O azylovém bydlení pro otce s dětmi

Býti uvědomělým aktivním otcem v sociálně obtížné situaci – to se totiž dostáváme do úplně jiné hry. Pro matky s dětmi, které se ocitnou v tíživé situaci, kdy například ztratí střechu nad hlavou, jsou oběťmi domácího násilí nebo opustí předchozí vztah tak, že zůstanou na špatné straně zabouchnutých dveří, existují takzvané azylové domy – ať jsou nazývány jakkoli. V těchto zařízeních sociálních služeb může rodič (nyní píšu záměrně slovo rodič v generickém maskulinu) se svými potomky najít obvykle po dobu jednoho roku bydlení, zázemí, stabilitu. Součástí této sociální služby je systematická spolupráce se sociálními pracovníky/pracovnicemi na řešení situace rodiče – jedná se zejména o hledání bydlení, stabilizace či zvýšení příjmů, řešení školní docházky a volnočasových aktivit dětí či sanace dluhů.

Jenže v naprosté většině těchto případů (a já děkuji těm nemnoha, která jsou výjimkou) je cílová skupina nadefinována doslovně jako „matka s dětmi“. Jedná se patrně, na rozdíl od otce s dětmi, o křehkou a pomoci hodnou entitu.

Pohybuji se v sociální oblasti a setkávám se s lidmi v různých situacích. A ano – pokud se jeden z rodičů ocitne s dětmi bez přístřeší, je to ve většině případů žena. Ale jak je to u mužů – otců? Těm se to nestává? Inu samozřejmě, stává. Ale situaci řeší jinak, než svěřením se do péče sociálních pracovníků/pracovnic. Většinou své děti nechají u příbuzných a snaží se nějak protlouct sami.

Nasnadě je jednoduchá otázka – je tak málo obdobných zařízení pro muže s dětmi, protože po nich není poptávka, nebo není poptávka, protože jde o špatně dosažitelnou službu? Jenže – nižší poptávka po této službě sama o sobě nevysvětluje, proč je cílová skupina striktně vymezena pohlavím? A další otázky následují: proč jsou azylové domy pro ženy s dětmi tolik izolovány od mužů? Některé dokonce tak, že mají stanovené limity na věk dětí mužského pohlaví? (Nežertuji, existují zařízení, kde mají negativně vymezenou klientelu věkem dětí mužského pohlaví nad 14 let). Co nutí zřizovatele či provozovatele azylových domů segregovat muže-otce a ženy-matky? Co je špatného na smíšených azylových domech? A proč je přítomnost mužů v azylových domech patologizována? Nemají snad otcové s dětmi nárok na pomocnou ruku a komplexní pomoc? Kde je příčina? Jedná se o chybu zřizovatelů/provozovatelů? Nebo jednoduše neumíme pracovat s rodinou bez genderově zatížených předsudků?

***

ilustrační foto: Peter Griffin / Wikimedia Commons