Srážka s mládím

Památník neznámé pracující ženy v Belfastu. Foto: Kenneth Allen
Památník neznámé pracující ženy v Belfastu. Foto: Kenneth Allen

Paní Anna žije celý svůj život v Brně. Po maturitě na střední škole si udělala ekonomickou nástavbu, vdala se a porodila dvě děti. Na mateřské se nudila, a tak začala studovat vysokou školu. Nakonec neskončila jen u jedné. Získala zaměstnání ve velké firmě, kde začínala jako administrativní pracovnice, ale díky svým schopnostem a vzdělání se vypracovala až na finanční ředitelku. Krátce po revoluci si vyřídila živnostenský list a začala sama podnikat. Vystřídala několik hektických zaměstnání a pomalu se začala těšit na důchod. V posledním zaměstnání se však stalo něco, co jí bezstarostný odchod do důchodu znepříjemnilo.

„Dostala jsem nabídku pracovat v jedné velké brněnské organizaci. Práci mi nabídl jeden můj známý. Byla jsem ráda, ale rozhodla jsem se práci nepřijmout. Když jsem se mu šla do firmy omluvit, zjistila jsem, že jsem se ocitla na výběrovém řízení. Neměla jsem s sebou ani žádné materiály. Nakonec mi řekli, ze mě přijmou, ale na jiné oddělení, než měli původně v plánu,“ popisuje své začátky v poslední práci paní Anna.

Nabídku tedy přijala. Po prvních dnech v práci si uvědomila, že přišla do mladého kolektivu, který o její přítomnost moc nestál. „Začátky byly krušné, skončila jsem na oddělení s mladou ženou, které ani neřekli, že přijímají někoho k ní. Byla z toho pochopitelně rozrušená a vzala to dost špatně,“ vysvětluje paní Anna. Po pár měsících, kdy už se s kolegyní začali přátelit, odešla na rodičovskou dovolenou. A na oddělení přijali mladého ambiciózního muže.

„Ten se mnou měl od začátku problémy, ačkoliv si nedovedu vysvětlit proč, viděla jsem ho tak třikrát na chodbě. Zavolal si mě ředitel oddělení, že mu ten mladík oznámil, že jsem stará, dělám chyby a jsem neschopná, že mě v jeho budovaném kolektivu nechce a požaduje, aby se mne zbavil,“ líčí paní Anna, která si nejdřív myslela, že se jedná o vtip. Skutečnost ji velmi zasáhla.

Asi na dva týdny uvěřila tomu, co se o sobě dozvěděla. Pak ale začala opět rozumně uvažovat. „Vzpomněla jsem si na svoje manažerské začátky a zpočátku složitou komunikaci s nastávajícími důchodkyněmi ve svěřeném odboru. Rozhodla jsem se, že se tak snadno nevzdám. Promluvila jsem si se zmiňovaným mladíkem a se stávajícím vedoucím o svých možnostech a schopnostech. V práci jsem nakonec zůstala až do června letošního roku, kdy jsem odešla do důchodu,“ říká paní Anna.

Celá společnost je v dnešní době nastavena tak, že se pěstuje kult mládí. Mladí lidé si nepřipouštějí, že životní zkušenosti starších jsou velmi cenné a nenahraditelné, chtějí dělat vše nejlépe po novém pouze s vlastní zkušeností.

„Člověk se nesmí vzdát a nechat se vyhodit, musí bojovat. Je potřeba zrušit zbytečnou propast, která je mezi generacemi. Není to žádná dálka, je to jen nepochopení,“ uzavírá paní Anna, která se v současnosti aktivně zapojuje v organizaci Ženy50+, kynologickém klubu a jako OSVČ účetní – ekonomka.

***

Máte s ageismem vlastní zkušenost?

Informační linka ombudswoman vám pomůže zjistit, kdo se bude vaším případem zabývat: 542 542 888

Čtěte také: Právní poradnaKauzy spojené s věkovou diskriminací

***