Sexuální osvobození na socialistický způsob

Představy o historii často podléhají dobovým klišé. To platí i o oblasti genderových vztahů. Argument pravěkými ženami sběračkami a muži lovci je využit v nejedné debatě, ať už jde o ženy v politice nebo rovnost holek a kluků ve škole. Opakovaným klišé je také vysvětlení, proč to v současné době u nás není s rovností žen a mužů takové, jako v severní či západní Evropě. Prý proto, že jsme kvůli socializmu prostě ve všem o 40 let pozadu.

Tento mýtus boří badatelka Kateřina Lišková, která nedávno zveřejnila výsledky svého dlouholetého výzkumu v knize Sexual Liberation, Socialist Style. Communist Czechoslovakia and the Science of Desire, 1945–1989, která vyšla u jednoho z nejprestižnějších akademických nakladatelství Cambridge University Press. V tomto článku přinášíme nejzajímavější zjištění, která dokazují, že státní socializmus v Československu nebyl, co se žen a sexuality týče, žádnou baštou konzervatismu, a že se ženy v Československu těšily mnohým svobodám a právům, o které ženy na „západě“ bojovaly o několik desítek let déle.

Orgasmus a rovnost v partnerství

Přispívá orgasmus k otěhotnění? Jinými slovy, má ženský orgasmus funkci podobnou té mužské? Takové otázky si kladla československá sexuologie už v padesátých letech, když se zajímala o význam ženského orgasmu v souvislosti s výzkumem ženské neplodnosti. Sexuologové zjistili, že orgastické ženy jsou ty, které žijí v manželství, v němž jsou milovány a v němž milují svého manžela. Hlavní výzkumné zjištění: Nemůže být orgasmu bez lásky a dobrého partnera!

Tato zjištění se přenášela také do poradenské praxe. Rady ohledně sexuální techniky příliš nepomáhají, je třeba měnit postoje, zlepšit porozumění mezi partnery. Například psychiatrička Jiřina Knoblochová v roce 1961 dávala do souvislosti domácí práce a orgasmus. Vysvětlovala, že je třeba docílit rovnosti mezi manželi v péči o domácnost a děti, čímž se napomůže odstranění sexuálního problému.

Psala: „Při psychoterapii takové manželské dvojice, která má především nesoulad v sexuálním životě, není často třeba mnoho o sexuálním životě hovořit, ale je třeba docílit, aby manželé měli celkově větší zájem jeden o druhého, aby byla mezi manželi lepší spolupráce například v péči o domácnost, ve výchově dětí, aby na zaměstnané ženě nespočívala jednostranně veškerá domácí práce, aby k ní manžel nezaujímal neoprávněně nadřazený postoj apod.“  Knoblochová detailně popsala psychosomatické pocity žen, které se sexu vyhýbají, ale tvrdí, a samy tomu věří, že všechno je v pořádku, „až na ty bolesti v břiše”. „Žena je sice nespokojená i v sexuálním životě, ale především proto, že si s manželem nerozumí, že se například doma cítí manželem přehlížena, že se jí dost nevěnuje, že jí nechává doma příliš starostí s domácností a dětmi atd.“

Doporučila zaměřit se na vztahové problémy a hlavně: „Často je lépe povzbudit ženu k tomu, aby šla do zaměstnání, uplatnila lépe své schopnosti a zájmy, než doporučováním „šetření se” přispívat k její izolaci a nespokojenosti v domácnosti […] Zaměstnanost žen je nutným článkem socialismu, není to nějaký emancipační výmysl žen.”

Za normalizace, v protikladu k 50. letům, byli sexuologové přesvědčeni, že  ženskému orgasmu se daří nejlépe tam, kde partneři v manželství zastávají hierarchické genderované pozice. Zároveň se ale orgasmus intenzivně zkoumal a dokonce trénoval v klinické praxi. Od poloviny sedmdesátých let existoval v psychiatrické léčebně v Kroměříži speciální zvukotěsný domek, kde psycholog a sexuolog Stanislav Kratochvíl koučoval manželské páry v sexuální technice.

Dekriminalizace homosexuality

Homosexualita u nás byla dekriminalizována v roce 1961, tedy jako v jedné z prvních zemí socialistického bloku. Stalo se tak na popud sexuologů, kteří během padesátých let zkoumali mužskou homosexualitu a došli k závěru, že je neléčitelná. Jak jeden z nich uvedl, homosexuála nevyléčíte tím, že mu nařídíte se oženit.

Potraty, potratové komise a antikoncepce

Vzdor všeobecnému mínění, že potratové komise vznikly až se zavedením zákona o interrupcích z roku 1957, potratové komise u nás existovaly už od roku 1952. Tehdy vznikly proto, že byl umožněn ženám potrat ze zdravotních důvodů, a komise měly rozhodovat, zda daná žena naplňuje zdravotní důvody pro potrat. S přijetím zákona o potratu z takzvaných sociálních důvodů, tedy onoho zákona z roku 1957, potratové komise dále existovaly, ale vztahovaly se jenom na důvody takzvaně zvláštního zřetele hodné (tj. sociální). Potraty ze zdravotních důvodů se už komisionálně neřešily. Zpočátku byly komise stále ještě čistě lékařské, později do nich přibyly takzvané ženy z lidu, často členky místních národních výborů, které měly oficiálně ženám pomáhat v jejich svízelné situaci, ale které (alespoň podle ústní lidové tradice) ženy spíše ponižovaly a ostouzely. Komise zanikly v roce 1986.

IUD aneb nitroděložní tělísko bylo v pozdním socialismu jednou z nejoblíbenějších antikoncepčních metod. U nás se mu říkalo DANA, což je akronym, který znamenal „dobrá a neškodná antikoncepce“. Jedna ze zajímavých věcí spojených s DANou bylo to, že pokud DANA selhala, měla žena nárok na potrat ze zdravotních důvodů, čili bez potratové komise.

Světový unikát: „Léčba“ kastrací

Za normalizace se rozvinula nová praxe, totiž léčit sexuální devianty. Či spíše delikventy. Tak byli totiž označováni muži, kteří se dopustili násilného sexuálního deliktu na ženě. Zpočátku byli tito muži „převychováváni“ v psychiatrických léčebnách, ta první vznikla Horních Beřkovicích. Časem se ale prosadila jejich „léčba“ chirurgickou kastrací, tedy trvalým zákrokem, který jim nevratně měnil hormonální a další fyziologické funkce.

Normalizační praxe kastrací trvá. Mezi lety 2000 a 2016 bylo u nás kastrováno 84 mužů, což je světový unikát.[1] ČR směle pokračuje v praxi masivních kastrací, vzdor vážným výtkám mezinárodní odborné komunity. Za tyto praktiky nás kritizují např. European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment nebo International Association for the Treatment of Sexual Offenders. Ale čeští sexuologové si trvají na svém, že budou dál kastrovat úchyly, Evropě navzdory. České muže tedy nekastruje feminismus, ale medicína.

***

[1] Díky Andree Bělehradové za výzkum, který přinesl mj. toto zjištění.