„Se ženami se při zakládání skautu nepočítalo.“ Jaká je situace dnes?

Původně se však se ženami „nepočítalo“. Sám zakladatel chlapeckého skautu Robert Baden-Powel byl údajně překvapen přítomností žen na setkání skautů. V době, kdy ženy začaly prosazovat svoje práva volit a podílet se na politické činnosti, se tedy přidávají k ryze mužské organizaci. Vzniká tím možnost se angažovat. Přizpůsobení má ale za následek převzetí přístupů a výchovných metod zaměřené na potřeby chlapců, nikoli dívek.

U nás v ČR byl skaut založen A.B. Svojsíkem v r. 1912 pod názvem Junák – Český skaut. V letech 1940-45, 1950-68 a 1970-89 byl skaut vždy zakázán. Mnoho skautů se totiž zapojovalo v odboji či hlásali hodnoty pravdy a svobody, za něž byli trestáni. Od r. 1989 se hledaly nové směry se zakotvením v tradicích před totalitou.

Dvacet let od revoluce stačilo na znovuvytvoření systému vzdělávání v českém skautu od nejmenších až po dospělé. V tomto směru byla aktivnější především mužská větev, proto se způsob vzdělávání a výchovy opět více převážil na chlapeckou stranu. Příkladem toho je ideál rytíře zobrazující charakterové vlastnosti jako statečnost, síla, čest v mužské osobě (např. sv. Jiří, sv. Václav). Ženskou osobnost tohoto měřítka či archetyp však ve skautu nenajdeme. Možnost volby, případné orientace je tedy omezený – a to jak pro holky, tak pro kluky, kteří by se třeba ztotožnili více s některými vlastnostmi ženského archetypu.

Carol Gilligan v knize Jiným hlasem kritizuje Piagetův princip „morálky spravedlnosti“ a srovnává ho s principem „morálky péče“. Uvádí, že pro ženy je podstatné o něco pečovat, kultivovat to, cítit se v bezpečí, někam patřit, než svou existenci pouze odvíjet od idejí či ideálů.

Ideál rytíře tedy vlastnosti jako spravedlnost, síla, čest reprezentuje jen určité skupině. Ne proto, že je mužem, nebo že by se ženy nemohly od můžu poučit. Ale proto, že není zaveden ekvivalentní vzor ženy, která by svým životem reprezentovala tyto vlastnosti v kombinaci s „morálkou péče“, o kterém mluví Gilligan. A s kterým se musí každá dívka či žena konfrontovat.

Potom je pro muže systém současného vzdělávání otevřenější nejen co do příležitosti, ale i přístupem, metodami a smyslem celé věci.

Jedním z důsledků je omezená možnost vzdělávání skautských vůdkyň, kde funguje pouze jeden vůdcovský lesní kurz čistě pro ženy. Otázka orientace žen ve skautu tedy závisí na jednom kurzu z desítek. Ostatní jsou koedukované nebo do nich ženy nemají přístup vůbec, navíc v zastoupení organizátorů/vedoucích převládají muži.

Jak se situace může změnit, když z nedostatku či absence patřičných vzdělávacích programů mohou dosáhnout pozic „vzdělavatelů vůdců/vůdkyň“ (dále instruktorů) jen muži? V dnešní době neexistuje školící zařízení pro instruktorky. Jinými slovy současné ženy nemohou vzdělávat skautské vedoucí.

Ve skautu se na tato témata setkávám s názory všeho druhu – od pasívních po extrémistické. Někteří tvrdí, že je to nedostatečnou aktivitou žen nebo nezájmem.  Mnohokrát jsem se setkala s výrazem údivu nebo ujištění, že pokud se ženy chtějí prosadit, je to jenom na nich. To jistě je, když to stihnou, dokud nedostudují, nevdají se nebo nemají rodinu. Pak už jim na skautování reálného času moc nezbývá a vše začíná znovu. To v praxi znamená, že zatímco muži se mohou svým zájmům a sebeprosazení věnovat (pokud jim práce dovolí) kontinuálně, ženy ne. Proto je důležitá nejen iniciativa, ale i možnosti nastavení systému vyhovující ženám; větší flexibilita a mobilita ve vedoucích funkcích napomáhající rozvoji a prosazení ženských zájmů.

Skauting má být cestou, která mění nejen nás, ale i svět pro všechny k lepšímu. Rozhodnutí jedince může vyvolat změny pro celou společnost.

***

foto: Zuzana Bořecká, autor ilustrace: Ladislav Rusek