„Kdybych byla muž, moje rozčílení by nikomu nevadilo“

Baia Pataraia. Foto: Onnik J. Krikorian

Baia Pataraia je gruzínská právnička a občanská aktivistka. Je zakládající členkou Ženského hnutí Gruzie a od roku 2013 vede ženskou organizaci Sapari. V červenci 2017 se mimo jiné stala jednou z hlavních tváří demonstrací proti represivní gruzínské drogové politice. O feministických aktivitách v zemích jižního Kavkazu s ní mluvila Irena Marková z brněnského NESEHNUTÍ.

Baio, jste jednou z nejdůležitějších tváří ženského hnutí v Gruzii. Čím se zabýváte?

Posledních deset let jsem pracovala na různých pozicích – jako právnička nevládní organizace, jako úřednice, a nyní jako aktivistka a spoluzakladatelka Ženského hnutí Gruzie, což je největší skupina ženskoprávních aktivistek v Gruzii. Využívám své znalosti a zkušenosti k budování ženské komunity, sítí a solidarity v ženských otázkách.

Které otázky trápí ženské hnutí v Gruzii nejvíce?

Ženy se v Gruzii potýkají se stereotypy a diskriminací ve všech oblastech života. V současné době se proto zaměřujeme na domácí násilí (včetně vražd žen), nucené a předčasné sňatky, sexuální obtěžování a jiné formy násilí na základě pohlaví. Další aktuální otázkou je zapojení žen do politiky, protože jeho míra je v Gruzii extrémně nízká. Dá se říci, že politika se u nás tvoří bez jakéhokoli zásadního zapojení žen. V současnosti lobbujeme za zavedení povinných kvót, ale proces je to pomalý a vyžaduje větší podporu ze strany veřejnosti.

Otevíráte veřejnou diskuzi na skutečně nepříjemná témata – například o úmrtích žen v důsledku domácího násilí. Řekla jste, že v Gruzii dnes všichni vědí, že násilí vůči ženám existuje. Je tomu skutečně tak? Vím, že muži se zpravidla drží klasického patriarchálního názoru, že gruzínský muž ženy miluje, obdivuje je, brání je, a nikdy by jim žádným způsobem neublížil.

Občanská společnost vyvíjí obrovské úsilí, aby zvýšila povědomí veřejnosti o otázkách domácího násilí. Neustále pořádáme demonstrace v ulicích, abychom získali pozornost co nejširší veřejnosti. Média hrají zásadní roli v tom, aby informovala o všech důležitých událostech a o každém případě vraždy ženy. Nevládní organizace a ombudsman o tomto problému nahlas mluví. Tato synergie nedává ani vládě, ani veřejnosti jako celku možnost tento problém ignorovat. Proto málokdo existenci domácího násilí v Gruzii popírá, i když ten mýtus o zvláštním, respektovaném postavení žen v gruzínské společnosti stále přetrvává.

Viděla jsem fotografie z vašeho happeningu u příležitosti Mezinárodního dne žen – Ženy pod skleněným stropem. Můžete nám říct víc o myšlence, která za tímto happeningem stojí?

Nehledě na to, že ženy dosahují výborných výsledků při studiu a běžně obsazují střední manažerské pozice, málokdy dosáhnou na funkce, kde dochází ke skutečnému rozhodování. Toto platí i v politice – jak pro všechny volené sbory (kam ženy ani nekandidují), tak pro vládu. V soukromé sféře je situace stejná – a rozdíl mezi platy mužů a žen se drží na úrovni 36 %.

Performancí „Skleněný strop“ (který označuje neviditelné překážky bránící ženám v kariérním postupu) jsme chtěly upoutat pozornost veřejnosti k otázce „skleněného stropu“ v Gruzii. Žádáme vládu, aby přijala a realizovala efektivní politiku snižování míry nerovnosti mezi pohlavími.

Baia Pataraia. Foto: UNDP Georgia

Zmínila jste politiku, což je vaše další velké téma. Kolik procent gruzínských žen se aktivně angažuje v politice? Kolik by to podle vás mělo být ideálně?

V současné době ženy tvoří pouhých 16 % poslankyň gruzínského parlamentu, a v místní samosprávě jich je 11 %. Nemáme jedinou starostku. Rozdíl v zastoupení mezi ženami a muži je v gruzínské politice o dost vyšší než světový průměr. Jsem přesvědčena o tom, že v parlamentu by mělo být minimálně 30 % žen, aby to mělo nějaký dopad. Podle posledních průzkumů tento názor podporuje 70 % gruzínské populace, ale parlament není připraven přijmout zákon o povinných genderových kvótách. Kvóty přitom představují nejefektivnější řešení nerovnosti mezi pohlavími v politickém životě, a proto všechny aktivistické skupiny a organizace tuto myšlenku podporují. Momentálně probíhá sběr 30 000 podpisů, které jsou potřebné k zákonodárné iniciativě v parlamentu.

A jaká je zpětná vazba veřejnosti a politiků?

Setkáváme se s velkým odporem. Některé radikální konzervativní a nacionalistické skupiny myšlenku rovnosti pohlaví otevřeně napadají. Gruzínská ortodoxní církev rovnost mezi muži a ženami v rodině a ve společnosti bohužel rovněž nepodporuje. Tyto skupiny se snaží marginalizovat feministické a liberální myšlenky obecně – a aktivistky jsou často terčem kyberšikany.

Nehledě na všechny potíže však věřím, že myšlenka rovnosti pohlaví získává stále více zastánců a zastánkyň, hlasy žen jsou slyšet čím dál tím víc, a ženské hnutí sílí. Mohu říci, že politické strany v Gruzii věnují stále více a více pozornosti právům a požadavkům žen.

Na YouTube lze shlédnout videa z velkých demonstrací, kde jste jednou z hlavních mluvčí. Jak se veřejnost staví k této formě veřejných akcí? Vnímá vás a vaši organizaci jako odvážné?

Reakce veřejnosti jsou různé. Na jednu stranu lidé chápou hloubku problému, jemuž gruzínské ženy čelí, na druhou stranu ale nejsou zvyklí vidět smělé a hlasité ženy, a myslí si, že ženy aktivistky jsou příliš agresivní. Někdy za mnou přijdou a řeknou: „Souhlasíme s vámi, ale jste příliš rozčílené“ –  a já si skutečně myslím, že kdybych byla muž, nikomu by moje rozčílení nevadilo. Od ženy se ale očekává jiný tón.

Jako pozitivní vnímám to, že hodně žen mě považuje za tu, která je hájí; za model, který mohou následovat. Otevřeně mi dávají najevo, že si toho váží. Pro mě osobně je nejdůležitější pravda – věřím a vím, že to, co dělám, je správné.

Hodně mluvíte i o problematice předčasných sňatků. V kolika procentech případů k takovým sňatkům dochází, a v jakém věku jsou uzavírány? Jedná se převážně o nucené sňatky, nebo se mládež jednoduše hrne do manželství? Hrají roli tradice?

17 % žen se stává matkami ještě před dovršením dospělosti, a díky tomu víme, že podobné procento uzavírá před dovršením dospělosti i manželství. Věk vstupu do manželství je od začátku roku 2017 stanoven na 18 let, ale mnoho mladých lidí žije v podobných svazcích, které jako manželství registrovány nejsou.

V určitých případech se jedná o místní tradice, jindy je problém v tom, že neexistuje sexuální svoboda dívek. Manželství je jedinou cestou legitimizace sexu, protože předmanželský sex není pro většinu gruzínských rodin akceptovatelnou formou společenského chování. Míra sexuální svobody žen stoupá v Gruzii velmi pomalu.

Co lze s tímto jevem dělat?

Stát potřebuje dlouhodobou vizi a politiku prevence sňatků mladistvých. Veřejnost by měla dostávat informace o rizicích a následcích sňatků v raném věku – a to jak pro mládež, tak pro rodiče. Je také potřeba zavést politiku přísné kriminalizace únosů nevěst a nucených sňatků. Taková politika v současné době bohužel neexistuje, a musíme proto tlačit na naše politické zástupce.

Předčasným sňatkům se věnují i jiné organizace, například Avadgard v Abcházii. Spolupracujete nějak s těmito organizacemi? 

Vazby mezi občanskou společností v Abcházii a Gruzii jsou bohužel velmi slabé (Abcházie je částečně uznaný stát sousedící s Gruzií, pozn. red.). Prakticky spolu nekomunikujeme – my do Abcházie nesmíme, a lidé z organizací v Abcházii mají velký problém, když překročí administrativní hraniční čáru.

Jaké máte plány do budoucna?

Posílení rovnosti pohlaví je velmi dlouhodobý cíl, protože vyžaduje změnu patriarchální mentality. Musíme dotáhnout do konce to, co jsme začaly: donutit vládu k efektivnímu boji proti domácímu násilí, a donutit parlament k přijetí jak povinných kvót pro zákonodárné sbory, tak i dalších účinných nástrojů zvyšování míry účasti žen v politice.

Myslím si, že v nejbližší době budeme navíc muset hodně prosazovat posílení ekonomické pozice žen, protože nezávislost ženy z ekonomického hlediska hraje velmi důležitou roli. V této oblasti jsou ale z naší strany potřeba další výzkum a studie.

***

Baia Pataraia absolvovala program LLM se zaměřením na lidská práva v mezinárodním právu na Středoevropské univerzitě (2006) a magisterský program v oboru mezinárodní právo na Tbiliské státní univerzitě (2004). V letech 2009 – 2013 pracovala na různých pozicích na gruzínském Ministerstvu spravedlnosti. Od roku 2008 přednáší na několika gruzínských vysokých školách. Od roku 2011 školí Baia Pataraia z pozice národní expertky soudce, státní zástupce a právníky v otázkách rovnosti pohlaví, domácího násilí a antidiskriminačního práva, to vše ve spolupráci s mezinárodními organizacemi a národními vzdělávacími centry.