné pomáhat menšinám, když se uvolili zapojit se do výzkumu gay a lesbické organizace.

Ze zprávy, jejímž redaktorem je Jan Świerszcz, vyplývá, že psychosexuální identitu si náctiletí uvědomují okolo dvanácti let věku. V každé třídě se nalézají 1 až 2 osoby LGBTQ, což odpovídá skutečnosti, že v každé populaci, bez ohledu na její geografickou šíři, se vyskytuje 4 – 10% neheterosexuálních osob. Výzkum bohužel ukázal, že až 58 % dotázaných skrývá svou identitu. Proč? Protože v Polsku se ve školách běžně objevuje násilí na těchto osobách – a to jak slovní, tak i fyzické. Zpráva se důkladně věnuje tomuto zjištění a ukazuje je z perspektivy neheteronormativního žactva i z pohledu vyučujících. Slovní násilí a výhružky zaznamenalo 47 % vyučujících a 76 % žáků/žákyň, násilí fyzické pak 15 % vyučujících a 26 % žáků/žákyň.

Třicetiprocentní rozdíl mezi percepcí vyučujících a studujících u slovních projevů nenávisti, které v Polsku navíc nejsou právně stíhatelné, a více než desetiprocentní rozdíl u percepce projevů fyzického násilí, se mi jeví jako značně znepokojivý. Ještě hůře však zní další fakta. Skoro 61 % vyučujících v dotaznících uvedlo, že žáci a žákyně jsou povinni „odhalit“ svou orientaci (např. informovat o tom, s kým strávili víkend, s kým chodí do kina atp.) a 7 % vyučujících by nechtělo mít LGBTQ osoby ve své třídě (!). Tato čísla budou v reálu jistě vyšší, neboť šetření nebylo reprezentativní a můžeme předpokládat, že výzkumu se zúčastnili učitelky a učitelé, kteří se považují za tolerantní. Nebojím se tedy tvrdit, že v polské škole panuje homofobie. Přičemž zcela chybí jakékoli programy výchovy k rovnosti, což vyplývá z jiné čerstvé zprávy s názvem „Velká neznámá – o antidiskriminační výchově v systému formálního vzdělávání v Polsku.“ (editorkou je Marta Abramowicz ze Společnosti pro antidiskriminační výchovu – Towarzystwo Edukacji Antydyskryminacyjnej).

Na druhou stranu je třeba říci, že bývalo hůře. Ještě před několika lety za pravicové vlády bratří Kaczyńských chtělo ministerstvo školství otevřeně diskriminovat neheterosexuální vyučující tím, že dostanou výpověď. V roce 2007 tehdejší mluvčí úřadu pro práva dětí Ewa Sowińska chtěla prozkoumat škodlivost dětského programu „Teletubbies“, neboť jedna z postav, Tinky Winky, by mohl být vlastně gayem, vždyť nosí fialový kožíšek a červenou dámskou kabelku.

Nezapomeňme také na nedávnou aféru se šlehačkou na chlupatých kolenou. V září uveřejnila média zprávu, že katolické Saleziánské gymnázium v Lublinu se na svých internetových stránkách chlubí fotografiemi, na kterých dospívající dívky a chlapci vkleče olizují šlehačku z obnažených kolenou ředitele gymnázia a kněze Marcina Kozyry. Obrázky ukazují tradiční rituál přijímání nových studentek a studentů, na kterém ani soukromá katolická škola, ani rodiče dětí nespatřovali nic závadného. Podle nich nešlo o ponižující a manipulativní zacházení se sexuálním podtextem, ale jednalo se o nevinnou školní hru. Podobně se na věc dívalo i příslušné dolnoslezské kontrolní pracoviště… Až po zveřejnění kauzy v celostátních polských médiích a následné reakci pobouřené veřejnosti, zareagovala také prokuratura.

***

ilustrační foto: Konrad Porowski / Wikimedia