Pohádka o kojící vědkyni

Ilustrace: Jakob Rueff

Nejsme však v pohádce Hrnečku, vař!, a proto nebudu chodit kolem horké kaše. Ta vychytralá horákyně jsem já, matka tří dětí, dříve řadová příslušnice druhu homo sapiens academicus, dnes již zkušená přeběhlice k druhu homo sapiens lactans (poznáte podle dítěte u prsu), která si ovšem zuby nehty snaží svoji dřívější příslušnost udržet.

Každý homo sapiens academicus se musí mému konání podivovat: Proč si tahle majitelka zjevně utopického mozku žádala o grant v době, kdy se plánovala množit, nebo dokonce již věděla o svém těhotenství?

Mozek dotyčné však není skrz naskrz prolezlý bezbřehou naivitou, nýbrž je to racionální orgán, který se umí učit ze zkušenosti. Doba, kdy si ona majitelka mohla žádat o postdoktorský grant, je nenávratně pryč. Během ní došlo k jednomu neúspěšnému pokusu o získání grantu a k jednomu úspěšnému pokusu o založení rodiny, který si sice hodlala zpestřit další žádostí o udělení postdoktorského grantu, ale vzhledem k rozjetému projektu „rodina“ a vzhledem k nevyjasněnému stanovisku Grantové agentury v otázce případného přerušení či odložení grantu od toho raději upustila.

Jenže panta rhei, a především plyne čas a příležitosti dostat se k možnosti řešit svůj vytoužený projekt. Jestliže počkám, až půjde naše nejmladší dítě do školky a ze mě se stane opět řádný homo academicus, může se stát, že se vzhledem k patnáctiprocentní úspěšnosti žádostí dostanu ke grantové podpoře až za deset let. Rozhodla jsem se tedy neztrácet zbytečně čas, podat si žádost v době, kdy jsem se mohla plně věnovat jejímu zpracování, počkat na zamítavé stanovisko, se dvěma posudky v ruce žádost poopravit a podat znovu – za rok, dva.

Předpoklad, že bude moje žádost zamítnuta, se kupodivu nesplnil, za což upřímně a s radostí děkuji oběma oponentům (právě jste si přečetli jedinou větu celého textu, která není myšlena ironicky). Co teď ale s tím?

Chci být dobrou matkou a pečovat o děti v době, kdy mě nejvíce potřebují. Svěřuji se tedy se svou zapeklitou situací představenstvu GA ČR v naději, že mi podají pomocnou ruku a svolí s posunutím začátku čerpání grantu o jeden rok. Oni mi však svou odpovědí spíše hodili rukavici, kterou nemohu nechat ležet.

Údajně by (cituji) schválením tohoto atypického požadavku došlo k nežádoucímu precedentu. Osobně se domnívám, že by takový precedent byl naopak nanejvýš žádoucí, a čím dříve k němu dojde, tím lépe nejen pro matky, ale i pro Grantovou agenturu. Přestane věčné bombardování ze strany Národního kontaktního centra – ženy a věda a také tahanice s ombudsmanem.

Ano, dostala jsem jistou nabídku na řešení celé situace, ale vstřícnou jen zdánlivě. Dočetla jsem se, že rozhodnuto bylo po zvážení (cituji) „všech souvisejících okolností.“ Ve skutečnosti není vstřícná ani jedna z navrhovaných možností (všechny vycházejí z prehistorických výroků vznešené a všemocné Zadávací dokumentace), a proto se domnívám, že související okolnosti zváženy nebyly, respektive byly shledány nesouvisejícími.

Co tedy mohu na základě velkorysého rozhodnutí Grantové agentury podniknout? Mohu si najít jiného řešitele či spoluřešitele – cituji: Grantová agentura jakožto instituce přátelská k rodině tak považuje za velmi opodstatněné, aby příjemce provedl rozšíření řešitelského týmu, umožnil snížení pracovního úvazku řešitelce na nezbytně malé množství rozsahu úvazku a plně tak v souladu s tzv. work-life balance přístupem uplatnil vůči mladé nadějné badatelce vstřícný postup.

Ale kde takového člověka hledat? Na cestu do záhrobí nemám zatím (naštěstí) řidičák, a nikde jinde osoby bádající v latinské filologii, případně historii přírodních věd a medicíny, které se kdy mým tématem zabývaly (nutno podotknout, že vždy jen velmi okrajově) nenajdu. (Poslední a téměř jediný alespoň trochu relevantní příspěvek vyšel v roce 1935, jeho autor tragicky zahynul v roce 1943.)

Navíc jsem na tom podobně jako většina mých kolegů a kolegyň – svoje výzkumy provozujeme rádi a témata, která se nám zvláště líbí, si střežíme sami pro sebe. Přece nenechám svého zástupce či zástupkyni jen tak sahat na vatikánské, krakovské, mnichovské, salcburské a jiné rukopisy, které často již 100 let nikdo řádně nestudoval, když si na ně mohu sáhnout já osobně!

A jakým způsobem činnost této dobré duše zkontroluji? Objedu si během dovolené všechna patřičná místa, budu po ní znovu číst desítky rukopisů, všechny katalogy, budu hledat, jestli nenechala někde díru? Objem takové práce si dovede představit jen editor středověkých textů, vy ostatní vězte, že je tento objem mnohonásobně větší než objem nádrže vašeho automobilu. Nuže možnost najmout si jiného řešitele nechme stranou jako nereálnou.

A za druhé? Mohu si po dohodě se zaměstnavatelem rozvrhnout práci během roku tak, aby tím netrpěla moje rodina. Avšak GA ČR mně (respektive mému zaměstnavateli a pouze potažmo mně) dala vědět o svém zamítavém stanovisku z 23. ledna až v druhé polovině března, a to z nějakého důvodu, který je pro mě záhadný stejně jako vesmír nebo třetí termodynamický zákon. Takže rozvrhovat práci mohu v roce zkráceném o tři měsíce zcela dle libosti. Tři měsíce čekání tvrdě zaplatím navýšením úvazku v dalších měsících. V době od devíti večer do půl šesté do rána mám přece osobní volno, kterým tento úvazek budu moci bohatě pokrýt a ještě mi zbude čas na žehlení a jiné domácí kratochvíle, u nichž nechci být nikým rušena.

Vážené představenstvo a příslušný poradní orgáne Grantové agentury, tuto druhou možnost beru!!

Beru ji proto, že mě moje práce baví. Beru ji proto, že tak budeme moci finančně podpořit, a to nemalou částkou, naše věrné pomocníky při hlídání dětí. Beru ji proto, že jsem hrdá žena a nebudu se již o nic doprošovat, nebudu se rýpat v rozhodnutí, které je v rozporu s kdečím (mj. se zdravým rozumem), jen ne se zmíněnou vznešenou Zadávací dokumentací, které přeji, aby co nejdříve skončila v propadlišti dějin.

Slibuji, že budu na svém výzkumu pilně pracovat a že nepodniknu žádnou služební cestu, aniž bych opustila svoje kojené dítě. Poznat řadu starobylých evropských měst již během prvního roku života je přece úžasné a záviděníhodné. To nabízí jediná cestovní kancelář světa – GA ČR, instituce přátelská k rodině.

***