„Jóga i feminismus jsou o tom, jak se chováme k ostatním”

Jenny Thibodeau si nemyslí, že jóga je o dokonale provedených ásanách. Jóga je podle ní způsob, jakým žijeme svůj život – o uvědomění si schopnosti utvářet svůj vlastní osud, o autenticitě, umění vytyčit si hranice, neubližování a neodsuzování. A s takovým způsobem života jde podle ní ruku v ruce feminismus.

Jenny, můžeš se nám představit? Odkud jsi, a kam směřuješ?

Jmenuju se Jenny Thibodeau a jsem shlukem atomů, který si uvědomuje sebe sama. Žiju ve Washingtonu DC, kde pracuju pro vládu a učím jógu. Těším se, že se v budoucnu posunu na místo, které víc odpovídá mému duchovnímu růstu.

Co ve tvém životě přišlo dřív – jóga nebo feminismus?

Nejdřív přišel feminismus, potom jóga, a pak ženská témata.

Můžeš popsat rozdíl v tom, jak chápeš feminismus a ženská témata?

Podle mě jsou to dvě docela odlišné věci. Feminismus je něco, s čím jsem se setkávala od narození. Rozumím jím rovná práva žen a respekt ke všem ženám bez ohledu na to, jakou cestu ke spokojenosti si zvolily. A to se týká práce, domova, mateřství, sexuálních vztahů i mezilidských vztahů obecně.

Myslím si, že slovo ‚feminismus‘ a jeho smysl byl v minulosti dost nepochopený. Ženy, které se rozhodly zůstat v domácnosti a pečovat o děti, mají pocit, že do feministického hnutí nepatří. Vyčleněny se cítí i ženy, které si třeba nechaly udělat plastiku z estetických důvodů, ženy, které nezajímá sex, nebo ženy, které jsou spíš submisivní. Tohle mě opravdu mrzí. Podle mě mají všechny ženy právo na svou vlastní volbu bez odsudku druhých. To je feminismus.

Ženská témata jsou podle mě druhá strana diskuse o feminismu. Feminismus je základ, ze kterého vychází naše porozumění druhým, ještě než se vůbec začneme bavit o komplexnějších ženských tématech. Feminismus je prostý koncept, zatímco ženská témata jsou mnohem osobnější a komplikovanější. Nelze se o nich bavit bez toho, abychom nejdřív nepochopili koncept feminismu.

A jak bys podle sebe definovala jógu?

Jógu vnímám jako způsob života, kdy si uvědomujeme krásu každého okamžiku, ale i to, že všechno jednou skončí. Jóga je velmi těsně spjata s praktikováním bdělé pozornosti (mindfulness). Pro většinu lidí na Západě jóga znamená praktikování ásan (jógových pozic), což je skvělý způsob, jak vnést bdělou pozornost do fyzické formy, a objevit tak rituál, rutinu, a chvíli, kdy prostě jenom ‚jsme‘. Praxe, zaměřená pouze na ásany, ale nikdy nedosáhne účinku ‚jógy‘. Proto je taky velký rozdíl mezi jógou a gymnastikou.

To, co se naučíme na jógamatce – schopnost dát si pauzu, dostat se do fyzicky i psychicky nepohodlných poloh, a toto nepohodlí prodýchat, místo toho, abychom se obrátili k telefonu, televizi, jiným lidem, sexu, drogám nebo alkoholu – je něco, co si přenášíme do běžného života.

99.9% jógy se totiž odehrává mimo jógové studio. Skutečná jóga je to, v jakém stavu ze studia odcházíme. Jóga je to, jak se chováme k ostatním, a jak se v životě stavíme k překážkám. Takovou jógu praktikujeme neustále. Dosažení nejvyššího stupně jógy neznamená levitaci nebo obdržení nějaké ceny. Je to prosté žití.

Kdy tě poprvé napadlo jógu a feminismus propojit?

Takhle mě to nikdy nenapadlo, přišlo to nějak samo. Vím, že nejsem jediná žena, která někdy cítila stud. Všímám si, že i spousta mých studentek má v sobě pocity studu, které jsou nám jako ženám podsouvány. Stydíme se za naše chování, myšlenky, minulost, sexuální vztahy, selhání i úspěch. Během lekcí někdy vidím, že pro mnoho žen je těžké s těmito pocity i jen chvíli v klidu sedět.

Dalším tématem, na které se během své jógové praxe soustředím, je měsíční cyklus žen, a cyklus celého ženského života – praktikování ásan během menstruace (kdy v nás Měsíc způsobuje doslovný příliv, a později během měsíce zase odliv), ale i menopauzy (kdy se může měnit naše vnímání toho, co je ‚ženské‘).

Měl na tebe někdo nebo něco v tomto směru významný vliv?

Silný vliv na mě má moje máma. Je to šéfka a hlava domácnosti, ale zároveň ten nejmírnější, nejjemnější člověk, kterého znám. Naučila mě, že můžu (a musím) říkat ne, a přitom být stále laskavá. Ukázala mi, že skutečně laskavá osobnost si musí vytyčit svoje hranice, a ty pak dodržovat. Z prázdného džbánu vodu nenaliješ. Myslím si, že mnoho žen bylo nebo je v podobné pozici a neříká ne jenom proto, aby nedělaly vlny. Ale pro autentický život je umění říct ne nesmírně důležité.

Co se týče vlivu jógových učitelů, měl na mě vliv Bernie Walder, jeho učitelka Judith Lasater, a pak B. K. S. Iyengar a Geeta Iyengar. Jejich metoda relaxace s pomůckami, jako jsou bločky a pásy, mi mockrát dost pomohla.

Čím je tedy dnes tvoje jógová praxe (a výuka) specifická nebo přímo feministická?

V józe existuje tlak na to, být stále něco víc. Být silnější, postavit se doslova na hlavu, pořádně se zpotit. Tohle všechno od nás ale přitom už vyžaduje běžný život. Pracovat déle, ve znečištěnějším prostředí, a s méně jistotami, zatímco musíme být ve stále těsnějším elektronickém spojení a kupovat si další a další věci. A odpočinek pro nás znamená sledování televize, zatímco odepisujeme na zprávy a u toho jíme. Tohle přece není relaxace. Tohle není pauza.

V našich myslích je pak jóga spojená s představou štíhlé, typicky bílé ženy zenového vzezření, která je ohebná jako preclík. Většina žen, které znám, takové přitom vůbec nejsou. Některé ano, ale většina ne. Na začátku přitom byla jóga záležitostí hubených Indů – ženám byl do shal vstup zakázán, obzvlášť během menstruace. Proto si teď tato místa nárokujme – fyzický vzhled je přece absolutně nepodstatný.

Během mé výuky dávám svým studentkám a studentům prostor relaxovat a být sami sebou. A to nejen fyzicky, ale hlavně v hlavě. Musíme si najít místo, ve kterém neděláme vůbec nic, a v něm chvíli pobýt s myšlenkami, na které během každodenního života nemáme čas. Mnoho žen si právě v takových chvílích začne uvědomovat už zmiňovaný stud.

Tyto chvíle jsou dobrým prostorem uvědomit si svou sakrální čakru. Zdaleka neznamená jen sexualitu – je místem zrození všeho druhu. Nejen dítěte (ačkoli to taky), ale schopnosti utvářet svůj vlastní život a vlastní osud. Vědomí této schopnosti, kterou všichni máme, je nesmírně osvobozující.

Má podle tebe jóga pozitivní vliv na sebevědomí žen, vnímání vlastního těla nebo sexualitu?

Někdy má, někdy nemá. Může za to konzumerismus a naše představy o tom, kdo je ta správná jogínka – sledujeme a odsuzujeme, kdo jak provádí ásany, kdo má jaké oblečení, značku jógamatky, vlasy, tělesný zápach. Aby mohla mít jóga opravdu pozitivní vliv na to, jak se cítíme, musíme se těchto odsudků zbavit.

Sebevědomí přichází, když si uvědomíme, že utváříme svůj vlastní osud. Vědomí vlastního těla přichází, když pozorujeme, kde to táhne a kde je naopak měkkost, a jak to souvisí s naším psychickým nastavením (zda jsme příliš receptivní nebo naopak uzavřené). Co se týče sexuality, tak tam můžu mluvit pouze za sebe, ale mně jóga pomohla utvořit si zmiňované hranice. Nenechám na sebe působit něčí energii jenom proto, že mezi námi někdy existoval sexuální vztah. Jako člověk jsem mnohem víc než pouhé tělesno, a moje tělesno je mnohem víc než jeho hypersexualizovaná forma.

Pozoruju taky, že pro mnoho mých studentek, které jsou matkami, je jóga místem, ve kterém opět nalézají svobodu a nezávislost. Důležité je opět nepodlehnout oněm pocitům viny a studu.

Na sociálních sítích sleduju, jakými směry se poslední dobou ubírají diskuse o mateřství a o tom, kdo to matka vůbec je. Žena přece může být matkou jak díky tomu, že porodila dítě, tak ale i tím, že dítě adoptovala. Může být matkou taky proto, že je někomu o generaci starší přítelkyní.

Spousta žen přitom potichu nebo nahlas soudí mateřství ostatních žen, i to, jak se k němu dopracovaly. Ženy, které porodily doma, odsuzují jako nedostačující ty, které porodily v porodnici. Ženy, které rodily v porodnici, odsuzují jako nezodpovědné ty, které chtějí rodit doma.

To je ale jen špička ledovce – ženy, které porodily přirozeně, se někdy považují za něco víc než ženy, které se rozhodly pro císařský řez, nebo kterým nezbylo nic jiného. Pak jsou tu taky ženy, které děti mít nemohou, ženy, které mnohokrát potratily, a ženy, které děti mít nechtějí (a které svůj názor nezmění – anebo taky ano, a to je naprosto v pořádku).

Všechny tyto ženy jsou rodičkami svých vlastních životů a příběhů – ať už fyzicky vyprodukují a vychovají dítě nebo ne. Porod je ztělesnění stvoření. To je koncept kosmické energie Shakti – a ta je vlastní jak ženám, tak mužům.

Bonusová otázka: jaká je tvoje oblíbená jógová poloha?

Miluju polohu hrdiny s podporou (Virasana) podle tradice Iyengar.

***

Jenny Thibodeau se narodila v Bostonu, ale posledních deset let žije ve Washingtonu DC. Po studiu súter v Indii se vrátila do DC a začala praktikovat ásany. Původně studentka hot hatha jógy a power vinjásy, Jenny je držitelkou lektorského certifikátu v baptiste józe a Iyengar józe. Její lekce jsou směsí hudby, radosti, smíchu a víry v to, že ásany nám pomáhají obrátit se sami do sebe a praktikovat jógu jako způsob života. Jenny je božská bytost, která žije v lidském těle, a ráda připomíná všem svým studentkám a studentům, že i oni jsou takoví. Om Shanti!

Jenniny oblíbené texty o józe:

A Year of Living Your Yoga: Daily Practices to Shape Your Life by Judith Hanson Lasater

Relax and Renew: Restful Yoga for Stressful Times by Judith Hanson Lasater

Yoga: A Gem for Women by Geeta Iyengar

Art of Attention: A Yoga Practice Workbook for Movement as Meditation by Elena Brower

The Smudging and Blessings Book: Inspirational Rituals to Cleanse and Heal by Jane Alexander

Foto: archiv autorky