Neviditelné společnosti

Zpráva z výzkumu Niewidoczne (dla) społeczności, jejíž je Ewa Furgał spoluautorkou.

Polská nadace Prostor žen (Fundacja Przestrzeń Kobiet) vydala zprávu s dvojznačným názvem Niewidoczne (dla) społeczności (Neviditelné společnosti), která prezentuje výsledky prvního výzkumu o situaci leseb a bisexuálních žen žijících na polském venkově. Výzkum, kterého se účastnilo 300 leseb a bisexuálních žen z polského venkova a malých měst, ukázal, že lesby se zde potýkají s vícenásobným znevýhodněním, protože jsou neviditelné hned dvakrát: jako lesby jsou neviditelné pro ostatní lidi v místních komunitách, jako obyvatelky venkova je ignorují LGBT organizace. Stejně jako heterosexuální obyvatelé a obyvatelky venkova se potýkají s chudobou, která je zde mnohem větší než ve velkých městech.

Pro lesby na polském venkově se z řady problémů zdá být nejcitelnějším společenská i geografická izolace. Hned za ní označily respondentky výzkumu jako nejproblematičtější neviditelnost starších leseb, špatný přístup k psychologické a právní pomoci, zkušenosti s projevy nenávisti či útisku z důvodu příslušnosti k určitému pohlaví a sexuální orientaci. Výsledky výzkumu ukazují, že 54 % dotázaných zažilo diskriminaci z důvodu sexuální orientace, 45 % z důvodu pohlaví a více než polovina zakusila také projevy nenávisti a homofobního násilí. Další respondentky se domnívaly, že horší zacházení z důvodu sexuální orientace nezažily proto, že o sobě na veřejnosti otevřeně nemluví, a ve škole či v práci se odhalení svých citových preferencí vyhýbají. Až 77 % žen ve výzkumu uvedlo, že se neměly na koho obrátit s prosbou o pomoc v těžkých chvílích. Většina respondentek také nevěří, že by bylo možné zavést takovou sociální politiku, která by jejich situaci zlepšila. Zároveň tyto ženy vnímají své problémy jako opomíjené či znevažované, a to jak místními politiky a političkami, tak LGBT organizacemi.

Neviditelnost leseb je dvousečná zbraň. Ilustrační foto: Kurt Löwenstein ECIT

Výsledky výzkumu naznačují, že při bádání v oblasti diskriminace je třeba zohlednit tzv. pole diskriminačních situací, tedy zahrnout širší spektrum zkušeností, než které jako diskriminaci definuje právo. To proto, že na sociální situaci jednotlivých osob má vliv nejen konkrétní zkušenost s diskriminací, ale také dlouhodobý strach  z diskriminace, pocit sociálního vyloučení či obavy z něj. Výzkumnice využívají intersekcionální perspektivu a zdůrazňují, že výzkum diskriminace se neobejde bez přihlédnutí k genderu, sexuální orientaci, ekonomickému statusu či věku.

Avšak zpět k problému neviditelnosti. Justyna Stružok, autorka jedné z kapitol zprávy, podotýká, že neviditelnost má ve vyprávěních respondentek ambivalentní charakter. Iza například říká: „Obecně nemám špatné zkušenosti, leda že bych se odvážila ozvat nahlas. Dokud jsem potichu, jsem prostě femininní žena v Polsku. Ale myslím, že jsem jako tchoř, nikdy bych se ničemu takovému nevystavila. Těžím ze svého úkrytu.“ Na jedné straně neviditelnost poskytuje štít před ostrakismem a ochranu před homofobií, na straně druhé však popírá jejich existenci a zabraňuje spojenectví a vzájemné podpoře. Způsobuje mlčení o lesbickém žití, a jak shrnuje Alicja: „Kdo by chtěl žít ve sféře nebytí?“

Přepracováno z původního textu, který byl publikován ve společensko-kulturním LGBTQ dvojměsíčníku Replika, číslo 40, listopad–prosinec 2012. Z polštiny přeložila a text upravila Lucie Jarkovská.

***