Vychází Průvodce světem (ne)praktické ženy

Ve čtyřiceti má nejedna žena pocit, že se ocitla na takové životní rovince. Žije v zajetých kolejích, děti už jsou trochu větší, práce a vztah relativně stabilní… a přitom by to chtělo něco víc. Co to ale přesně je?

To je téma Průvodce světem (ne)praktické ženy – netradiční publikace, která sleduje hlavní hrdinku Moniku, kterak se rozhoduje, co se svým životem podnikne.

Kniha je navíc plná kreativních metod mapování vlastních silných stránek a nástrojů k sebereflexi (koneckonců vydává ji EKS, organizace zaměřená na kariérové poradenství a emancipující vzdělávání dospělých), ale neváhá lehce zabrousit i do historie ženského hnutí, problematiky nerovných platů nebo reality domácího násilí.

Průvodce světem (ne)praktické ženy vychází 4. 12. 2015 a svůj výtisk můžete získat zdarma!

Přečtěte si ukázku z knihy:

Můj život je jako divadlo. Jenže život utíká a mě ten věčný stres už prostě nebaví. Chtěla bych odjet na Vánoce někam do tepla, ležet u moře, pít koktejly a nic neřešit.

Anebo prostě jenom zvolnit to moje zběsilé tempo.

Celý můj život se točí kolem dvou věcí – práce a rodiny. Vlastně tří, teď už snad taky trochu i víc kolem mě. Když se podívám na svůj běžný den, jsem každou chvíli někým jiným. Skoro jako na divadle. Denně si vytahuju různé scénáře, pak hraju různé role, večer to všechno zase vrátím do krabice a další ráno jedu nanovo. Někdy střídám mezi vážnou hrou a komedií, jindy je to groteska a někdy tragédie (no, tahle část se týká většinou našich manželských hádek). Mezi jednotlivými úlohami přebíhám, a to doslova sprintem.

Svoje představení začínám jako Monika máma, to když ráno vypravuju Terku do školy (někdy se proměním i v ježibabu, když na ni křičím, ať dělá, když si ve tři čtvrtě na osm převlíká potřetí sukni). Když pak dorazím do práce, přepínám do hry s názvem Monika účetní, a to zase není taková zábava. Zato v roli studentky angličtiny jsem komická až až.  Odpoledne přichází role Moniky dcery, to když jdu po práci pomoct s něčím mámě a tátovi k nim domů (něco jako Maruška v Sůl nad zlato). Večer jsem Monika manželka a znovu matka – ježibaba. A tak pořád dokola.

A v noci? No měla bych být Monika gejša ale po celým dni jsem spíš Šípková Růženka. Těchto rolí jsem napočítala okolo dvaceti. Jsem taky sestra, sousedka, přítelkyně, v práci pak kolegyně, podřízená, odbornice a tak dále a tak dále.

Jenže když jsem dlouho s dětma, mám výčitky, že bych měla být s Jirkou. Když něco podnikám s Beátou a Zdeňkou, tak si zas vyčítám, že jsem špatná máma. V práci mám pocit, že bych měla dělat víc. Hlavně teď, když mám od nového roku dostat víc zodpovědnosti a možná taky přidáno.

To bych vlastně chtěla víckrát než jenom o Vánocích.

Musím si v tom udělat pořádek a ujasnit si, které z těch všech rolí mi připadají nejdůležitější a dělají mi největší radost. Jestli chci s dětmi chodit o víkendu bruslit, anebo péct v tu dobu buchty. Tedy máma kuchařka, nebo máma kamarádka? Obojí dělám vlastně pro ně, ale co z toho by chtěli víc oni?  A co já? A chci já vlastně radši sedět u vína s Jiřím, anebo s holkama? Nebo chci v tu dobu klábosit po telefonu se ségrou? No, jak kdy, asi. A v práci? Excel, nebo angličtina? A co to povýšení? Já se z toho fakt zblázním…

***

Publikace byla vydána díky podpoře Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.