“Je potřeba tvořit kulturu, ve které je mluvení o potratech normální”

Harum Helmy. Foto: archiv autorky

V okolí Washingtonu D.C. stojí potrat podle stupně těhotenství něco mezi $400 – $12,000 (v přepočtu 8 000 – 260 000 Kč). Ačkoli s dobrým zdravotním pojištěním existuje malá šance, že aspoň částečně bude hrazen pojišťovnou, nepřekonatelnou překážkou se taková částka stává pro mnoho žen s nízkými příjmy, které jsou pojištěny skrze federální program Medicaid – a to díky ústavnímu dodatku s názvem Hyde Amendment, který použití finančních prostředků z federálního rozpočtu za účelem provedení interrupce (nejedná-li se o bezprostřední ohrožení života, znásilnění nebo incest) zakazuje.

Posláním dobrovolnické organizace DC Abortion Fund je proto poskytovat finanční podporu lidem, kteří si interrupci dovolit nemohou. DCAF funguje od konce 90. let, a řadí se mezi zhruba 70 podobných organizací, které působí po celých Spojených státech a tvoří síť National Network of Abortion Funds.

DCAF provozuje tři telefonické linky – jednu přímo ve Washingtonu, jednu v Marylandu, a jednu ve Virginii. Na každé z nich se vždy večer střídají směny. Harum Helmy tyto směny pracuje už přes dva roky.

Harum, jak vypadá tvoje běžná směna?

Moje směna obvykle začíná tím, že si poslechnu všechny telefonické vzkazy z předchozího dne. Většinou je jich něco mezi pěti a třiceti. Hned potom začínám obvolávat lidi zpátky, přičemž nejdřív volám těm, kdo jdou na potrat v nejbližší době, a těm, kdo jsou v pokročilém stadiu těhotenství, protože cena interrupce se tím rapidně zvyšuje.

Hovory s klientkami jsou někdy jednoduché, někdy plné emocí a dost komplikované. Můj nejdůležitější úkol je ale klientce naslouchat a ujistit ji, že jsme tady pro ni. Tahle role je opravdu silný zážitek, který mě naučil velké pokoře. Ve světle toho, co se na světě děje, se někdy cítím naprosto bezmocná, ale to, že díky DCAF můžu podat ruku lidem v nouzové situaci, mě žene kupředu.

Washington D.C. je dost specifické místo, kde většina lidí s naprostou samozřejmostí souhlasí s tím, že ženy by měly mít tu možnost rozhodnout se o tom, kdy a kolik dětí budou mít. Máš ale nějaké zkušenosti s pro-choice aktivismem i odjinud?

Já jsem vyrostla v Indonésii, kde jsou potraty nelegální. Když si volám se svou mámou a nadhodím svoje dobrovolničení s DCAF, okamžitě změní téma, a já už nemám sílu se k tomu pořád vracet. Jinak mám ale to štěstí, že většina lidí v mém okolí reprodukční práva žen podporuje.

I když někdo mě vlastně napadá – jeden člen rodiny mého přítele se identifikuje jako pro-life. Bavili jsme se spolu o tom, že interrupce je jenom jedním z mnoha aspektů reprodukčních práv žen, a i když je potřeba, aby byla přístupná ženám, které se pro ni z jakéhokoli důvodu rozhodnou, stejně tak musíme usilovat o to, aby ženy, které se rozhodnou dítě donosit, ho pak mohly vychovávat ve zdravém a bezpečném světě. Na tomhle pojetí reprodukčních práv jsme se dokázali shodnout.

Cílem boje za reprodukční práva žen totiž není financovat potraty. Jeho cílem je vytvořit svět, ve kterém si všichni mohou zvolit, kdy budou mít děti, s vědomím, že pak budou vyrůstat ve zdravém a bezpečném prostředí, místo toho, aby se každý den museli bát, že se to dítě stane obětí policejního násilí. Boj za reprodukční práva je tak těsně spjatý s bojem proti bělošské nadřazenosti, bojem proti klimatickým změnám, bojem proti hromadnému věznění nebo bojem za minimální mzdu, ze které se dá nejenom přežívat, ale dokonce i žít. Za tohle pojetí reprodukčních práv vděčíme kolektivu SisterSong.

Český zákon dovoluje interrupci do 12. týdne těhotenství. Jak je to ve Washingtonu a jeho okolí?

V D.C. žádné takové omezení neexistuje.

Maryland je státem, kde donedávna existovala jedna z mála amerických klinik, která prováděla interrupce v pokročilém stadiu těhotenství. Nedávno kvůli mohutnému anti-choice aktivismu bohužel zavřela, ale plánuje znovu otevřít, i když se zatím neví, kdy a kde.

Ve Virginii je podstoupit potrat po 14. týdnu už o dost těžší, a ženy tak jezdí sem do D.C. nebo do Marylandu. Taková cesta představuje další překážku, kterou ženy musí v nouzové situaci překonat.

Zaměřuje se DCAF částečně i na prevenci? Já osobně si třeba ze školy žádnou sexuální výchovu nepamatuju – co ty?

DCAF pracuje se ženami, které už se pro potrat rozhodly. Naším cílem je udělat všechno pro to, aby jej mohly podstoupit.

Osobně si jinak taky žádnou sexuální výchovu nepamatuju – ani ve škole, ani v rodině. Matně si vzpomínám, že mi rodiče něco málo řekli o kondomech, ale třeba o konceptu explicitního souhlasu v kontextu sexuálních aktivit už ne. Myslím si, že jako dospívající by mi tehdy praktikování souhlasu a respektu k vlastnímu tělu dost prospělo.

Existuje někdo, kdo tě ve tvém aktivismu inspiruje? Mně se vždycky hned vybaví Favianna Rodriguez – queer umělkyně, feministka a imigrační aktivistka, která otevřeně mluví o tom, že ve svých 21 letech podstoupila potrat. Jakým způsobem se podle tebe dá nejlíp prolomit mlčení o tomto tématu?

Nedávno jsem objevila Innu Hudayu – ženu, která v Jakartě založila neziskovou organizaci Samsara, jejímž prostřednictvím poskytuje poradenství ženám, které neplánovaně otěhotněly.

Věnovat se pro-choice aktivismu v USA je jedna věc, ale dělat to samé v Indonésii je věc druhá. I vyslovit slovo potrat tam může být v určitých situacích úplné tabu. Vědomí, že existují feministky, jako je Inna, které bojují za reprodukční práva žen v zemi, kde jsem vyrostla, mě rozhodně inspiruje. Doufám, že se tam brzy vrátím a spojíme síly.

Už zmíněná National Network of Abortion Funds, jejíž je DCAF součástí, má kromě toho skvělou kampaň s názvem We Testify. Ženy v ní sdílejí své příběhy, pomáhají odstranit stigma, které se kolem potratů točí, a tvoří kulturu, ve které je mluvení o potratech normální. Myslím si, že je důležité stavět do popředí příběhy žen, které na potratu samy byly, a žen, na které mají omezení týkající se reprodukčních práv největší dopad. Tady v USA je totiž docela velká pravděpodobnost, že někdo koho znáš a máš ráda, tuhle zkušenost má.

***

Harum Helmy vyrostla v Indonésii a momentálně žije ve Washingtonu D.C. Je šťastná, že může po boku své zvolené rodiny přispívat k boji za globální reprodukční práva. Usiluje o svět, ve kterém budeme moci všichni žít životy plné dobrodružství. Ve volném čase ráda jezdí na kole.

P.S. V tomto textu střídavě používáme pojmy “ženy” a “lidé”, a myslíme jimi kohokoli, kdo může otěhotnět bez ohledu na genderovou identitu. Zároveň střídavě používáme pojmy “potrat” a “interrupce”, přičemž v obou případech myslíme umělé ukončení těhotenství.