Ženou v Gruzii očima české dobrovolnice

Mám rudé vlasy, mluvím rusky. Pro většinu Gruzínů snadná úvaha – jsem Ruska nebo Ukrajinka. A jejich chování se ihned změní. Bohužel ne k lepšímu.

Tradice tu naráží na realitu současnosti a vzniká zde podivný mix cudnosti a amorálnosti.

Zatímco od Gruzínů se očekává, že budou „světa znalí“ (a mnozí otcové tak i dnes synům k osmnáctým narozeninám dávají jako dárek noc s prostitutkou), Gruzínky by měly být až do svatby pannou. I ony se tohoto zvyku drží, i když zároveň pro ně není problém být aktivní jakkoli jinak, jestli mi rozumíte.

Avšak začít „chodit“ s dívkou ve vší počestnosti není jen tak. Problémů je hned několik.

Chybí prostor pro seznámení. Možnost volnočasového vyžití je v Gruzii značně omezená – jak co se týče nabídky, tak z finančních důvodů – a privilegium vést večerní/noční život mají jen muži. Ve většině restaurací a barů tak dominuje mužské osazenstvo a pokud už do nich nějaká dívka zavítá, je většinou zadaná či cizinka. Samotnému vztahu pak musí předcházet období „hraného“ odmítání – tedy třikrát ne, počtvrté ano. Přesto často nepoznáte, že daná dvojice tvoří pár. Nesluší se vyjadřovat city na veřejnosti. Žádné líbání, mazlení, jen držení za ruku je povoleno. Proto když jdete podvečer parkem, stulené dvojice na lavičkách od sebe zděšeně uskakují, aby snad nebyly nařčeny z něčeho nepřístojného.

Na cizinky je ale na druhou stranu nahlíženo jako na „snadné zboží“. Se sexem nemusí čekat až do svatby a většina z nich se ani (okamžitě) vdávat nechce. Co je ale hlavní, nestojí za nimi velká a silná rodina, která je připravena ochránit dívčinu čest, jak je tomu u Gruzínek. Gruzíni jsou proto více odvážní. Bez váhání vás jako cizinku osloví, pozvou na něco dobrého k pití či snědku, koupí květiny a na konci večera vyznají lásku. A v tomhle případě pak dívka musí dávat značný pozor, co odpoví – zda gesto akceptuje, respektive či vůbec zahájí konverzaci. Pokud pozvání přijme, vyjadřuje souhlas pro něco víc. Přisednutí si? Společně strávený večer? Letmý polibek? Kdo ví…

A to je právě důvod, proč mnohdy předstírám pouze znalost angličtiny. Angličtina je v Gruzii populární až posledních pár let, a tak mnoho dospělých Gruzínů není schopno vést konverzaci dále než za otázku „How are you?“, čímž jejich zájem o vaši osobnost po pár minutách trapného ticha brzy opadne. Pokud však s mužem jako rusovláska začnu mluvit plynně rusky, zařadí si mě podvědomě do škatulky Ruska/Ukrajinka = prostitutka, a stejně tak se mnou i jedná. „Mám manželku a dvě děti…tady, ukážu ti fotku…ale cizinky, ty já mám taky rád.“

Roky komunistické nadvlády zanechaly stopy i v tomto ohledu. Nemalou vinu však také nese fakt, že gruzínský národ má tendenci si své problémy, chyby a nešvary nepřipouštět. Prostitutka tedy za žádných okolností nemůže být Gruzínka, jelikož ty takovéhle věci jednoduše nedělají. Z velké části tu tento post opravdu zaujímají ženy cizí národnosti, avšak na druhou stranu je to i pro Gruzínky často mimosezonní práce (jako je například sběr ořechů) a jediná možnost, jak uživit rodinu. I přes dominantní postavení muže v rodině je to mnohdy totiž právě žena, kdo je chlebodárcem, zatímco muži posedávají v hloučcích na lavičkách, popíjejí pivo a lamentují nad nedostatkem pracovních příležitostí.

S rozvojem turistiky, míšením kultur a globalizací se mnohé věci změnily k lepšímu. Unášet dívku už není nejčastější způsob, jak získat nevěstu, a stejně tak ubývá i domluvených sňatků před osmnáctým rokem. Zároveň ale Gruzii čeká ještě dlouhá cesta k rovnoprávné společnosti – a budou to muset být především samotné Gruzínky, kdo se dá do boje se zkostnatělými tradicemi a prokáže, že studium a práce v zahraničí nemusí nutně znamenat prostituci či snahu skrýt těhotenství; že večer strávený s přáteli v baru není necudnost, a že rozhodovat se sama za sebe není neúcta ke tradicím.

Pomoc jim v tom snad přinese i nově podepsaná Asociační dohoda, jež pro Gruzii znamená krok blíže směrem k Evropské unii a která Gruzii snad nerozšíří pouze (obchodní) hranice, ale doufejme i obzory.

***