Otcovská dovolená ve Švédsku

Knut na klíně u svého táty Jonase. Jonas je vedoucím HR oddělení v jednom z velkých automobilových podniků v Göteborgu a na úlevu od stresuplného zaměstnání se těšil. Doma bude s Knutem jedenáct měsíců, tedy do jara 2015.

V dětské sedačce vedle něj seděl desetiměsíční Knut a z druhé strany čtyřletý Ludvig. Jonasovi právě začala téměř rok dlouhá otcovská dovolená, a tak jsem se přes plot zeptala, jak se cítí. A on na mě zamával plastovou lžičkou, kterou krmil malého Knuta: „Perfekt!“ Nad mým skeptickým výrazem jen pokrčil rameny. Podle jeho názoru mu právě začaly prázdniny.

Jonas je jedním z mnoha švédských otců, kteří po zhruba jednom roce vystřídají svoji partnerku na rodičovské. Kolem druhých narozenin pak jdou švédské děti do školky. Rodičovská dovolená na jedno dítě ve Švédsku trvá 480 dní, které si rodiče mohou mezi sebou téměř libovolně rozdělit. Do té míry, že jeden rodič může být doma třeba od pondělí do středy a druhý ve čtvrtek a v pátek.

Oba dva se přitom ze zákona musí vystřídat minimálně na dva měsíce, jinak přijdou o 60 dní dávek. Některé rodiny si nechávají vyplácet sedm dní v týdnu a dítě jde do jeslí v roce a půl. Jiní chtějí být doma s dětmi déle, vybírají si proto pět a méně dní rodičovské týdně. Jesle a školky jsou státní, jsou za víceméně symbolický poplatek a přijímají děti už od jednoho roku věku. Pokud si rodiče vyberou zhruba stejné množství “volných” dní (40–60 % každý), získávají od státu „bonus za rovnost“ (jämställdhetsbonus) ve výši více než poloviny švédského průměrného měsíčního platu.

A protože jsme ve Švédsku, všechno musí být online. Od narození dítěte nemusíte navštívit jediný úřad. Porodnice informaci o narození předá pojišťovně a o dávky se žádá pomocí elektronické identifikační karty a internetového portálu. Mnozí zaměstnavatelé jsou zvyklí, že si rodiče sníží pracovní zátěž a rodičovskou si vybírají postupně. Volné dny lze totiž čerpat až do osmých narozenin dítěte.

Stanovy ohledně rodičovské dovolené tu na severu explicitně podporují větší angažovanost otců ve výchově dětí. Oficiální výzkumy potvrdily, že Švédsko má díky své flexibilní rodinné politice jak relativně vysokou porodnost, tak i větší angažovanost žen na pracovním trhu.

Juraj pochazí z Bratislavy a v Göteborgu pracuje už sedm let jako IT specialista. S dcerou Iris byl na otcovské jeden rok. Reakci rodiny a přátel ze Slovenska popisuje jako směs údivu a skepse.

Jeden z typických důvodů k diskriminaci žen tak ve Švédsku postupně zaniká. Ať už najmete na pracovní pozici třicetiletou ženu či čtyřicetiletého muže, vždy existuje „riziko“, že odejde na rok na rodičovskou nebo že bude s nemocnými dětmi často doma. Od švédské ženy se neočekává, že pokud se rozhodne mít dva potomky, musí zmrazit svůj profesní život na čtyři roky nebo se kariéry úplně vzdát. Celospolečensky pak vede rovnocennost partnerů v péči o dítě k celkově odlišnému vnímání role muže a otce.

Naši sousedi Jonas a Frida však patří pouze k třinácti procentům švédských rodičů, kteří si mezi sebou rodičovskou dovolenou rozdělí rovným dílem. Jsou součástí privilegované skupiny: oba mají vysokoškolské vzdělání, mají vyšší než průměrný příjem, žijí ve velkoměstě a oba jsou narozeni ve Švédsku. Potvrzuje to švédská státní pojišťovna Försäkringskassan, která v roce 2012 vydala oficiální statistiku ohledně rovnoprávnosti a rodičovské dovolené. A Švédsko s výsledky není zdaleka spokojeno. Z celkově proplacených dní ročně připadá stále ještě přes sedmdesát procent ženám. Například i v rodinách, kde má matka větší příjem než otec, je častější, ze matka zůstane na rodičovské déle, přestože se to rodině finančně nevyplácí.

Statistika také zrcadlí smutný fakt, že i ve Skandinávii připomíná genderová rovnoprávnost luxusní zboží. Pravděpodobnost, že si většinu rodičovské vybere pouze jeden z partnerů, je nejvyšší u rodin s nižším vzděláním a příjmy a u přistěhovalců z jiných zemí, kteří tvoří kolem deseti procent celkové populace. Výzkumy potrvzují, že Švédky věnují mnohem více času nutným domácím pracem a péči o děti než muži – a to jak během rodičovské, tak mimo ni. Tato nerovnoměrnost má vážné důsledky nejen pro profesní postup, ale i zdraví žen.

Ivan bude na otcovské s Jakobem od listopadu čtyři dny v týdnu, dokud Jakob nenastoupí na podzim 2015 do školky. Jako lékař může i během otcovské dál sloužit noční či víkendové služby a udržet si tak relativně vysoký příjem.

Na rozdělení rodičovské dovolené mezi partnery mají ale vliv i další faktory, jako například sektor, v němž jsou oba zamestnáni, či jejich věkový rozdíl. Zaměstnavatel sice musí odsouhlasit korektně a včas nahlášenou rodičovskou bez výtek, ale samosebou existují způsoby, jak na zaměstnance vytvářet v tomto ohledu nátlak. Nejvíce benevolentní jsou tradičně státní sektor a velké koncerny jako Volvo či Ericsson. Výzkumy se však shodují, že klíčovým pro rozdělení rodičovské dovolené je stále pohlaví a sociální normy s ním spojené.

Zákonné úpravy i mediální kampaně ohledně otcovské dovolené přitom ve Švédsku existují už od sedmdesátych let. Přestože zažité společenské role stále ještě představují mnoho překážek, dlouhodobé ekonomické výhody z většího zapojení žen do pracovního procesu je dostatečným důvodem pro stát, aby v podpoře rovnoprávnosti pokračoval.

Pro příklad: Švédsko má díky rodinné politice větší počet žen ve vedoucích funkcích i bez povinných kvót. Každým rokem počet švédských párů, které se na rodičovské spravedlivě vystřídají, znatelně stoupá. Z celkového počtu mladých rodin se třináct procent zdá být málo, ale je to například třikrát více než před deseti lety.

A trendy ukazují, že tatínků s kočárky bude v göteborgských ulicích stále víc.

***

Foto: Ivan Horvat